25 Cdo 1080/2022 – Nejvyšší soud

25 Cdo 1080/2022-265 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Bořivoje Hájka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: M. D., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Monikou Deislerovou Wetzlerovou, advokátkou sídlem B. Smetany 167/2, 301 00 Plzeň, proti žalované: Hluboká Invest, a.s., IČO 25189808, sídlem nám. Čsl. armády 26, 373 41 Hluboká nad Vltavou, zastoupená advokátkou JUDr. Jaroslavou Krybusovou, sídlem Hroznová 470/13, 370 01 České Budějovice, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, sídlem Pobřežní 665/21, 186 00 Praha 8, zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Roubalem, sídlem Otýlie Beníškové 1664/1, 301 00 Plzeň, o náhradu újmy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 28 C 298/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2021, č. j. 5 Co 764/2021-238, takto: Rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 11. 2021, č. j. 5 Co 764/2021-238, a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 4. 2021, č. j. 28 C 298/2019-182, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 8. 4. 2021, č. j. 28 C 298/2019-182, zamítl žalobu o zaplacení 5 061,19 EUR s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 4. 5. 2018 se žalobkyně spolu s dalšími členkami golfového klubu Kremstal účastnila výjezdu na hřiště golfového klubu v Hluboké nad Vltavou, které provozuje žalovaná. Při společném fotografování se pod členkami golfového klubu Kremstal zřítilo dřevěné schodiště vedoucí na terasu restaurace umístěné uvnitř areálu žalované. Při jeho pádu žalobkyně utrpěla zranění, které si vyžádalo ošetření v nemocnici. Zřícené schodiště bylo celodřevěné s pomocnými ocelovými kotvícími prvky, sestávalo ze dvou přímých ramen navazujících na jednu podestu v úrovni terasy. Schodiště bylo zhotoveno na základě smlouvy o dílo ze dne 26. 2. 2011 L. S. Dne 23. 6. 2011 byl s užíváním stavby vydán kolaudační souhlas. Zhotovitel schodiště několik dalších let prováděl každoroční kontrolu a doporučil žalované pravidelný každoroční nátěr lazurovacím přípravkem. Žalovaná prostřednictvím svých zaměstnanců schodiště včetně terasy pravidelně dvakrát ročně natírala. V listopadu 2017 oslovila M. D., živnostníka specializujícího se na dřevostavby, který provedl v celém areálu žalované kontrolu všech dřevěných venkovních zařízení a doporučil provést na jaře 2018 potřebné opravy. V březnu 2018 před zahájením sezóny provedl opětovnou prohlídku venkovních zařízení, a to včetně předmětného schodiště, na němž shledal vadné dílce a nášlapy, které doporučil vyměnit. Opravu a výměnu vadných prvků provedl a v ostatním shledal schodiště v pořádku. Kontrolu provedl pouze jako vizuální, neboť jiná kontrola by vyžadovala rozebrání konstrukce. Žalovaná poté schodiště znovu natřela. Celou událost po nehodě prověřovala Policie ČR a věc odložila s tím, že nejde o podezření z přečinu. Policejní orgán přibral znalce z oboru stavebnictví, odvětví vady a poruchy staveb, statika stavebních konstrukcí (V. N.) a vyžádal též odborné vyjádření od znalce z oboru dřevozpracování (P. S.). Oba znalci uvedli, že k havárii schodiště došlo v důsledku degradace materiálu vlivem vlhkosti, která byla ovlivněna nevhodným konstrukčním uspořádáním, samotný hnilobný proces a degradace dřevní hmoty nebyly pro laiky dlouho pozorovatelné. V rámci trestního řízení byl zpracován znalecký posudek soudního znalce z oboru statika a posuzování konstrukcí staveb, včetně konstrukcí dřevěných (J. H.), podle něhož příčinami zřícení schodiště byly podle míry vlivu nevhodné provedení spodního uložení schodnice, nedostatečné provedení spoje schodnice s horní podestou a nevhodné chování na schodišti. Okresní soud nárok žalobkyně posoudil podle § 2924 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen „o. z.“), jako odpovědnost žalované za škodu z provozní činnosti a dospěl k závěru, že žalovaná se této odpovědnosti zprostila. Odvolací soud rozsudkem ze dne 29. 11. 