24 Cdo 178/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 178/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 4. 2021 Spisová značka:24 Cdo 178/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.178.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva kupní Převod nemovitostí Neplatnost smlouvy Vady řízení Dotčené předpisy:§ 1762 o. z. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 6. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1645/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 178/2021-190 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobkyně Coloseum reality s.r.o., se sídlem v Kladně, Kleinerova 1471, identifikační číslo osoby 284 26 878, zastoupené Mgr. Pavlem Bučinou, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, proti žalovanému D. R., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Švajcrovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Holečkova 332/5, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 418/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. září 2020, č. j. 21 Co 94/2020-164, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Mělníku (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. ledna 2020, č. j. 12 C 418/2018-122, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí označených pozemků, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. září 2020, č. j. 21 Co 94/2020-164, rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci potvrdil (výrok I.), změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení způsobem vyloženým ve výroku II., a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, které však není – jak bude dále dovolacím soudem vyloženo – ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné. Dovolatelka v dovolání uplatnila dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. (viz dále) za vymezení níže rozvedených předpokladů přípustnosti dovolání s tím, že: „otevírá k dovolacímu přezkumu právní otázku, resp. otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, a které dle názoru žalované (správně žalobkyně) mohly vzhledem k novele občanského zákoníku a specifickým zásahům do řešení věcných a obligačních účinků kupní smlouvy na nemovitost, zanést otázky, které nebyly řešeny: 1. zdali má přednost před žalobou na určení žaloba dle ustanovení § 986 OZ a tudíž, zdali nevyužití postupu dle § 986 OZ může založit nedostatek naléhavého právního zájmu na určení.“ Prostřednictvím takto vymezeného předpokladu se přípustnost dovolání žalobkyni nepodařilo (podařit ani nemohlo) založit, neboť na vyřešení této právní otázky dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu nezávisí. Z odůvodnění písemného vyhotovení rozsudku (dále již „odůvodnění rozsudku“) odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně předně v závěru, že žalobkyni na podání této určovací žaloby svědčí naléhavý právní zájem. 2. „Zdali lze aplikovat ustanovení § 1762 OZ na kupní smlouvu na nemovitost, která nebyla vložena v předpokládané lhůtě s příslušným návrhem do katastru nemovitostí, a to včetně posouzení, že k takovému návrhu došlo po 3 leté promlčecí lhůtě.“ Dovolatelka má za to, že ustanovení § 1762 odst. 1 o. z. - podle kterého stanoví-li zákon, že je k účinnosti smlouvy třeba rozhodnutí určitého orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím, a že (podle druhého odstavce téhož par.) nebyl-li návrh na rozhodnutí podán do jednoho roku od uzavření smlouvy, má se za to, že se smlouva od počátku ruší, přičemž uvedené platí i v případě, že byl návrh zamítnut - plně doléhá na její případ. Dovolatelka nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který se stal nosným důvodem jeho právně kvalifikačního závěru, že: „Při nabytí věcných práv na základě smlouvy je třeba rozlišit smlouvu jako právní důvod pro vznik povinnosti zřídit věcné právo (právní důvod) a další právní skutečnosti, které jsou nezbytné ke splnění této povinnosti, ke zřízení věcného práva (právní způsob). Rozhodnutí orgánu veřejné moci o zápisu do veřejného seznamu je v těchto případech právním způsobem, bez něhož ke vzniku věcného práva na základě smlouvy nedochází.“ Dovolatelka „žádným způsobem nezpochybňuje skutečnost, že smlouva musí být platná a účinná ještě před zahájením vkladového řízení, nicméně její účinky jsou toliko obligačního charakteru. Její účinky spočívají v povinnosti zaplatit kupní cenu a oproti obligačnímu právu v podobě změny vlastnictví k nemovitosti. Taková uzavřená a takto obligačně účinná smlouva nemá účinky věcné a není tudíž věcně účinná. K věcné účinnosti je zapotřebí právě souhlasu orgánu veřejné moci. Logicky věcně právní účinky jsou zamýšleným důvodem uzavření takové smlouvy. Pokud tedy v takto stanovené lhůtě nebyl podán návrh na vklad vlastnického práva, je logické, že dojde ke zrušení smlouvy úplně, neboť její hlavní účel věcně právní účinky – pominuly.“ Právní konstrukce ustanovení § 1762 o. z. v podstatě navazuje na právní konstrukci ustanovení § 47 odst. 1 a 2 předchozího civilního kodexu (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) s tím, že druhý odstavec § 47 obč. zák. stanovil, že nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle odst. 1, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili. Judikatura Nejvyššího soudu, jakož i judikatura Ústavního soudu vycházela ve vztahu k předchozí civilní i katastrální úpravě ze závěru, že smluvní převod vlastnictví je ve smyslu § 133 obč. zák. dvoufázový; rozlišuje se právní důvod a právní způsob nabytí vlastnického práva. Kupní smlouva směřující k převodu vlastnického práva je právním důvodem jeho převodu, aniž by sama o sobě převod způsobila. Převádí-li se smlouvou vlastnické právo k nemovitosti, je právním způsobem nabytí vlastnictví předmětu převodu vklad (intabulace) vlastnického práva do katastru nemovitostí (§ 133 odst. 2 obč. zák.). Vlastnické právo přechází na základě pravomocného rozhodnutí o povolení vkladu vydaného příslušným orgánem v řízení o povolení vkladu, který se zahajuje na návrh účastníků (srov. § 2 odst. 3, § 3, § 4 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném do 31. prosince 2013). Kupní smlouva má tedy pouze účinek obligační, neboť zavazuje zcizitele k tomu, aby vlastnictví věci na nabyvatele dalším úkonem, který je právně uznávaným způsobem převodu vlastnictví, převedl (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 1999, sp. zn. 2 Cdon 848/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 17/2000, usnesení téhož soudu ze dne 11. října 2001, sp. zn. 33 Odo 538/2001, nebo ze dne 18. srpna 2016, sp. zn. 33 Cdo 5679/2015; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na https://nsoud.cz, a rozhodnutí Ústavního soudu na https://nalus.usoud.cz). Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 27. května 2020, sp. zn. 33 Cdo 4097/2019, vyložil, že výše uvedené závěry lze vztáhnout i na právní vztahy vzniklé za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného plyne současně, že k účinnosti převodní smlouvy není zapotřebí rozhodnutí katastrálního úřadu a tedy k právně perfektnímu převodu věcného práva do katastru nemovitostí se neuplatní režim § 1762 odst. 1 o. z., jenž doléhá na zcela jiné případy (srov. např. § 1680 odst. 1 o. z.), nýbrž § 1105 o. z. stanovící, že převede-li se vlastnické právo k nemovité věci zapsané ve veřejném seznamu, nabývá se věc do vlastnictví zápisem do takového seznamu; vlastní katastrální procedura, na jejímž konci (při splnění zákonem stanovených podmínek) dojde k předmětným věcněprávním účinkům převodní smlouvy je upravena již shora označeným katastrálním zákonem ve vazbě na další katastrální předpisy, z nichž podrobně cituje odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku. Rovněž renomovaná odborná literatura zaujímá právní názor, že rozhodnutí katastrálního úřadu není zapotřebí k účinnosti samotné smlouvy, ale ke vzniku věcněprávních účinků smlouvou zamýšlených (Pražák, Z., Fiala, J., Handlar, J. a kol.: Závazky z právních jednání podle občanského zákoníku. Komentář k § 1721 – 2893 OZ. Praha: Leges, 2017, s. 77). Z o