24 Cdo 3221/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3221/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 4. 2020 Spisová značka:24 Cdo 3221/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.3221.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyvlastnění Lhůty Dotčené předpisy:§ 2 odst. 2 předpisu č. 416/2009Sb. § 28 odst. 2 předpisu č. 184/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 6. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1895/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3221/2019-125 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně Střechy OBB, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Frýdecká č. 793, IČO 25934988, zastoupené JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, O. Lysohorského č. 702, za účasti Ředitelství silnic a dálnic ČR, příspěvkové organizaci, se sídlem Na Pankráci č. 546/56, IČO 65993390, zastoupeného Mgr. Petrem Holešínským, advokátem se sídlem v Praze, Korunní č. 1302/88, o náhradě za vyvlastnění, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C /2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. dubna 2019, č. j. 4 Co 43/2019-81, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 10. 2018, č. j. 11 C 2/2018-60 odmítl jako opožděnou žalobu, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu v části, kterou byla stanovena výše náhrady za vyvlastnění ve správním rozhodnutí blíže specifikovaných pozemků, a rozhodl o nákladech řízení. Soud založil své rozhodnutí na tom, že podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (dále jen „zákon o vyvlastnění“), musí být žaloba na projednání výroku podle § 24 odst. 4 v občanském soudním řízení podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o urychlení výstavby“), se lhůty pro podání žalob k soudům k přezkoumání nebo nahrazení správních rozhodnutí vydaných v řízeních podle § 1 zkracují na polovinu. Jelikož řízení podléhá režimu zákona o urychlení výstavby, byla lhůta pro podání žaloby 15 denní, žaloba však byla podána až 30. dnem po nabytí právní moci správního rozhodnutí. Dále soud doplnil, že správní rozhodnutí sice neobsahuje poučení o možnosti podání žaloby k soudu, ale jelikož vyvlastňovací řízení bylo zahájeno dne 18. 10. 2017, na řízení se již nevztahoval zákon o vyvlastnění ve znění účinném do 31. 3. 2018, následné znění tohoto zákona na rozdíl od předchozího znění již nepředepisuje, že správní rozhodnutí musí obsahovat poučení o možnosti podat žalobu k soudu a takovéto poučení tudíž není nutnou součástí rozhodnutí správního orgánu, k čemuž soud odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2014, č. j. 8 As 40/2014-27. Již prvoinstanční správní orgán ve svém rozhodnutí uvedl, že řízení podléhá režimu zákona o urychlení výstavby, byť odvolací správní orgán tuto skutečnost ve svém rozhodnutí výslovně neuvádí. Vzhledem k tomu, že odvolací správní orgán neshledal nesprávnost napadeného rozhodnutí a prvoinstanční a odvolací řízení tvoří jeden celek, muselo být žalobci zřejmé, že se na řízení uplatní zákon o urychlení výstavby, který má dopad na lhůtu pro podání žaloby. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 4. 2019, č. j. 4 Co 43/2019-81 potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Poukázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. II. ÚS 3951/12, v němž Ústavní soud neshledal protiústavním zkrácení lhůty pro podání žaloby proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu na 15 dnů od právní moci rozhodnutí, a upozornil, že uvedené usnesení se přitom týkalo období, kdy žaloby proti výroku o vyvlastnění i proti výroku o náhradě za vyvlastnění byly přezkoumávány jen v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. Novelizací provedenou zákonem č. 405/2012 Sb. byl stanoven duální soudní přezkum, kdy výrok o vyvlastnění je přezkoumatelný ve správním soudnictví, zatímco výrok o náhradě za vyvlastnění je přezkoumatelný v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. I po této novelizaci však z dikce ustanovení § 2 odst. 2 zákona o urychlení výstavby lze mít za to, že se předmětné ustanovení týká jak žalob ve správním soudnictví (přezkoumání zákonnosti správních rozhodnutí), tak žalob podle části páté o. s. ř. (nahrazení rozhodnutí správního orgánu). Opačný výklad by byl výkladem contra legem. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž předestírá právní otázku, zda se zkrácení lhůty k podání žaloby k soudu podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona o urychlení výstavby vztahuje i na podání žaloby v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. Žalobkyně namítá, že zkrácení lhůty k podání žaloby k soudu proti výroku o náhradě za vyvlastnění ze 30 dnů na 15 dní nesměřuje k účelu zákona o urychlení výstavby, když stanovení náhrady za vyvlastnění nemá vliv na urychlení výstavby, neboť výrok o vyvlastnění je nezávislý na výroku o výši náhrady za vyvlastnění. Výstavba je závislá pouze na výroku o vyvlastnění, který zůstává podáním žaloby k civilnímu soudu na projednání náhrady za vyvlastnění nedotčen. To se projevuje dvoukolejností soudní obrany proti rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu. Podle žalobkyně byla proto lhůta k podání žaloby 30 denní, a nikoli jen 15 denní, a žalobu proto považuje za včasnou. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, zda se zkrácení lhůty podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona o urychlení výstavby vztahuje i na lhůtu pro podání žaloby podle části páté o. s. ř. proti výroku rozhodnutí správního orgánu o náhradě za vyvlastnění. Protože tato právní otázka v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud ve všech souvislostech vyřešena, shledal Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobkyně podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustným. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že dovolání není důvodné. Podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů, žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby výrok podle § 24 odst. 4 byl projednán v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout. Zrušením výroku podle § 24 odst. 3 pozbývá platnosti i výrok podle § 24 odst. 4. Podle ustanovení § 2 odst. 2 zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby, dopravní, vodní a energetické infrastruktury, ve znění pozdějších předpisů, lhůty pro podání žalob k soudům k přezkoumání nebo nahrazení správních rozhodnutí vydaných v řízeních podle § 1 se zkracují na polovinu. O žalobách rozhodne soud ve lhůtě 90 dnů. Ustanovení předchozí věty obdobně platí i pro řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutí soudu o žalobě. Soudním přezkumem výroku o náhradě za vyvlastnění v civilním řízení soudním se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 19. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 1302/2019, v němž konstatov