24 Cdo 2899/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2899/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 11. 2024 Spisová značka:24 Cdo 2899/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.2899.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Úschova Podmínky řízení Vydání věci Dotčené předpisy:§ 299 z.ř.s. § 80 odst. 1 předpisu č. 141/1961 Sb. § 300 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2899/2024-122 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobce Z. Č., zastoupeného JUDr. Danielem Honzíkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, identifikační číslo osoby 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy soudním rozhodnutím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 56 C 20/2023, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, č. j. 91 Co 25/2024-90, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2024, č. j. 91 Co 25/2024-90, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 11. 2023, č. j. 56 C 20/2023-54, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2021, sp. zn. 45 T 9/2019, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. 8 To 90/2021, byl přijat do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 4, vedené pod sp. zn. 34 Sd 120/2021, pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „předmětný pozemek“). Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že existují zásadní pochybnosti o vlastnickém právu k pozemku v trestním řízení zajištěnému postupem podle § 80 odst. 1 trestního řádu, jelikož nabytí pozemku je zasaženo trestným činem, a tedy i pochybností ohledně nabytí pozemku v souladu s právem, a to s přihlédnutím ke skutečnosti, že si na pozemek činí nárok i jiná osoba (žalovaný). Žalovaný byl zároveň poučen o tom, aby uplatnil svůj nárok v občanskoprávním řízení, aby bylo postaveno najisto, kdo je vlastníkem pozemku. Usnesením odvolacího soudu ze dne 5. 10. 2023, sp. zn. 45 T 9/2019, bylo podle § 79 odst. 1, 3 trestního řádu zrušeno zajištění předmětného pozemku s odůvodněním, že ve věci již pravomocně skončené nepřipadá v úvahu rozhodnutí o zabrání věci podle § 101 odst. 2 písm. e) nebo § 102 trestního zákoníku. 2. Rozsudkem Obvodní soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 3. 2023, č. j. 15 C 188/2022-81, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. 62 Co 183/2023-115, byla zamítnuta žaloba žalovaného o určení vlastnického práva k předmětnému pozemku s odůvodněním, že k zápisu vlastnického práva k pozemku do katastru nemovitostí došlo na základě pravomocného rozhodnutí soudu (o nahrazení projevu vůle Pozemkového fondu České republiky s uzavřením smlouvy o převodu pozemku žalobci), které je nabývacím titulem. Jedná se o specifický a originární způsob nabytí vlastnického práva, přičemž v uvedeném řízení soudu nepřísluší takovýto nabývací titul jakkoli přezkoumávat. 3. Poté, co žalovaný nesouhlasil s vydáním předmětného pozemku v /úschovním/ řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) pod sp. zn. 34 Sd 120/2021, se žalobce žalobou podanou u soudu prvního stupně domáhal nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětného pozemku. 4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 30. 11. 2023, č. j. 56 C 20/2023-54, výrokem I rozhodl, že je žalovaný povinen souhlasit s vydáním předmětného předmětu z úschovy vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 34 Sd 120/2021 žalobci a výrokem II uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že předmětný pozemek, který byl v trestním řízení zajištěn postupem podle § 80 odst. 1 trestního řádu se nachází z úschově soudu prvního stupně. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2023, č. j. 45 T 9/2019 bylo podle §79f odst. 1, 3 trestního řádu zajištění předmětného pozemku zrušeno. Soud prvního stupně vysvětlil, že jelikož trestní řád neobsahuje další zvláštní ustanovení pro řízení o úschově, bylo třeba postupovat ve smyslu ustanovení § 289 až 302 z. ř. s. Jelikož žalovaný s vydáním předmětu úschovy (předmětného pozemku) nesouhlasil a v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 15 C 188/2022 bylo prokázáno, že vlastnické právo k pozemku náleží žalobci soud prvního stupně nahradil souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy soudním rozhodnutím podle § 299 odst. 1 z. ř. s. 5. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2024, č. j. 28 Cdo 647/2024-155, s jehož závěry se ztotožnil a konstatoval, že pokud by bylo prokázáno tvrzení žalovaného, že žalobce v případě předmětného pozemku skutečně přečerpal restituční nárok a bylo by tak možné dospět k závěru, že se žalobce na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil, pak by se žalovaný mohl domáhat vydání bezdůvodného obohacení. Jediným možným způsobem jeho vypořádání je v současné době peněžitá náhrada, neboť vrácení v předešlý stav, tj. vydání předmětného pozemku, brání existence pravomocného rozhodnutí soudu, kterým žalobce nabyl vlastnictví předmětného pozemku. Soud prvního stupně proto správně rozhodl podle § 299 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“, že žalovaný je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli, tj. žalobci jako jeho vlastníkovi. 6. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při posuzování věci odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu představované především rozhodnutími ze dne 24. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1098/2024, ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 29 Cdo 2018/2022 a ze dne 21. 3. 2024, sp. zn. 24 Cdo 194/2024, ze kterých vyplývá, že nemovité věci nelze vzít do úschovy a nelze o nich vést úschovní řízení. Vztaženo k přítomné věci, pokud soudy svými rozsudky nahradily souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy, jedná se nezákonné rozsudky, protože pokud nelze vést o nemovitostech úschovní řízení, nelze ani vydat souhlas s vydáním předmětu úschovy. Z uvedeného důvodu jsou tak rozhodnutí soudů obou stupňů nezákonná, neboť soudy rozhodovaly věcně ve věci, u níž je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. 7. K podanému dovolání se vyjádřil žalobce. Ztotožnil se s tím, že dovolací soud musí zrušit shora citované rozsudky, a proto se připojil k návrhu žalovaného. Nesouhlasil však s tím, že je účelné věc vracet soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolával se rovněž toho, aby nebyl zavázán k náhradě nákladů řízení, neboť vzniklou situaci nezavinil. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 9. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.). 10. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 11. Dovolání je přípustné a důvodné, neboť otázku přijetí nemovité věci do soudní úschovy (podle ustanovení § 80 odst. 1 tre