24 Cdo 1480/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1480/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:10. 9. 2021 Spisová značka:24 Cdo 1480/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1480.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Právo na spravedlivé soudní řízení Způsobilost k právním úkonům Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. § 28 obč. zák. čl. 38 odst. 2 předpisu č. 2/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 11. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1480/2021-915 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci žalobkyně M. V., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem v Chomutově, Školní 3315, proti žalovanému J. B., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Lucií Průchovou, advokátkou se sídlem v Kadani, Nerudova 348, o určení vlastnického práva k bytové jednotce, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 250/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. srpna 2020, č. j. 92/2019-835, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Petra Jiráta, advokáta se sídlem v Chomutově, Školní 3315. Odůvodnění: Okresní soud v Chomutově (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. června 2012, č. j. 28 C 250/2008-213, mj. výrokem I. určil, že: „žalobkyně je výlučným vlastníkem bytové jednotky č. XY v budově č. p. XY a s ní souvisejícího spoluvlastnického podílu v rozsahu ideálních 692/36285 vzhledem k celku na společných částech budovy a pozemku, zapsané na LV č. XY v katastru nemovitosti vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště XY“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že: „účastníci, žalovaný, byť zbaven způsobilosti k právním úkonům, řádně zastoupen soudem ustanovenou opatrovnicí, uzavřeli smlouvu, jíž se žalobkyně jako prodávající zavázala žalovanému jako kupujícímu za sjednanou kupní cenu ve výši Kč 1,-- převést vlastnické právo k bytové jednotce i s ní souvisejícímu spoluvlastnickému podílu na společných částech domu a pozemcích a žalovaný se naproti tomuto zavázal tuto bytovou jednotku a spoluvlastnický podíl za dohodnutou kupní cenu koupit a do svého vlastnictví přijmout. Současně z dalších provedených důkazů vyšlo najevo, že vůle účastníků směřovala k převedení bytové jednotky a s ní souvisejícího spoluvlastnického podílu darováním, když žalobkyně usilovala o to, aby byla bytová jednotka kvůli plánovanému podnikání žalovaného zapsána jako jeho vlastnictví a záměr dosáhnout adekvátní materiální protihodnoty v době společného soužití účastníků nesledovala, žalovaný pak poskytnuté plnění vnímal jako dar za to, že s žalobkyní i přes věkový rozdíl vede plnohodnotný intimní život. Že účastníci zamýšleli převést vlastnické právo darováním, vyplývá i z výše sjednané kupní ceny, jež v žádném případě nereflektuje skutečnou hodnotu převáděné nemovitosti. S ohledem na skutečnou vůli účastníků manifestující se ve sjednání zjevně nepřiměřené kupní ceny nemovitosti i představách o právních účincích uzavřené smlouvy došel soud (k) přesvědčení, že kupní smlouva je právním úkonem učiněným tzv. naoko, tedy právním úkonem fingovaným, simulovaným.“ Kupní smlouvu tedy soud prvního stupně shledal absolutně neplatnou, v důsledku čehož na žalovaného vlastnické právo k předmětné bytové jednotce nebylo platně převedeno; z uvedeného důvodu bylo proto určovací žalobě zcela vyhověno. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 1. srpna 2019, č. j. 14 Co 92/2019-737, mj. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se neztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, že v daném případě účastníci uzavřeli kupní smlouvu, jež představuje simulovaný právní úkon. Sama žalobkyně totiž uvedla, že jí bylo lhostejné, zda s žalovaným uzavře smlouvu darovací či kupní za symbolickou cenu; bylo pro ni podstatné to, že vlastnické právo bude převedeno na žalovaného. Z ujednané kupní ceny nelze usuzovat, že účastníci uzavřeli kupní smlouvu, aby zastřeli uzavření smlouvy darovací. Žalovaný žalobkyni uhradil kupní cenu, nejedná se tudíž o situaci, kdy osoby uzavřou kupní smlouvu, aniž by měly v úmyslu uhradit kupní