24 Cdo 1813/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1813/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 8. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1813/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1813.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědické právo (právo na pozůstalost) (o. z.) Žaloba určovací Dotčené předpisy:§ 168 z.ř.s. § 1672 o. z. § 170 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1813/2025-784 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po V. D., zemřelém dne 5. srpna 2018, za účasti 1) A. P., zastoupené Mgr. Veronikou Altnerovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Eliášova č. 266/3, 2) V. D., zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. č. 287/18, a 3) D. K., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 1386/2018, o dovolání účastníka 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2024 č.j. 29 Co 111/2023-681, takto: Usnesení městského soudu se ve výroku I. mění takto: Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18.8.2022 č.j. 27 D 1386/2018-500 se ve výroku I. mění tak, že „soud ukládá účastníkům 2) V. D. a 3) D. K., aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne nabytí právní moci usnesení podali u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu proti účastnici 1) A. P. na určení, že žalovaná není dědičkou zůstavitele V. D.“, s tím, že „nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude soud v dědickém řízení pokračovat bez zřetele na tohoto dědice“, a že „pokud některý z účastníků 2) a 3) žalobu včas nepodá, musí být tento účastník [vedle účastnice 1)] v žalobě označen jako žalovaný“. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 18.8.2022 č.j. 27 D 1386/2018-500 účastníku 2) uložil, aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 10 proti účastníkům 1) a 3) „žalobu na určení, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstavitelce (správně zůstaviteli)“, s tím, že „nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude soud v dědickém řízení pokračovat bez zřetele na tohoto dědice“ (výrok I.), a současně rozhodl, že do doby rozhodnutí o sporných skutečnostech, případně do doby marného uplynutí lhůty k podání žaloby se řízení o pozůstalosti přerušuje (výrok II.). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že zůstavitel V. D. zemřel se zanecháním závěti, sepsané ve formě notářského zápisu, ze dne 8.3.2018, jíž ustanovil dědičkou veškerých finančních prostředků, ať se nacházejí kdekoliv, na účtech či v hotovosti, A. P. [účastnici 1)]; dále povolal za dědice své dvě děti, pozůstalého syna V. D. [účastníka 2)] a pozůstalou dceru M. K., když každému z nich zůstavil spoluvlastnický podíl o velikosti jedné ideální šestiny (1/6) blíže specifikovaných nemovitých věcí v k. ú. XY a stejný díl z veškerého svého ostatního majetku, ať se skládá z čehokoliv, ať se nachází kdekoliv; dále v závěti zůstavitel vyjádřil přání, aby jeho děti rozdělení majetku dle závěti respektovali, protože jim po smrti manželky daroval na jejich žádost většinu svého, dále specifikovaného nemovitého majetku; pro případ, že by pozůstalý syn dědictví nenabyl, ustanovil zůstavitel náhradními dědici rovným dílem synovy děti; pro případ, že by pozůstalá dcera dědictví nenabyla, ustanovil zůstavitel náhradním dědicem jejího syna D. K.; pro případ, že by A. P. dědictví nenabyla, ustanovil zůstavitel náhradními dědici rovným dílem své děti. Vzhledem k tomu, že zůstavitel byl vdovec, ze zákona přicházeli v první dědické třídě k dědění stejným dílem dva potomci zůstavitele, a to účastník 2) a pozůstalá dcera M. K., která však dědictví odmítla, proto byl jejím náhradním dědicem povolán její syn (pozůstalý vnuk) D. K. [účastník 3)]. Účastník 3) namítl neplatnost závěti pro rozpor s dobrými mravy, který spatřoval v tom, že „ač zůstavitel věděl o špatných vztazích mezi jeho dětmi, povolal je k dědění podílem, což mělo pozůstalou dceru přimět k tomu, aby dědictví odmítla“. Vzhledem k tomu, že nelze spatřovat rozpor s dobrými mravy pouze v tom, že zůstavitel k určitým věcem ustanovil dědice jako podílové spoluvlastníky své potomky, mezi kterými nepanují dobré vztahy, jde podle názoru soudu prvního stupně o nedůvodnou námitku, a proto „neodkázal účastníka 3), aby své právo jako dědice ze zákona uplatnil žalobou“. Účastník 2) namítl neplatnost závěti s odůvodněním, že „rozpoznávací schopnosti zůstavitele nebyly zachovány a nebyl schopen pochopit důsledky svého jednání“, „jednal v tísni a pod nátlakem“, a také závěť „učinil pod mylnou pohnutkou“. Protože v tomto směru závisí rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkázal soud prvního stupně účastníka 2), který namítá neplatnost závěti sepsané ve formě veřejné listiny, aby uplatnil své právo žalobou. 