24 Cdo 1754/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1754/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:21. 3. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1754/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1754.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Svěřenský fond (o. z.) Pasivní legitimace Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 1448 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 79 odst. 1 o. s. ř. § 1456 o. z. ve znění do 31.12.2017 § 80 o. s. ř. § 17 odst. 4 předpisu č. 256/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:29. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1754/2022-408 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně M. J., omezené ve svéprávnosti, zastoupené JUDr. Ladislavem Kovárem, advokátem se sídlem v Měšicích, Hlavní č. 195, proti žalovanému P. M., zastoupenému Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní č. 39/2, o určení vlastnického práva k nemovitostem a o určení pohledávky, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 3 C 53/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2021, č. j. 27 Co 180/2021-365, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem v žalobě specifikovaných nemovitostí, nahrazení projevu vůle žalovaného ohledně nemovitostí, jejichž vlastnictví se žalobkyně domáhá, a uložení povinnosti žalovanému uzavřít bezúplatnou smlouvu o postoupení pohledávky z bankovního účtu. Žaloba byla založena na tvrzení, že žalovaný se jako cizí osoba i se svojí rodinou nastěhoval k žalobkyni, zneužil její vrozené lehké mentální retardace a přiměl ji ke zřízení svěřenského fondu dne 28. 4. 2015, do nějž žalobkyně vložila své nemovitosti, jak je popsáno v rámci jeho trestního stíhání ve spise Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 4/2018, v němž byl odsouzen pro trestný čin podvodu ve stadiu pokusu, neboť majetek nepřešel do jeho osobního vlastnictví, jak bylo ve statutu svěřenského fondu stanoveno pro případ zániku správy svěřenského fondu. Žalobkyně se nemůže dostat ani k bankovnímu účtu svěřenského fondu, na nějž chodí nájemné z nemovitostí, k němuž má dispoziční právo žalovaný jako svěřenský správce. Žalobkyně neví, jaký je na něm zůstatek a pohyby, a nedostává se jí prostředků pro pobyt v domově pro seniory, který hradí její hmotněprávní opatrovník. Z důvodu její duševní poruchy je proto absolutně neplatný Statut Svěřenského fondu k zajištění bytových potřeb M. J. ve formě notářského zápisu, i Smlouva o svěření vyčleněného majetku svěřenskému správci. Takové jednání proto nemohlo přivodit převod majetku do svěřenského fondu, ani jmenování žalovaného svěřenským správcem. Stejně tak jsou absolutně neplatná následná právní jednání, jako Prohlášení osoby obmyšlené, jímž se žalobkyně vzdala práva na plnění ze svěřenského fondu za účelem ukončení jeho správy. V katastru nemovitostí v současnosti evidovaný stav ve prospěch svěřenského fondu se svěřenským správcem P. M., proto neodpovídá skutečnému právnímu stavu. Žalobkyně uváděla, že jako žalovaného označuje P. M. jako fyzickou osobu, neboť s ohledem na absolutní neplatnost mu postavení svěřenského správce nikdy nenáleželo, pro jistotu jej označuje jako žalovaného i jako svěřenského správce, neboť pokud by byl shledán svěřenský fond platným, v takovém případě by byl žalovatelný svěřenský správce z titulu práv ke svěřenskému fondu. Žalovaný odmítá pomoci k nápravě vzniklých následků. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítal, že není pasivně věcně legitimován, protože žalovaný jako fyzická osoba v katastru nemovitostí nikdy jako vlastník ohledně předmětných nemovitostí zapsán nebyl. Je sice v katastru zapsán jako svěřenský správce svěřenského fondu, avšak z této funkce odstoupil dne 27. 9. 2018, proto jej nelze žalovat ani jako svěřenského správce. On již nemůže za svěřenský fond ničeho činit, byť ve prospěch žalobkyně, neboť by se vystavoval postihu za protiprávní jednání. K zániku svěřenského fondu podle žalovaného došlo ze zákona ke dni 1. 7. 