cenu. Smlouva uzavřená mezi účastníky dne 27. srpna 2008 obsahuje náležitosti podle § 588 obč. zák., tedy i sjednanou kupní cenu, jedná se tudíž o smlouvu kupní a nikoli smlouvu darovací. I když v daném případě sjednaná kupní cena (1,- Kč) zjevně nereflektuje obvyklou cenu bytové jednotky, sama tato skutečnost nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy, a to ani pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud však přesto dospěl k závěru, že z pohledu konečného výsledku je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné. Podle odvolacího soudu „k uzavření sporné smlouvy a sjednání nepřiměřeně nízké kupní ceny došlo zjevně v souvislosti s očekáváními žalobkyně, že s žalovaným bude žít v partnerském vztahu, a to pouze měsíc a půl od seznámení účastníků. Popsaná očekávání žalobkyně, jež byla zjevně motivací k učinění sporného převodu bytové jednotky (žalobkyně by jinak k převodu za popsaných podmínek nepřistoupila) však zůstala v důsledku jednání žalovaného, který bezprostředně po převodu vlastnického práva k bytové jednotce ukončil vztah s žalobkyní a činil kroky k tomu, aby byt opustila, nenaplněna. Výsledkem vztahu účastníků, jenž netrval ani dva měsíce a byl ukončen žalovaným, by tedy byla situace, kdy žalobkyně nežije v očekávaném partnerském vztahu a přijde o vlastnické právo k předmětné bytové jednotce za 1 Kč, tedy za cenu zcela zjevně nepřiměřeně nízkou. Za daných okolností pak nelze než učinit závěr, že posuzovaná kupní smlouva je pro rozpor s dobrými mravy absolutně neplatná podle § 39 obč. zák., a proto na jejím základě nemohlo dojít k převodu vlastnického práva k bytové jednotce z žalobkyně na žalovaného.“ K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 24. dubna 2020, sp. zn. 24 Cdo 70/2020, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vytkl odvolacímu soudu, že při posuzování otázky absolutní neplatnosti předmětné kupní smlouvy podle § 39 obč. zák. z důvodu, že se příčí dobrý mravům, nepřihlížel (primárně neposuzoval) k okolnostem v době jejího uzavření, nýbrž přihlížel k okolnostem, které nastaly až po jejím uzavření, což nebylo v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Nejvyšší soud v odůvodnění svého kasačního rozhodnutí dále upozornil odvolací soud, aby v dalším řízení neopomenul zohlednit, že v době, kdy žalovaný uzavřel (tj. dne 27. srpna 2008) s žalobkyní (v pořadí druhou) kupní smlouvu, byl (podle označeného soudního rozhodnutí) omezen ve způsobilosti k právním úkonům „tak, že není schopen samostatně jednat s úřady, nakládat s finančními prostředky přesahujícími částku 1.000,- Kč, uzavírat jakékoliv smlouvy o půjčce a úvěru a bez souhlasu opatrovníka vstupovat do pracovněprávních vztahů.“ Dále dovolací soud v odůvodnění svého rozsudku vyložil: „Jakkoliv podle zjištění odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) měla být za bizarních okolností mezi účastníky uzavřena předmětná kupní smlouva se sjednanou kupní cenou ve výši (pouhé) 1,- Kč, bylo třeba primárně – s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti případu - vyřešit, zda z pohledu žalovaného coby osoby tehdy omezené ve způsobilosti k právním úkonům se při nakládání s majetkem, respektive z pohledu nabývání nemovitého majetku jednalo o běžnou záležitost, či nikoliv. Otázku, zda ve smyslu § 28 obč. zák. bylo třeba k danému majetkoprávnímu úkonu schválení soudu, přitom nelze redukovat pouze na v tomto případě zvláštní okolnost, že sjednaná kupní cena činila pouze 1,- Kč, nýbrž je třeba (ve vztahu k žalovanému) zohlednit (i pro futuro) z tohoto majetkového převodu plynoucí poměrně zásadní právní důsledky, a to v tehdejších skutkových poměrech, tj. k datu uzavření předmětné (druhé) kupní smlouvy, na základě které byl příslušným katastrálním úřadem povolen ve prospěch žalovaného vklad vlastnického práva k předmětné bytové jednotce do katastru nemovitostí. Jelikož v aplikační úvaze odvolacího soudu s ohledem na učiněná skutková zjištění byla reglementace podle § 28 obč. zák. pominuta, přičemž tato problematika nebyla – z pohledu respektování principu kontradiktornosti řízení - předmětem diskuse stran ani v dovolacím řízení (srov. např. usn