24 Cdo 1053/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1053/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2020 Spisová značka:24 Cdo 1053/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1053.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Bezdůvodné obohacení Výživné Pasivní legitimace Dotčené předpisy:§ 101 odst. 1 zák. o rod. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 1. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 84/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1053/2020-359 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce V. Z., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Ladislavou Palatinovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Tovačovského č. 2784/24, proti žalovanému Z. K., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Radkou Palíškovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, Štěchovice č. 1356/12, o zaplacení 100 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 2/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 12. září 2019, č. j. 58 Co 76/2019-331, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 988 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Radky Palíškové, advokátky se sídlem v Kroměříži, Štěchovice č. 1356/12. Odůvodnění: Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 100 000 Kč s odůvodněním, že tuto částku zaplatil na soudem stanoveném výživném za dobu od 5. 10. 2010 do 24. 2. 2014 na nezletilou AAAAA (pseudonym), o níž si myslel, že je jeho biologickou dcerou. Biologickým otcem nezletilé je však žalovaný. Soudní rozhodnutí o popření jeho otcovství nabylo právní moci dne 24. 2. 2014. Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 29. 11. 2018, č. j. 6 C 2/2016-286, žalobu zamítl a uložil žalobci zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že z manželství žalobce a L. Š. se narodily tři děti, žalobci bylo rozsudkem uloženo platit výživné na nezletilé pro dobu po rozvodu manželství, výživné na nezletilou AAAAA činilo 2 500 Kč měsíčně. Manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 5. 10. 2010. Vyšel rovněž z toho, že rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 8. 8. 2013, č. j. 8 C 236/2012-107, který nabyl právní moci dne 24. 2. 2014, bylo rozhodnuto, že otcem nezletilé AAAAA není žalobce, nýbrž žalovaný. Soud vzal dále za prokázané tvrzení žalovaného, že platil matce nezletilé na potřeby nezletilé 5 000 Kč měsíčně, a od roku 2006 rovněž založil pro nezletilou účet, na který přispívá 2 000 Kč měsíčně. Soud se dále v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu, který zrušil k odvolání žalobce jeho předchozí rozhodnutí ve věci, zabýval tím, zda platby žalovaného odpovídaly jeho osobním, majetkovým a výdělkovým poměrům, a oprávněným potřebám nezletilé. Na základě učiněných skutkových zjištění dospěl k závěru, že žalovaný svou vyživovací povinnost plnil v celém rozsahu. Protože žalovaný po celé posuzované období vyživovací povinnost k nezletilé plnil, nemohl žalobce svými platbami plnit za žalovaného. Uvedené platí pro platby provedené do 31. 12. 2013, posuzováno podle ustanovení § 101 odst. 1 zákona o rodině, i pro platby provedené po 1. 1. 2014, posuzováno podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Nad rámec výživného hradil žalovaný i zájmové aktivity nezletilé a rodinné dovolené. Mimo to, žalobce zcela neprokázal, že na výživném na nezletilou AAAAA zaplatil celou částku 100 000 Kč, když některé platby nedosahovaly výše stanovené soudním rozhodnutím, a žalobce neprokázal, že určitá poměrná část připadá právě na výživné pro nezletilou AAAAA. Jde-li o dvě platby ve výši 34 500 Kč a 15 000 Kč zaslané na jiný účet než ostatní platby výživného, neprokázal žalobce, že tyto platby představovaly výživné, a nikoli vypořádání společného jmění manželů. Pokud se matka nezletilé domáhala některých dávek výživného na žalobci i formou exekuce, nemá to žádných důsledků pro posouzení nároku žalobce proti žalovanému. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 12. 9. 