2018 dle čl. II. odst. 3 zákona č. 460/2016 Sb., neboť návrh na zápis svěřenského fondu do evidence svěřenských fondů nebyl podán do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona, kdy důsledkem je zánik správy svěřenského fondu, tedy zánik svěřenského fondu jako takového. Dále namítal, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť žalobkyně by měla podat návrh na vyslovení neplatnosti zřízení svěřenského fondu podle zákona o zvláštních řízeních soudních. Na základě plné moci před zřízením svěřenského fondu uzavřel za žalobkyni dědickou dohodu, na jejímž základě žalobkyně nabyla předmětné nemovitosti, i ta by byla z důvodu její duševní poruchy neplatná, nestala by se vlastníkem a nebyla by aktivně věcně legitimovaná k podání této žaloby. 3. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 12. 2. 2021, č. j. 3 C 53/2020-254, výrokem I. určil, že žalobkyně je vlastníkem v rozsudečném výroku specifikovaných nemovitostí, výrokem II. zamítl návrh, aby byl žalovaný povinen uzavřít s žalobkyní smlouvu o bezúplatném převodu týchž nemovitostí do vlastnictví žalobkyně, výrokem III. zamítl návrh na určení, že žalobkyni svědčí pohledávka za UniCredit Bank Czech republic and Slovakia, a.s., vyplývající ze smlouvy o běžném účtu, a výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud předně vyložil, že opatrovnický soud rozsudkem udělil žalobkyni souhlas s podáním předmětné žaloby. Žalobkyně nabyla nemovitosti jako dědictví. Soud vyšel ze zjištění, že dne 28. 4. 2015 žalobkyně zřídila svěřenský fond. V katastru je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán „Svěřenský fond k zajištění bytových potřeb M. J., svěřenský fond, sídlo neurčeno, svěřenský správce P. M., XY“. Ke dni 25. 9. 2018 není v evidenci svěřenských fondů veden předmětný svěřenský fond. K dohodě o narovnání mezi účastníky sporu nedošlo. Opatrovníkovi žalobkyně bylo bankou sděleno, že k účtům dotčeného svěřenského fondu mu z důvodu bankovního tajemství nemůže poskytnout informace. Dne 18. 10. 2018 žalobkyně učinila prohlášení o vzdání se práva na plnění ze svěřenského fondu za účelem ukončení správy fondu, aby na ni přešla zpět práva k nemovitostem. Dne 27. 9. 2018 žalobkyně a žalovaný podepsali odstoupení žalovaného z funkce správce svěřenského fondu. Žalobkyně byla rozsudkem ze dne 28. 8. 2019 omezena ve svéprávnosti. Městský soud v Praze opakovaně rozsudkem ve věci 1 T 4/2018 uznal žalovaného vinným zločinem podvodu ve stadiu pokusu, kdy žalovaný využil lehké mentální retardace žalované a v úmyslu získat pro sebe a svoji rodinu majetkový prospěch sepsal se žalobkyní Smlouvu o vytvoření svěřenského fondu, kde byl ustanoven jako svěřenský správce, a uváděl ji v omyl, že ji příbuzní chtějí připravit o majetek, a zamezoval jí ve styku s nimi. Žalovaný je v žalobě označen jako fyzická osoba, i jako svěřenský správce předmětného fondu. K označení žalovaného soud I. stupně odkázal na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu a uvedl, že žalovaným, který byl v žalobě označen jako fyzická osoba i jako svěřenský správce, je jedna a tatáž osoba, tudíž jeden totožný subjekt civilního řízení, proto věc není vedena proti dvěma žalovaným. Žalovaný jednal v rozporu s § 6 o. z., z běžného kontaktu s žalobkyní muselo být žalobci zřejmé, že jí zdravotní stav neumožňuje zřídit svěřenský fond, žalovaný funkci přijal, na tom nic nemění, že žalobkyně v té době nebyla omezena ve svéprávnosti. Smlouva o zřízení svěřenského fondu i Smlouva o svěření vyčleněného majetku jsou pro duševní poruchu žalobkyně absolutně neplatné. V tomto řízení soud není oprávněn nijak revidovat rozhodnutí v řízení o dědictví, žalobkyně je proto v řízení aktivně legitimována. Protože předmětný svěřenský fond nebyl zapsán do 6 měsíců od nabytí účinnosti zákona č. 460/2016 Sb., čl. II. bodu 3, jeho správa by zanikla, avšak za situace, kdy ani platně nevznikla, není tato skutečnost pro spor rozhodnou. Stejně tak není rozhodné odstoupení žalovaného z funkce správce, protože tato funkce platně vůbec nevznikla. Námitku žalovaného, že návrh na změnu žalobního petitu nebyl schválen opatrovnickým soudem, neshledal soud důvodnou, neboť dílčí jednání, dispozice s návrhem, schválení opatrovnického soudu nepodléhá. Schvalování každého procesního úkonu opatrovnickým soudem by vedlo k praktické nemožnosti vést řízení. K námitce nedostatku naléhavého právního zájmu soud uvedl, že se nejedná o žádný z případů, kdy judi