24 Cdo 1013/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1013/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 7. 2021 Spisová značka:24 Cdo 1013/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1013.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Svéprávnost (o. z.) Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Vady řízení Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 40 odst. 2 předpisu č. 292/2013Sb. § 155 odst. 1 o. s. ř. § 10 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 10. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1013/2021-520 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Romana Fialy ve věci posuzované M. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené procesní opatrovnicí P. P., advokátkou se sídlem XY, za účasti veřejného opatrovníka statutárního města Hradec Králové, se sídlem v Hradci Králové, Československé armády 408/51, identifikační číslo osoby 002 68 810, o omezení svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 0 P 102/2017, o dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. března 2020, č. j. 17 Co 242/2019-436, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. března 2020, č. j. 17 Co 242/2019-436, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. října 2019, č. j. 0 P 102/2017-408, zamítl návrh posuzované na zrušení omezení její svéprávnosti, o kterém bylo rozhodnuto rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 24. ledna 2017, č. j. 0 Nc 234/2014-257 (výrok I.), dále řízení o rozšíření rozsahu omezení svéprávnosti posuzované zastavil (výrok II.), a navazujícími výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně po provedeném řízení, též s ohledem na závěry předmětného znaleckého posudku, uzavřel, že posuzovaná trpí trvalou duševní poruchou, a to poruchou s bludy, její stav zůstává neměnný a odpovídá tomu, že se předepsanými antipsychotickými léky neléčí; nadále proto trvají důvody pro to, aby posuzovaná byla v předmětném rozsahu podle uvedeného rozsudku soudu prvního stupně omezena ve své svéprávnosti tak, že není oprávněna nakládat s předmětnou bytovou jednotkou v jejím vlastnictví na adrese XY a ani tuto jednotku zahrnout do závěti, a dále není oprávněna rozhodovat o vlastní léčbě a zásahu do své duševní a tělesné integrity při ohrožení jejího života nebo hrozící závažné újmě na zdraví. Výrok II. o zastavení řízení zahájeného z úřední moci o rozšíření rozsahu omezení svéprávnosti posuzované soud prvního stupně odůvodnil s tím, že jeho důvod odpadl, neboť soudní znalkyně dospěla k závěru, že posuzovaná je schopna rozumně naložit s kupní cenou, kterou by utržila v případě prodeje svého bytu. Pokud jde o otázky zajištění nového bydlení po prodeji stávajícího bytu, soud prvního stupně neshledal důvod pro omezení posuzované v její svéprávnosti při uzavírání kupní smlouvy na nový byt, neboť poradenství ohledně zajištění nového bydlení může být posuzované poskytnuto i bez toho, že by byla v této oblasti omezena ve svéprávnosti, a to v rámci působnosti sociálního odboru Magistrátu města Hradec Králové. K odvolání posuzované Krajský soud v Hradci Králové (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. března 2020, č. j. 17 Co 242/2019-436, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se posuzovaná „nově omezuje na tři roky od právní moci tohoto rozsudku ve svéprávnosti tak, že není způsobilá samostatně smluvně nakládat s bytovou jednotkou, kterou vlastní v domě č. p. XY v XY, a právně jednat v nikoli běžných záležitostech týkajících se svého duševního zdraví“(výrok I.), výrokem II. rozhodl, že „ve funkci opatrovníka M. S. se ponechává statutární město Hradec Králové“, které „je oprávněno a povinno zastupovat opatrovanku v právním jednání v rozsahu omezení její svéprávnosti s výjimkou případů, v nichž je to vyloučeno“, a dále výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v řízení doplnil dokazování vyjádřením soudem prvního stupně ustanovené znalkyně MUDr. Aleny Railové, která „setrvala na tom, že posuzovaná trvalou poruchou s bludy trpí a že si v důsledku toho vytváří propracovaný paranoidně perzekuční systém s pejorativními sluchovými halucinacemi, vázanými na její byt. Ke své duševní poruše je zcela nekritická, psychiatrické léčbě se podrobuje jen zcela formálně a předepsaná psychofarmaka užívá výlučně podle svého uvážení. Protože její bludný systém, vázaný k bytu, prostupuje celou její psychiku, může být její rozhodování o bytě bludně zkreslené, nesvobodné, ovlivněné nereálnými psychotickými prožitky.“ Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že závěr soudu prvního stupně, že uvedené zákonné předpoklady pro omezení svéprávnosti posuzované „v zásadě naplněny stále jsou, plně odpovídá výsledkům řízení. Důkazy, které byly provedeny, především potvrdily trvání duševní poruchy posuzované i to, že tato porucha v konkrétních směrech stále ovlivňuje rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzované takovým způsobem a do té míry, že hrozí, že by si v oblasti právního jednání (ať už aktivním konáním nebo naopak tím, že by tam, kde by právní jednání bylo v jejím zájmu, zůstala pasivní) mohla, a to právě kvůli projevům své duševní poruchy, způsobit – i závažné – újmy.“ Podle odvolacího soudu „okolnost, že posuzovaná navzdory své duševní nemoci nejednala v záležitosti vlastnictví svého bytu ke své škodě, resp. že jí její dosavadní konání v této záležitosti žádnou újmu nepřineslo, závěry znalkyně sama o sobě nezpochybňuje. To nejen proto, že je posuzovaná už několik let v oblasti právního jednání týkajícího se bytu chráněna omezením svéprávnosti…ale i z toho důvodu, že zatím činila jen určité, lze říci, přípravné kroky k případnému převodu bytu, potažmo k vyhledání či obstarání bytu jiného, a ty jí ve vztahu k samostatnému vlastnictví bytu a uspokojování potřeby bydlení žádnou újmu ani přivodit nemohly, i kdyby z hlediska jejích zájmů prospěšné nebyly…Obrana posuzované, že zatím nikdy nekonala pod vlivem projevů duševní poruchy k něčí škodě, především neodpovídá skutečnosti. O opaku nejvýmluvněji svědčí, že jí Okresní soud v Hradci Králové (usnesením z 6. listopadu 2018, č. j. 6 Nt 5007/2018-30) uložil…ochranné psychiatrické ambulantní léčení, protože v domě, v němž bydlí, zničila nainstalovaný kamerový systém…Znalec tehdy konstatoval…že se svého skutku dopustila z psychotické motivace, vycházející z její bludné interpretace reality…“ Odvolací soud také přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že: „účinnou ochranu zájmů M. S. evidentně nelze zajistit jinými (mírnějšími) opatřeními, než omezením svéprávnosti. Vzhledem ke svému způsobu života posuzovaná bezesporu může být vystavována situacím, v nichž jí žádné s ní spřízněné osoby nebudou nablízku a potřebnou ochranu by jí poskytnout nemohly. Navíc M. S. dlouhodobě nemá na svou duševní poruchu, resp. její projevy, potřebný náhled, a reálně hrozí, že by podporu v klíčových situacích odmítla, potažmo nevyhledala. I proto je na místě právě ochrana omezením svéprávnosti.“ Výrok o omezení svéprávnosti, že omezená není způsobilá „právně jednat v nikoli běžných záležitostech týkajících se svého duševního zdraví“ odvolací soud odůvodnil tak, že: „posuzovaná podle odborného úsudku znalkyně stále není kvůli své duševní poruše způsobilá náležitě vyhodnotit aspekty své psychiatrické léčby, protože i do této oblasti pořád mají její bludy přesah. Pod jejich vlivem posuzovaná ani v současnosti nemá na svůj duševní stav nezkreslený náhled, duševně nemocná se vůbec necítí a její rozhodování v záležitostech psychického zdraví je motivováno chorobně. V minulosti si v důsledku toho svévolně upravovala medikaci…Na potřebě chránit posuzovanou omezením svéprávnosti i v této oblasti nic nemění, že se v určitých obdobích (a třeba i v současnosti, kdy má léčbu přímo nařízenou soudem) na stanovená psychiatrická vyšetření dostavuje a lékařským doporučením se v zásadě podrobuje.“ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala posuzovaná (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím své procesní opatrovnice (advokátky) včasné dovolání. Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatelka uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., kdy vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci, dospěl-li odvolací soud k závěru o nutnosti omezení svéprávnosti dovolatelky ve shora uvedeném rozsahu. Předpoklad přípustnosti svého dovolání vymezuje s tím, že se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od dovolatelkou označené