2021, č. j. 5 Co 764/2021-238, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zcela se ztotožnil s jeho skutkovým zjištěním  i  právním závěrem, že věc je třeba posoudit podle § 2924 o. z. a nikoliv podle § 420a zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“). Ke škodě došlo (podle výsledků znaleckého zkoumání) v důsledku souhrnu vady schodiště (nevhodné ukotvení v horní části k podestě terasy a nezajištění dolní části schodiště proti horizontálnímu posuvu) a postupující hniloby materiálu, z něhož je schodiště vyrobeno. Konstrukční vada schodiště spadá do roku 2011 (nastala za účinnosti obč. zák.), avšak sama o sobě ke škodě nevedla, neboť se k této vadě přidala ještě další, a to právě existence hniloby. Toto řetězení příčin pak přesahovalo i do účinnosti stávající právní úpravy. Odvolací soud na věc aplikoval § 2924 o. z. a dovodil, že podle tohoto ustanovení se provozovatel mohl zprostit odpovědnosti, pokud prokázal, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby k újmě nedošlo. Žalovaná nechala vypracovat projekt na schodiště odbornou firmou, která je zhotovila, schodiště bylo následně zkolaudováno a zhotovitel je udržoval, poté žalovaná najala k jeho kontrole a údržbě osobu mající praxi v oboru a podle pokynů této osoby prostřednictvím svých zaměstnanců prováděla údržbu, a to doporučenými nátěry, nelze tedy po ní spravedlivě požadovat, aby konala více. Odpovědnosti za škodu se proto žalovaná podle § 2924 věty druhé o. z. zprostila. Vzhledem k tomu, že vada schodiště spočívající v nevhodném ukotvení, vznikla za účinnosti původního občanského zákoníku, který neobsahoval odpovědnost za škodu vzniklou zřícením budovy nebo odloučením její části tak, jak ji dnes upravuje § 2938 o. z., nelze při posouzení této věci toto ustanovení aplikovat. Odpovědnost žalované odvolací soud nedovodil ani podle § 2914 o. z. Uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by škoda vzniklá žalobkyni byla způsobena zaměstnancem či pomocníkem žalované. Žalovaná si pro stavbu schodiště, jeho následnou údržbu a kontrolu vybrala jiné osoby samostatně podnikající, které v právních vztazích nesou za svoji činnost samy odpovědnost. Pokud v poslední době žalovaná používala své zaměstnance k vlastnímu nátěru schodiště (avšak podle pokynů jiné podnikající osoby), nebylo ze strany žalobkyně ani tvrzeno, že by právě tito zaměstnanci žalované přímo svojí činností, tj. nátěrem schodiště způsobili žalobkyni újmu. Žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu podala včasné dovolání. Uvedla, že odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná zcela vyhověla kritériím pro liberaci odpovědnosti za škodu z provozní činnosti podle věty druhé § 2924 o. z. Žalobkyně však s tímto závěrem nesouhlasí a považuje úvahu odvolacího soudu za zjevně nepřiměřenou a rozpornou s dosavadní judikaturou dovolacího soudu k podmínkám zproštění se odpovědnosti provozovatele za škodu vzniklou jeho provozní činností. Dovolací soud by proto měl vyložit, jakou veškerou péči lze rozumně požadovat od provozovatele, aby nedocházelo ke škodě z provozní činnosti ve smyslu věty druhé ustanovení § 2924 o. z. Dále se podle žalobkyně odvolací soud nesprávně vypořádal s možností aplikace ustanovení § 2938 o. z., které se týká odpovědnosti vlastníka za škodu způsobenou zřícením jím vlastněné budovy, resp. odloučením její části. Během dosavadního řízení bylo prokázáno, že schodiště trpělo jak vadou spočívající v pokročilé hnilobné degradaci materiálu, tak vadou vzniklou nevhodným konstrukčním uspořádáním, přičemž druhá jmenovaná vada byla dána od samého počátku (tj. od roku 2011, kdy mělo být postaveno). V této době sice právní úprava dotčené ustanovení ještě neznala, ale ke škodě došlo (podle výsledků znaleckého zkoumání) v důsledku souhrnu existence vady schodiště (nevhodné ukotvení v horní části k podestě terasy a nezajištění dolní části schodiště proti horizontálnímu posuvu) a postupující hniloby materiálu, z něhož je schodiště vyrobeno. Konstrukční vada schodiště spadá do roku 2011, avšak sama o sobě ke škodě nevedla, neboť se k této příčině musela přidat ještě příčina další, a to právě existence hniloby. Toto řetězení příčin pak přesahovalo i do účinnosti stávající právní úpravy, a nelze tak říci, že k porušení povinnosti došlo výhradně za účinnosti předchozí právní úpravy, proto podle žalované má soud její nárok posoudit podle § 2938 odst. 1 o. z. Žalobkyně se též domáhá výkladu prevenční povinnosti podle § 2900 a § 2901 o. z. ve vztahu k této věci. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i soudu prvého stupně a vrácení věci k dalšímu řízení. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dál