24 Cdo 794/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 794/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:24 Cdo 794/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.794.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Nápomoc při rozhodování (o. z.) [ Podpůrná prohlášení (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 39 z.ř.s. § 237 o. s. ř. § 55 odst. 1 o. z. § 55 odst. 2 o. z. § 45 o. z. § 243 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 794/2025-171 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, ve věci posuzovaného P. K., zastoupeného Mgr. Danou Holou, advokátkou se sídlem v Lounech, Osvoboditelů č. 420, jako procesní opatrovnicí, a JUDr. et Bc. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Mánesova č. 1175/48, za účasti veřejného opatrovníka města XY, se sídlem městského úřadu v XY, IČO XY, o posouzení svéprávnosti a o opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 8 Nc 706/2022, 0 P 79/2024, o dovolání posuzovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 30. října 2023, č. j. 8 Nc 706/2022-72, a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. března 2024, č. j. 96 Co 4/2024-106, takto: I. Řízení o dovolání posuzovaného proti rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 30. října 2023, č. j. 8 Nc 706/2022-72, se zastavuje; jinak se dovolání odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 30. 10. 2023, č. j. 8 Nc 706/2022 -72,byl posuzovaný omezen ve svéprávnosti na dobu 3 let tak, že není schopen nakládat s finančními prostředky a majetkovými hodnotami přesahujícími částku 1 000 Kč měsíčně, uzavírat jakékoli smlouvy, zejména smlouvy úvěrové, leasingové, o poskytování bankovních produktů, spojené s bydlením, o poskytování sociálních služeb a s majetkovým předmětem, žádat o důchod a samostatně vyřizovat osobní a cestovní doklady, porozumět smyslu a důsledkům uzavření manželství a rozvodu, důsledkům přijetí a odmítnutí dědictví, pořízení pro případ smrti, uzavírat, měnit nebo rušit pracovně právní vztahy, výkonu rodičovské odpovědnosti, rozhodovat se o popření nebo určení otcovství, udělit souhlas s osvojením a porozumět důsledkům osvojení, samostatně se rozhodovat o zásahu do duševní a tělesné integrity, o svém zdraví, rozpoznat zdraví ohrožující situace a samostatně vyhledat lékaře, dát informovaný souhlas s hospitalizací, rozhodovat se o volbě a být volen. (výrok I.). Dále soud prvního stupně jmenoval opatrovníkem posuzovaného město XY (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). Po zhodnocení provedených důkazů (včetně závěrů MUDr. Jakuba Šimka, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie) soud prvního stupně dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro omezení svéprávnosti posuzovaného jsou splněny, neboť „trpí středně těžkou mentální retardací, jedná se o vrozené onemocnění, které významně snižuje jeho kognitivní schopnosti, které jsou na úrovni dítěte raného školního nebo předškolního věku, a proto je plně závislý na pomoci a podpoře okolí“, „jeho samostatnost a schopnosti rozpoznávací a ovládací jsou snížené a jeho případné jednání, které by bylo spojeno s nakládáním s finančními prostředky, s uzavíráním smluv, žádostmi o důchod, o doklady, jednání s úřady, ale i co do uzavírání pracovního vztahu a v péči o své zdraví, stejně jako v oblasti manželství, otcovství, rodičovství, je zatíženo rizikem závažné újmy, neboť posuzovaný je soběstačný pouze v jednoduché sebepéči a domácích pracích, je snadno manipulovatelný, a to i proti svým zájmům“. Pokud se týká doby omezení svéprávnosti, soud prvního stupěn uvedl, že omezil pozusovaného ve svéprávnosti jen na dobu 3 let, a to vzhledem k tomu, že je mu 19 let, je svobodný a jeho životní situace se teprve vyvíjí. Po uplynutí dané doby bude možno přezkoumat rozsah omezení svéprávnosti ve smyslu zúžení nebo rozšíření rozsahu, popřípadě jiného rozhodnutí. Dále soud prvního stupně přistoupil ke jmenování veřejného opatrovníka (města XY), které se dosud o jeho záležitosti stará s plnou odpovědností, v jeho zájmu a k jeho prospěchu, přičemž posuzovaný je na toto zastoupení zvyklý, má k němu důvěru. 2. K odvolání posuzovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 14. 