24 Cdo 1090/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1090/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:4. 8. 2020 Spisová značka:24 Cdo 1090/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1090.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vady řízení Smlouva kupní Právní jednání vůči nepřítomné osobě (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Nabídka (návrh na uzavření smlouvy) (o. z.) Právní jednání (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1731 o. z. § 1740 o. z. § 1770 o. z. § 1745 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 11. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1090/2020-313 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobců a) M. P., narozeného dne XY, bytem v XY, a b) M. P., narozeného dne XY, bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem v Havlíčkově Brodě, Horní 6, proti žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu Hořice, se sídlem v Hořicích 66, identifikační číslo osoby 001 11 228, zastoupenému JUDr. Ing. Zdeňkem Hrabou, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře HRABA & CONSORTES v. o. s., se sídlem v Říčanech, Kamlerova 795, o nahrazení prohlášení vůle, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 5 C 207/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. prosince 2019, č. j. 15 Co 278/2018-234, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. prosince 2019, č. j. 15 Co 278/2018-234, se zrušuje a věc se vrací tomuto odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Pelhřimově (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. června 2018, č. j. 5 C 207/2017-134, zamítl žalobu, jíž se žalobci domáhali vydání rozsudku nahrazujícího projev vůle žalovaného uzavřít se žalobci (v rozsudečném výroku blíže specifikovanou) kupní smlouvu ohledně úplatného převodu spoluvlastnického práva označeného nemovitého majetku v předmětném rozsahu na žalobce. Soud prvního stupně mj. vyšel ze zjištění, že v r. 2014 žalobcům svědčilo předkupní právo k žalobou dotčeným pozemkům. Vycházel dále ze zjištění, že: „Kupní smlouvou č. 13/2014 uzavřenou dne 21. 11. 2014 mezi žalovaným jako kupujícím a D. D. a Z. M. jako prodávajícími prodaly prodávající každá svou jednu ideální čtvrtinu pozemků ve smlouvě uvedených...za kupní cenu 684 000 Kč...Dopisem ze dne 10. 7. 2017...žalobci žalovaného upozornili, že prodávající nesplnily svou zákonnou povinnost nabídnout před uzavřením kupní smlouvy č. 13/2014 své podíly na pozemcích žalobcům, porušili tak předkupní právo žalobců a vyzvali žalovaného, aby jim nemovitosti nabídl ke koupi za podmínek za jakých je od prodávajících získal. Dopisem ze dne 20. 7. 2017...žalovaný od kupní smlouvy č. 13/2014 odstoupil, s poukazem na skutečnost, že k předmětu koupě uplatnila právní nárok třetí osoba z titulu porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníků...Dne 22. 7. 2017 každá z prodávajících podepsala na tomto odstoupení od smlouvy prohlášení, že uznává důvody odstoupení od smlouvy, tedy právní vadu spočívající v nároku třetí osoby na převod vlastnictví k předmětu koupě, na kterou kupujícího předem neupozornila, a přijímá předmět koupě zpět do svého vlastnictví a zavazuje se kupujícímu převést zpět zaplacenou kupní cenu. Následně bylo mezi žalovaným a oběma prodávajícími sepsáno souhlasné prohlášení, že každá z nich je vlastníkem jedné ideální čtvrtiny nemovitostí, neboť došlo k platnému odstoupení od kupní smlouvy...“ Při právním posouzení věci soud prvního stupně přihlédl k právnímu názoru Nejvyššího soudu České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) obsaženému v rozsudku ze dne 21. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 789/2016, že marným uplynutím jednoroční doby obsažené v § 3062 o. z. dochází k prekluzi zákonného předkupního práva spoluvlastníků podle § 140 obč. zák., je však třeba důsledně odlišovat, zda v rámci plynutí této jednoroční lhůty byl z tvrzeného porušení předkupního práva uplatněn příslušný nárok, a pokud ano, pak který a jakým způsobem, či nikoliv, a dále, že došlo-li v průběhu plynutí jednoroční doby stanovené v § 3062 o. z. k porušení zákonného předkupního práva spoluvlastníka podle § 140 obč. zák. a uplatní-li u soudu dotčený spoluvlastník po právu příslušný nárok jemu plynoucí z dosavadní