2019, č. j. 58 Co 76/2019-331, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud po doplnění dokazování uzavřel, že soud prvního stupně na výživné správně započetl i částku 2 000 Kč měsíčně, kterou žalovaný neplatil matce nezletilé, ale přímo na účet nezletilé, neboť za odůvodněné potřeby nezletilé je namístě považovat i tvorbu úspor, pokud to majetkové poměry osoby výživou povinné připouštějí. Jelikož si žalovaný vyživovací povinnost k nezletilé za posuzované období od 5. 10. 2010 do 24. 2. 2014 řádně plnil, neplnil žalobce v tomto období vyživovací povinnost za něj a žalovaný se nemohl na úkor žalobce obohatit. Za této situace již nepovažoval odvolací soud za potřebné zabývat se tím, jaká částka byla zaplacena na výživném pro nezletilou AAAAA, a jaká zaplacená částka připadala na výživné na ostatní dvě děti, tedy zda bylo na výživném pro nezletilou AAAAA zaplaceno celých 100 000 Kč požadovaných žalobcem po žalovaném, jestliže na nezletilou u některých plateb připadalo méně, než kolik měl žalobce zaplatit, jsou-li platby žalobce při současné existenci jeho vícero dluhů posuzovány dle principu proporcionality, když u jednotlivých plateb nebylo žalobcem určeno, na uhrazení kterého dluhu mají být použity. Proti tomu rozsudku podal žalobce dovolání. Za otázku dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou považuje, zda při plnění vyživovací povinnosti matrikovým otcem vzniká na straně biologického otce bezdůvodné obohacení, případně za jakých podmínek se může „nepravý otec“ domáhat vydání bezdůvodného obohacení po „pravém otci“ (biologickém). Návrh k popření otcovství byl podán Nejvyšším státním zástupcem k podnětu matky nezletilé. Za jedinou relevantní skutečnost považuje, že vědomost o tom, že není otcem nezletilé, získal až z pravomocného rozsudku ke dni 24. 2. 2012, do té doby musel výživné pod hrozbou exekuce platit, plnil na neexistující dluh, platby žalovaného považuje za irelevantní. Celý nárok měl být podle dovolatele posuzován vzhledem k datu popření otcovství podle zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále také jen „o. z.“). Ustanovení § 2991 o. z. obsahuje demonstrativní výčet skutkových podstat bezdůvodného obohacení, striktně řečeno jde o bezdůvodné obohacení dítěte, matka je správcem prostředků představujících výživné, je však společensky nepřijatelné, aby dítě bylo zatíženo lehkomyslností matky. Dále dovolatel tvrdí, že byl zatížen důkazním břemenem podstatně více než žalovaný, v čemž spatřuje porušení rovnosti účastníků. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 12. 9. 2019, č. j. 58 Co 76/2019-331, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud již v rozsudku sp. zn. 24 Cdo 2686/2018 vyložil, že řídí-li se projednání dovolání občanským soudním řádem ve znění účinném po 31. 12. 2013 (jako je tomu v projednávané věci), který v ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. stanoví, že dovolání není přípustné ve věcech upravených v části druhé občanského zákoníku, je-li řízení o nich vedeno podle tohoto zákona a nejedná-li se o manželské majetkové právo, není na překážku přípustnosti dovolání ve věci nároku podle ustanovení § 101 zákona o rodině skutečnost, že dovolání ve věci posuzované dle tohoto ustanovení nebylo podle občanského soudního řádu dle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) ve znění účinném do 31. 12. 2013 objektivně přípustné [toto ustanovení stanovilo, že dovolání není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení], neboť občanský zákoník č. 89/2012 Sb., neobsahuje v části druhé obdobné ustanovení, jako bylo ustanovení § 101 zákona o rodině, a ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v rozhodném znění ohledně nepřípustnosti dovolání odkazuje již na část druhou občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., a nikoli na zákon o rodině. Jelikož právní úprava účinná od 1. 1. 2014 neobsahuje obdobné ustanovení, jako bylo ustanovení § 101 odst. 1 zákona o rodině, je nutno právní vztahy, řídící se právní úpravou účinnou od 1. 1. 2014, které se týkají splnění vyživovací povinnosti za jiného, posoudit podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. o bezdůvodném obohacení. V dosavadní judikatuře ve vztahu k práv