24 Cdo 1545/2025 – Nejvyšší soud

24 Cdo 1545/2025-211 24 Cdo 1546/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po V. Š., zemřelém dne 10. února 2024, za účasti 1) M. Š., omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovníkem Městskou částí Praha 7 se sídlem Úřadu městské části Praha 7, U Průhonu č. 1338/38, a JUDr. Tomášem Barejškem, advokátem se sídlem v Praze 10, Akademická č. 663/5, 2) J. Ch. a 3) E. K., zastoupeného JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II č. 1062, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 670/2024, o dovolání M. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2025, č. j. 15 Co 63/2025-138, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2025, č. j. 15 Co 110/2025-142, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2025, č. j. 15 Co 110/2025-180, takto: I. Dovolání M. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2025, č. j. 15 Co 63/2025-138, se odmítá. II. Dovolání M. Š. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2025, č. j. 15 Co 110/2025-142, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 2025, č. j. 15 Co 110/2025-180, se odmítá. Odůvodnění: 1. Řízení o pozůstalosti po V. Š., zemřelém dne 10. 2. 2024 (dále jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 1. 3. 2024, č. j. 34 D 670/2024-2. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstaviteli byla pověřena Mgr. Šárka Sýkorová, notářka v Praze 4 (§ 101 odst. 2 z. ř. s.). 2. V průběhu řízení bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel se zanecháním jednoho potomka - dcery M. Š., která je dle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 12. 2022, č. j. 9 P 9/2020-453 a Nc 52/2022, 18 P a Nc 53/2022, omezena ve svéprávnosti a byl jí ustanoven opatrovník, tj. Městská část Praha 7, že dne 7. 3. 2024 soudní komisařce předložil J. Ch. holografní listinu označenou jako „Závěť“, datovanou dne 31. 1. 2024, dle prohlášení předkladatele sepsanou a podepsanou vlastní rukou zůstavitele, jíž se dědicem bytu v XY povolává J. Ch., a že dne 8. 3. 2024 soudní komisařce předložil E. K. holografní listinu označenou jako „Závěť“, datovanou dne 9. 8. 2023, dle prohlášení předkladatele sepsanou a podepsanou vlastní rukou zůstavitele, jíž se dědicem pozemků v XY č. parcel XY a XY v katastrálním území XY povolává E. K. 3. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. 34 D 670/2024-84, uložil účastníkovi 2) J. Ch., aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti dceři zůstavitele M. Š. žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze závěti ze dne 31. 1. 2024, a aby současně o podání žaloby vyrozuměl soudní komisařku Mgr. Šárku Sýkorovou, která byla pověřena soudem k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti, s tím, že nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou. 4. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. 34 D 670/2024-87, uložil také účastníkovi 3) E. K., aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti dceři zůstavitele M. Š. žalobu na určení, že je dědicem zůstavitele ze závěti ze dne 9. 8. 2024 (poznámka Nejvyššího soudu: správně jde o závěť ze dne 9. 8. 2023), a aby současně o podání žaloby vyrozuměl soudní komisařku Mgr. Šárku Sýkorovou, která byla pověřena soudem k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti; současně účastníka řízení poučil o následcích, nebude-li žaloba podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta. 5. Soud prvního stupně v obou výše uvedených případech dovodil, že v projednávaném případě vznikl spor o pravost a platnost listin z 31. 1. 2024 a z 9. 8. 2023, jestliže předmětnými listinami povolaní dědicové (účastníci 2/ a 3/) proti listinám ničeho nenamítají a považují je za pravé a platné, a naproti tomu dcera zůstavitele M. Š. namítla neplatnost předmětných listin, mimo jiné proto, že „není možné určit jejich pravost, ani že jde o skutečný projev vůle zůstavitele projevený bez jakéhokoliv nátlaku, obzvlášť když zůstavitel přenechává veškerý majetek vysoké hodnoty zcela cizím osobám, které s ním nesdílely společnou domácnost, nejsou nijak rodinně spřízeni a zcela přitom opomíjí dědické právo dcery M. Š. jako svého jediného zákonného dědice“. Na základě uvedeného soud prvního stupně uzavřel, že pro vyřešení tohoto skutkového sporu je třeba prokázat, zda listina z 9. 