hmotněprávní úpravy, je nezbytné, aby soud o tomto nároku rozhodoval podle občanské zákoníku č. 40/1964 Sb. S přihlédnutím k výše uvedenému soud prvního stupně žalobu zamítl z toho důvodu, že žalobci svůj nárok vyplývající z § 603 odst. 3 obč. zák. uplatnili až po uplynutí jednoroční doby. K odvolání žalobců Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. srpna 2018, č. j. 15 Co 278/2018-167, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, byť na základě jiného právního posouzení věci. K dovolání žalobců Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 4. září 2019, sp. zn. 24 Cdo 4622/2018, shora označený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc tomuto odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud předně vytkl odvolacímu soudu, že nevěnoval patřičnou pozornost otázce uzavření předmětné (první) kupní smlouvy, tj. zda v daném případě byly naplněny podmínky předvídané v § 1731 a násl. o. z., respektive která ze smluvních stran byla v postavení navrhovatele a která zase v postavení osoby, jíž byla taková nabídka určena, a především za jakých podmínek, respektive zda vůbec došlo k přijetí nabídky, měla-li by být smlouva uzavřena mezi nepřítomnými účastníky (srov. § 1740 a násl. ve vztahu k § 560, § 561 o. z.). Nejvyšší soud současně shledal jinou vadu odvolacího řízení spočívající v tom, že odvolací soud v procesní situaci, kdy nesdílel právní názor dovolacího soudu plynoucí z jeho rozsudku ze dne 21. září 2016, sp. zn. 30 Cdo 789/2016, na němž (výhradně) bylo vybudováno právní posouzení věci soudem prvního stupně v předmětném rozsudku, nezprostředkoval při odvolacím jednání účastníkům tento svůj zásadní právní náhled, ani jim nezprostředkoval, že v dané fázi se jako zásadní jeví pro odvolací soud otázka posouzení odstoupení žalovaného od prvně uzavřené kupní smlouvy, kterou měl uzavřít s prodávajícími D. D. a Z. M., čímž tedy účastníkům znemožnil v uvedených směrech skutkově a právně argumentovat a své těžiště posouzení věci přesunul na řešení otázky důvodu odstoupení od prvně uzavřené kupní smlouvy, jakož i na otázky spojené s perfekcí následně uzavřené (druhé) kupní smlouvy v době, kdy zákonné předkupní právo (v té době) občanský zákoník neupravoval. Odvolací soud tak vydal pro účastníky překvapivé rozhodnutí. V dalším odvolacím řízení odvolací soud usnesením ze dne 21. října 2019, č. j. 15 Co 278/2018-199: - výrokem I. poučil účastníky, že: „věc je možno po právní stránce posoudit jinak než podle právního názoru vysloveného v žalobě a rovněž v rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 11. 6. 2018, č. j. 5 C 207/2017-134, a to tak, jak je uvedeno v odstavci 7. na straně 4 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. 15 Co 278/2018-167); [v tomto rozsudku, který byl zrušen shora uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu, se mj. uvádí: „V kupní smlouvě z 21. 11. 2014 nebyla možnost odstoupení sjednána, nicméně lze přisvědčit žalovanému, že zamlčení skutečnosti, že převáděné podíly nebyly nabídnuty zbývajícím spoluvlastníkům, představuje takové porušení povinnosti, že prodávající musely vědět, že by žalovaný za této situace smlouvu neuzavřel. O tom svědčí i fakt, že žalovaný odstoupil od smlouvy bezprostředně poté, co ho žalobci dopisem z 10. 7. 2017 vyzvali k dobrovolnému převodu spoluvlastnických podílů. Pro odstoupení od smlouvy tedy existovaly zákonné důvody, odstoupení je účinné a jestliže v jeho důsledku došlo ke zrušení závazku od samého počátku (§ 2004 odst. 1 o. z.), nastala situace, jakoby předkupní právo žalobců nebylo nikdy porušeno. Uzavřením nové smlouvy v roce 2017 k porušení předkupního práva dojít nemohlo, protože v té době již občanský zákoník toto právo neupravoval, a tak nemá požadavek žalobců na nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření kupní smlouvy žádný zákonný podklad.“]; - výrokem II. vyzval účastníky, „aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení doplnili v potřebném rozsahu vylíčení skutečností rozhodných pro posouzení věci z hlediska právního názoru uvedeného v odstavci I. a označili případně příslušné důkazy; neučiní-li tak, bude odvolací soud vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v řízení před soudem I. stupně.“; - výrokem III. vyzval účastníky, „aby se v téže lhůtě vyjá