24 Cdo 2530/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2530/2022; 24 Cdo 2533/2022; 24 Cdo 2534/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:24 Cdo 2530/2022; 24 Cdo 2533/2022; 24 Cdo 2534/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.2530.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu mezinárodní Dotčené předpisy:čl. 8 odst. 1 Nařízení () č. 2201/2003 Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:24. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2530/2022-1735 24 Cdo 2533/2022 24 Cdo 2534/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy ve věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym) a nezletilého BBBBB (pseudonym), oba zastoupeni statutárním městem Třinec, se sídlem magistrátu v Třinci, Jablunkovská 160, děti matky M. H., zastoupené advokátkou JUDr. Marcelou Neuwirthovou, se sídlem v Havířově, Dělnická č. 434/1, a otce J. H., zastoupeného advokátem JUDr. Karlem Bockem, se sídlem ve Frýdku-Místku, Lidická č. 613, o návrzích otce na určení místa bydliště nezletilých dětí a místa povinné školní docházky nezletilé AAAAA, o nařízení výkonu rozhodnutí a změnu úpravy poměrů nezletilých dětí, vedených u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 0 Nc 9242/2019, 75 P a Nc 113/2020, 75 P a Nc 143/2020, 75 P a Nc 159/2020, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2021 č.j. 13 Co 58/2021-1470, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2021 č.j. 13 Co 279/2021-1642 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2021 č.j. 13 Co 280/2021-1646, takto: I. Dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2021 č.j. 13 Co 279/2021-1642 se odmítá. II. Dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2021 č.j. 13 Co 58/2021-1470 se zamítá. III. Dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. října 2021 č.j. 13 Co 280/2021-1646 se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení: 1. Otec se návrhem podaným dne 20.8.2020 u Okresního soudu ve Frýdku-Místku domáhal určení, že bydlištěm obou nezletilých dětí bude XY a že nezletilá AAAAA bude vykonávat povinnou školní docházku na Základní škole Petra Bezruče a mateřské škole, příspěvkové organizaci, se sídlem v XY. Návrh odůvodnil zejména tím, že obě nezletilé děti žily s rodiči ve společné domácnosti v XY až do 28.6.2019, kdy matka i s nezletilými bez vědomí otce odcestovala za svými rodiči do téměř 400 km vzdálené obce XY na XY a odtud se již nevrátila. Otec však s bydlištěm dětí na XY nesouhlasí, ani s tím, že AAAAA navštěvuje základní školu v XY, kam ji matka bez souhlasu otce přihlásila. Má za to, že je v nejlepším zájmu obou dětí, aby měly bydliště zpět ve svém přirozeném sociálním prostředí, ve kterém vyrůstaly většinu svého života, a odkud je matka „svévolně vytrhla“. Současně se rovněž jedná o místo, na kterém se rodiče naposledy shodli, tedy v XY. Otec je ochoten matce ihned přenechat k užívání dům, ve kterém žije, a matka tedy může bez jakýchkoli problémů ihned začít žít s dětmi opět v XY a zároveň tak umožnit AAAAA, aby navštěvovala i nadále základní školu v XY. Otec současně podal i návrh na vydání předběžného opatření ve věci určení místa povinné školní docházky nezletilé AAAAA. 2. Dalším návrhem podaným dne 12.10.2020 u téhož soudu se otec domáhal proti matce nařízení výkonu rozhodnutí podle pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26.2.2020 č.j. 0 Nc 9242/2019-747, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.2020 č.j. 13 Co 130/2020-1078 k vymožení práva oprávněného (otce) na styk s nezletilými dětmi AAAAA a BBBBB. Návrh odůvodnil tím, že citovaným rozsudkem byly děti svěřeny do péče matky, otci bylo stanoveno výživné a vymezena doba, kdy je oprávněn se s dětmi stýkat. Matka však v určenou dobu (od 24.9.2020 a následně od 8.10.2020) odmítla otci děti předat ke styku a i nadále „vymýšlí nové důvody“, proč tak neučinit. 