2. K odvolání účastníků 2) a 3) Městský soud v Praze usnesením ze dne 11.5.2023 č.j. 29 Co 111/2023-571 usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. „změnil tak, že soud ukládá účastníkům 2) a 3), aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne nabyti právní moci usnesení podali u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu proti účastnici 1) jako dědičce ze závěti na určení, že žalobci jsou dědici ze zákona po zůstaviteli“. Odvolací soud shledal nedůvodnou účastníkem 2) opakovaně vznesenou námitku podjatosti soudem pověřené soudní komisařky. Přisvědčil však námitce účastníka 3), že k podání žaloby měl být odkázán také on, a že tedy měl být ve výroku napadeného usnesení uveden jako žalobce, a nikoli jako žalovaný. 3. K žalobě pro zmatečnost podané účastníkem 2) Městský soud v Praze ze dne 24.10.2023 č.j. 29 Co 111/2023-649 usnesení odvolacího soudu zrušil. Dospěl k závěru, že odvolací soud nesprávným postupem odňal účastníku 2) možnost jednat před soudem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., jestliže za situace, kdy usnesení podle ustanovení § 170 z.ř.s. je podle judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 2 Cdo 19/92 a sp. zn. 2 Cdon 1420/96) rozhodnutím ve věci samé, nenařídil k projednání odvolání jednání, když se nejednalo o žádný z případů uvedených v ustanovení § 214 odst. 2 o.s.ř. a účastníci se práva na projednání věci nevzdali. Odvolacímu soudu proto uložil, aby v tomto směru zjednal nápravu. 4. K odvolání účastníků 2) a 3) Městský soud v Praze poté opětovně usnesením ze dne 4.4.2024 č.j. 29 Co 111/2023-681 usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. „změnil tak, že soud ukládá účastníkům 2) a 3), aby ve lhůtě dvou měsíců ode dne nabyti právní moci usnesení podali u Obvodního soudu pro Prahu 10 žalobu proti účastnici 1) jako dědičce ze závěti na určení, že žalobci jsou dědici ze zákona po zůstaviteli“. Odvolací soud k předešlému kasačnímu usnesení uvedl, že „jakkoli ustálená judikatura Nejvyššího soudu tam uvedený názor již řadu let nezastává (viz kupř. usnesení NS sp. zn. 24 Cdo 3433/2021 z 26.5.2022, podle kterého rozhodnuti, jímž je některý z účastníků pozůstalostního řízení odkázán k podání určovací žaloby, není rozhodnutím ve věci samé, a k projednání odvolání proto není ve smyslu § 214 odst. 2 pism. c/ o. s. zapotřebí nařizovat jednání), odvolací soud, jsa zrušujícím rozhodnutím z 24.10.2023 vázán, nařídil k novému projednání obou odvolání odvolací jednání“, kde „oba odvolatelé zopakovali své odvolací výhrady tak, jak již učinili v původních odvoláních, a znovu je obsáhle rozvedli“. K účastníkem 2) opakovaně vznesené námitce podjatosti soudem pověřené soudní komisařky odvolací soud uvedl, že jednak o ní již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 7.9.2020 č.j. 27 D 1386/2018-271 tak, že tato není vyloučena z úkonů soudního komisaře, a jednak že důvodem pro vyloučení soudce, resp. soudního komisaře nejsou (opakovaně namítané) okolnosti, které spočívají v jeho postupu v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Účastníkem 2) nově vznesenou námitku podjatosti odvolacího senátu, pak odvolací soud rovněž odmítl s odůvodněním, že námitka založená na postupu soudce není námitkou způsobilou vést k vyloučení soudce. Dále účastník 2) namítal, že ačkoli jej soudní komisařka v předvolání k jednání nařízenému na 13.6.2022 informovala o tom, že u tohoto jednání bude moci učinit výhradu soupisu pozůstalosti, k tomuto u daného jednání nedošlo, čímž podle jeho názoru „byl zkrácen na svých procesních právech, neboť ukázalo-li by se, že dluhy zůstavitele mohou převyšovat hodnotu dědictví, nemělo by smysl podávat určovací žalobu ohledně platnosti závěti“. K této námitce odvolací soud uvedl, že je sice oprávněná, nicméně že „toto pochybení nemá ve vztahu k napadenému usnesení žádný zá