3. 2024, č. j. 96 Co 4/2024-106, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že že se posuzovaný omezuje ve svéprávnosti na dobu 3 let tak, že není způsobilý zříct se dědického práva, odmítnout dědictví, vzdát se dědictví a činit pořízení pro případ smrti, jednat ve věcech dávek státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, příspěvku na péči, dávek pro osoby se zdravotním pojištěním a podpory v nezaměstnanosti, jednat ve věcech zdravotního, nemocenského a důchodového pojištění, uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb za částečnou nebo plnou úhradu nákladů, právně jednat v pracovněprávních vztazích, nakládat s finanční hotovostí převyšující částku 1 500 Kč měsíčně a nakládat se svým majetkem převyšujícím částku 1 500 Kč, spravovat svůj nebo cizí majetek, uzavírat písemné smlouvy a smlouvy zavazující k opakujícím se plněním. Odvolací soud dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a ve výroku II. v tom správném znění, že soud jmenuje opatrovníkem posuzovaného město Žatec, že opatrovník je oprávněn a povinen opatrovance zastupovat v právních jednáních, vyřizovat jeho záležitosti, spravovat jeho majetek s péčí řádného hospodáře, vše v rozsahu odpovídajícím omezení jeho svéprávnosti, že při výkonu opatrovnické funkce je povinen řádně vykonávat své povinnosti a dbát pokynů soudu a je současně povinen soudu jednou ročně podat písemnou zprávu o stavu majetku opatrovance a o tom, jak je o něj pečováno. Rovněž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů tak, že žádný z účastníků nemá právoi na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Odvolací soud po prostudování opatřených důkazů i po doplnění dokazování ohledně aktuálních poměrů posuzovaného dospěl k závěru, že odvolání posuzovaného je částečně důvodné, a to pokud jde o rozsah jeho omezení ve svéprávnosti, který je příliš obsáhlý a odporuje Úmluvě o právech osob se zdravotním postižením, již Česká republika ratifikovala dne 30. 3. 2007. Odvolací soud se však ještě před posouzením rozsahu omezení ve svéprávnosti posuzovaného zabýval otázkou užití mírnějších a méně omezujících opatření dle § 55 odst. 2 o. z., v daném případě poskytnutím nápomoci, neboť aplikace zákonných ustanovení o předběžném prohlášení ve smyslu § 38 o. z. i zastoupení členem domácnosti podle § 49 o. z. nepřipadá u posuzovaného v úvahu s ohledem na skutečnost, že se jeho mentální postižení projevilo již v dětském věku a posuzovaný nežije ve společné domácnosti s osobou, která by ho mohla zastupovat, když otec zemřel a u matky i sestry byla rovněž diagnostikována mentální retardace. Konstatoval, že posuzovaný prostřednictvím svého zástupce předložil smlouvu o nápomoci, v níž se podpůrkyně H. S. zavázala k poskytování podpory posuzovanému u všech jeho právních jednání. Smlouva neobsahovala údaj o dni podpisu a nebyla schválena soudem. V průběhu dokazování před odvolacím soudem vyplynulo, a to i ze svědecké výpovědi podpůrkyně, že H. S. je zaměstnankyní Domova pro osoby se zdravotním postižením XY v XY ve funkci speciální pedagožky, který poskytuje sociální služby posuzovanému, a je tedy osobou závislou na provozovateli zařízení, kde posuzovaný pobývá, nyní v chráněném bydlení, a které mu poskytuje navíc i další služby. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud by zaměstnanec výše uvedeného domova nemohl vykonávat funkci opatrovníka z důvodů uvedených v § 63 o. z., nebyl by ani osobou vhodnou pro poskytování nápomoci posuzovanému, a to ze shodných důvodů. Žádná jiná osoba, která by s posuzovaným ujednala poskytování podpory, přitom zjištěna nebyla. Na rozdíl od soudu prvního stupně pak odvolací soud neomezil posuzovaného ohledně uzavření manželství a rozvodu, v oblasti výkonu rodičovské odpovědnosti, rozhodování o popření nebo určení otcovství, udělení souhlasu s osvojením, možnosti samostatně rozhodovat o zásahu do duševní a tělesné integrity, samostatně se rozhodovat o svém zdraví, rozpoznat zdraví ohrožující situace a samostatně vyhledat lékaře, dát informovaný souhlas s hospitalizací a při výkonu jeho volebního práva, když shledal tato omezení ze strany rozhodnutí soudu prvního stupně v rozporu s Úmluvou o právech osob se zdravotním posti