3. Konečně návrhem podaným dne 12.11.2020 u téhož soudu se otec domáhal změny úpravy poměrů nezletilých dětí AAAAA a BBBBB tak, aby obě děti byly svěřeny do péče otce a matce bylo stanoveno výživné. Návrh odůvodnil zejména tím, že matka odmítá předávat otci děti ke styku, tak jak byl určen výše citovaným pravomocným rozsudkem soudu, a s otcem vůbec nekomunikuje. Matka brání dětem v kontaktu s otcem i formou telekomunikačního hovoru a pokračuje v intenzívní indoktrinaci dětí vůči otci. Uvedené jednání matky „zcela jasně odkrývá její vymizelé rodičovské kompetence, které se v předchozím řízení matce bohužel podařilo utajit“, a je podle názoru otce důvodem pro změnu úpravy poměrů nezletilých dětí. 4. Okresní soud ve Frýdku-Místku (poté, co usnesením ze dne 21.8.2020 č.j. 0 Nc 9242/2019-1126 zamítl návrh otce na vydání předběžného opatření) usnesením ze dne 25.1.2021 č.j. 0 Nc 9242/2019-1439 zastavil řízení „o věcech pro nezletilé děti významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout“ (o určení bydliště dětí a místa povinné školní docházky nezletilé AAAAA), zastavil řízení o změnu úpravy poměrů nezletilých dětí a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů těchto řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že české soudy nejsou mezinárodně příslušné k projednání a rozhodnutí o výše označených návrzích otce, a tudíž je soud nemůže věcně projednat. Vycházel z úvahy, že „oba případy obsahují cizí prvek především v tom smyslu, že obě nezletilé děti mají XY občanství a bydlí na území XY“, a že proto daná řízení (která se týkají rodičovské odpovědnosti) podléhají pravidlům nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále jen „Brusel II bis“). Otázka výživného se pak řídí pravidly zakotvenými v nařízení Rady (ES) č. 4/2009 ze dne 18. prosince 2008 o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a o spolupráci ve věcech vyživovacích povinností (dále jen „nařízení, nebo „nařízení o výživném“). Vzhledem k tomu, že mezinárodní příslušnost zde nelze určit podle čl. 9, 10 ani 12 Brusel II bis, protože nejde o žádnou z tam zakotvených situací (čl. 8 odst. 2 Brusel II bis), jsou v daných věcech mezinárodně příslušné soudy státu, v němž má nezletilé dítě v okamžiku podání návrhu na zahájení řízení obvyklé bydliště (čl. 8 odst. 1 Brusel II bis, čl. 3 písm. d) nařízení), jímž je podle judikatury místo, k němuž má dítě nejužší sociální a rodinné vazby. Při zjišťování obvyklého bydliště nezletilých dětí AAAAA a BBBBB soud prvního stupně akcentoval, že podle rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26.2.2020 č.j. 0 Nc 9242/2019-747, potvrzeného rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.2020 č.j. 13 Co 130/2020-1078, byly obě děti svěřeny do péče matky, která má bydliště na území XY, čímž podle jeho názoru po nabytí právní moci tohoto rozsudku dne 24.8.20120 byla otázka bydliště dětí vyřešena. Matka dala již dříve najevo, že se do XY nevrátí, je XY státní občankou, děti mají také i XY občanství a současná domácnost matky a dětí se nachází v rodinném domě matčiných rodičů v XY na XY, kde matka děti přihlásila k trvalému pobytu, k veřejnému pojištění, k dětské lékařce a do mateřské, resp. základní školy. Tyto okolnosti zde byly již v době zahájení řízení o obou návrzích otce a „právě na jejich základě a na podkladě právních účinků předchozích rozsudků“ soud prvního stupně dovodil, že „již není mezinárodně příslušný, protože děti mají obvyklé bydliště ve XY“. 5. K odvolání otce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30.3.2021 č.j. 13 Co 58/2021-1470 usnesení soudu prvního stupně potvrdil v části, v níž bylo zastaveno řízení o změnu úpravy poměrů nezletilých dětí, a bylo vztahu k tomuto řízení rozhodnuto o nákladech řízení; „ve zbývající části“ („o věcech pro nezletilé děti významných, na nichž se rodiče nemohou dohodnout“, tj. o určení bydliště dětí a místa povinné školní docházky nezletilé AAAAA) toto usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o nutnosti aplikace čl. 8 odst. 1 nařízení Brusel II bis v daných věcech a ohledně řízení o změnu úpravy poměrů nezletilých dětí přisvědčil i jeho navazujícímu úsudku o tom, kde se v době podání návrhu otce nacházelo obvyklé bydliště dětí. Odvolací soud rovněž akcentoval, že řízení bylo zahájeno po právní moci rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.7.2020 č.j. 13 Co 130/2020-1