24 Cdo 1702/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1702/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1702/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1702.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 17.11.2025III.ÚS 3379/25 Jan Svatoň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1702/2025-344 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně V. N., zastoupené Mgr. Petrem Cilínkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova č. 1615/1, proti žalované I. B., zastoupené Mgr. Veronikou Benešovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 42/14, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 88/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2025, č. j. 54 Co 546/2024-320, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 840 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Veroniky Benešové, advokátky se sídlem v Praze 1, Kaprova č. 42/14. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 6 C 88/2019-298, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalovaná není závětní dědičkou zůstavitelky, a rozhodl o nákladech řízení. Soud vyšel ze zjištění, že psychické funkce zůstavitelky byly v předmětném období zcela funkční, zůstavitelka byla schopna vytvářet vlastní úsudky a svými komunikačními schopnostmi je samostatně a srozumitelně sdělit. Byť zůstavitelka trpěla těžkou krátkozrakostí a stařeckou vetchozrakostí, toto oslabení zraku jí nezpůsobilo slepotu a byla schopna za pomoci pomůcky (lupy) číst a psát si poznámky. Nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že zůstavitelka nebyla schopna si závěť, pořízenou formou notářského zápisu, před jejím podpisem přečíst. Soud vzal za prokázané na základě revizního znaleckého posudku z oboru oftalmologie a svědecké výpovědi notářky JUDr. Blanky Čechové, která závěť sepisovala, že průběh, sepisování a podpis závěti zcela odpovídá jeho písemnému zachycení ve veřejné listině, tedy že zůstavitelka si závěť před jejím podpisem přečetla. Notářka kromě toho neměla sebemenší důvod postupovat v rozporu se zákonem a v případě, že by ji zůstavitelka informovala, že není schopna si text závěti sama přečíst, nezajistit účast tří svědků při tomto úkonu, jak vyžaduje § 1535 odst. 1 o. z., navíc ve zdravotnickém zařízení, kde by oslovení tří osob k svědčení u závěti nepochybně nebylo problémem. Žalobkyně se k výzvě soudu k reviznímu znaleckému posudku nevyjádřila, navrhla pouze výslech zpracovatele znaleckého posudku. K jednání nařízenému na den 4. 3. 2024 se však žalobkyně, ač předvolána, nedostavila. Na tomto jednání soud nevyhlásil rozsudek, aby dal žalobkyni možnost písemného závěrečného návrhu, a nařídil postupně další jednání na dny 27. 3. 2024, 3. 5. 2024, 5. 6. 2024 a 17. 7. 2024, když žalobkyně vždy před jednáním požádala o jeho odročení s argumentací nepříznivého zdravotního stavu, který dokládala pracovními neschopenkami. Z vyjádření lékařky žalobkyně, vyžádaného soudem, soud zjistil, že pracovní neschopnost žalobkyně byla ukončena dne 7. 6. 2024. Dne 16. 7. 2024, jeden den před nařízeným jednáním, žalobkyně znovu požádala o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti, kterou nedoložila. Žalovaná oproti tomu do spisu založila prezentaci žalobkyně na facebooku, ze které se podávají její soukromé aktivity připadající na dny, přiléhající k nařízeným jednáním a žádostem o odročení jednání. Soud proto poslední žádost o odročení vyhodnotil jako nedůvodnou a jednal proto s odkazem na § 101 odst. 3 o. s. ř. bez její přítomnosti, přičemž zdůraznil, že žalobkyně byla zastoupena advokátem, kterému v účasti na jednání soudu nebránila žádná překážka. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 54 Co 546/2024-320, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shledal nedůvodnou námitku, že soud jednal dne 4. 3. 2024 a dne 17. 7. 2024 v nepřítomnosti žalobkyně. Omluva na prvně uvedené jednání byla odůvodněna nemocí a doložena potvrzením. Na druhé z předmětných jednání žalovaná omluvu z jednání ničím nedoložila a bylo zjištěno, že její pracovní neschopnost již dříve skončila. Podle odvolacího soudu účast žalobkyně na žádném z uvedených jednání nebyla nutná a nic nebránilo tomu, aby se jednání zúčastnil její právní zástupce a aby při prvním z uvedených jednání kladl otázky znalci, který byl toho dne vyslýchán, a aby při posledním jednání přednesl závěrečný návrh. Obě předmětné žádosti o odročení proto byly nedůvodné. Za odpovídající považoval též skutková zjištění soudu prvního stupně. Zpracovatel znaleckého posudku vysvětlil, jak bylo možné, že zůstavitelka byla schopna samostatně číst psaný text, ale nebyla schopna se samostatně pohybovat po okolí, když vycvičený pacient je schopen využít i malé ostrůvky zbylého vidění, jestliže je v klidu a může přesně zaměřit sledovaný text. Záznamy ve zdravotnické dokumentaci o praktické nevidomosti byly učiněny zdravotníky bez erudice v posuzování praktické použitelnosti zbytku vizu. Nebylo proto třeba, aby byla závěť uzavřena postupem podle § 65 až § 68 notářské řádu (když § 1535 a § 1536 o. z. ve znění od 1. 3. 2017 se vztahují jen na závěť pořízenou soukromou listinou). Skutečnost, že žalobkyně podala na notářku stížnost k Notářské komoře, nečiní samo o sobě notářku nevěrohodnou či zaujatou svědkyní. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu „dosud nebyla vyřešena a má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že účast žalobkyně na předmětných jednáních nebyla nezbytná a že se jednání mohl účastnit její právní zástupce, a odkazuje na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2537/11. Dále dovolatelka polemizuje se závěry zpracovatele revizního znaleckého posudku. Nesouhlasí rovněž s tím, že se § 1536 o. z. aplikuje jen na závěti pořízené soukromou listinou. Závěrem dovolatelka argumentuje zákonnou ochranou rodiny. Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobkyně uvádí, že žalobkyně řádně nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání, a že nebylo porušeno právo na spravedlivý proces. Dále uvádí, že žalobkyně se mohla písemně vyjádřit ke znaleckému posudku, zaslat otázky znalci písemně soudu, nebo žádat opakovaný výslech znalce, nic z toho však žalobkyně neučinila. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. Podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť v něm uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod. Dovolatelka nesouhlasí s tím, že bylo jednáno v její nepřítomnosti. Tímto však dovolatelka z obsahového hlediska namítá tzv. zmatečnostní vadu řízení dle § 229 odst. 3 o. s. ř. (jež je dána tehdy, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem). K tomu, že námitka nenaplnění předpokladů pro postup podle § 101 odst. 3 o. s. ř. vystihuje zmatečnostní vadu dle § 229 odst. 3 o. s. ř., srov. např. již