8. 2023 a listina z 31. 1. 2024 jsou pravé a platné či nikoli, a proto odkázal k podání žaloby osoby, které své právo opírají o holografní listinu, tedy účastníka 2) a účastníka 3), neboť (s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021) se jejich právo v řízení (právo dědiců ze závěti holografní) „jeví jako slabší, resp. způsobilé k prokazování“. 6. K odvolání účastníka 2) J. Ch. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 15 Co 110/2025-142, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2025, č. j. 15 Co 110/2025-180, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2024, č. j. 34 D 670/2024-84, tak, že se ukládá zákonné dědičce, M. Š., v řízení zastoupené Městskou částí Praha 7 (jakožto opatrovníkem osoby omezené ve svéprávnosti), aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu proti dědici ze závěti J. Ch. na určení, že J. Ch. není dědicem po zůstaviteli ze závěti datované dnem 31. 1. 2024, a aby současně o podání žaloby vyrozuměla pověřenou soudní komisařku; současně ji poučil o následcích, nebude-li žaloba podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta. 7. K odvolání účastníka 3) E. K. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 3. 2025, č. j. 15 Co 63/2025-138, změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 11. 2024, č. j. 34 D 670/2024-87, tak, že se ukládá zákonné dědičce, M. Š., v řízení zastoupené Městskou částí Praha 7 (jakožto opatrovníkem osoby omezené ve svéprávnosti), aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu proti dědici ze závěti E. K. na určení, že E. K. není dědicem po zůstaviteli ze závěti ze dne 9. 8. 2023, a aby současně o podání žaloby vyrozuměla pověřenou soudní komisařku; současně ji poučil o následcích, nebude-li žaloba podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta. 8. Odvolací soud v obou případech shodně uzavřel, že závěti byly popřeny z hlediska platnosti i pravosti a že otázkou „síly“ jednotlivých právních důvodů dědění a důkazního břemene ve (sporném) řízení se Nejvyšší soud opakovaně zabýval, přičemž blíže vymezil závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 49/2022, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 3433/2021, jakož i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2012/2022, a na základě citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu dovodil, že při posouzení, které dědické právo se jeví jako slabší, je nezbytné přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, včetně toho, jakým způsobem byla popřena pravost závěti. V projednávaném případě odvolací soud dospěl k závěru, že pozůstalá dcera „nezpochybnila pravost závěti žádnými konkrétními skutečnostmi či důkazy (například tím, že by předložila listinu s podpisem zůstavitele, který by se od podpisu na závěti podstatně lišil), to vše za situace, kdy je k dispozici i druhá závěť zůstavitele (týkající se jiného jeho majetku) s totožným podpisem“, a tedy že „nebylo na místě odkázat odvolatele k podání žaloby, neboť závěť nebyla řádně popřena co do její pravosti“, a soud tedy měl postupovat podle § 1673 odst. 1 o. z. a odkázat k podání žaloby ve sporném řízení „zákonnou dědičku, jejíž dědické právo se jeví jako nejslabší“. 9. Proti těmto rozhodnutím odvolacího soudu podala účastnice 1) totožná dovolání. Dovolatelka má za to, že odvolací soud vybočil z judikatury k otázce osoby nesoucí důkazní břemeno při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny zůstavitelem, a že nesprávně upřednostnil aplikaci § 1693 odst. 1 o. z. (poznámka Nejvyššího soudu: dovolatelka zřejmě měla na mysli § 1673 odst. 1 o. z.) namísto postupu dle § 565 o. z. v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021, ačkoliv „měl odkázat k podání žaloby tvrzené závětní dědice“, které by „v dané situaci mělo tížit břemeno tvrdit a prokazovat pravost závětí ve smyslu § 565 o. z.“, a to zejména „v konkrétním případě, kdy je dovolatelka vážně mentálně postižena, nemůže sama jednat a její tvrzení jsou zcela nutně formulována jejím opatrovníkem, tedy osobou cizí, která není z podstaty schopná tvrdit zcela a úpln