25 Cdo 1426/2004 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1426/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 8. 2005 Spisová značka:25 Cdo 1426/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.1426.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. § 4 předpisu č. 56/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1426/2004 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. Č., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Magistrátu města H., o částku 250.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 244/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2004, č. j. 11 Co 767/2003-64, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se proti státu domáhal náhrady škody ve výši 250.000,- Kč s příslušenstvím s tím, že za tuto částku koupil dne 19. 1. 2002 automobil Škoda Octavia od B. Ch., který byl v technickém průkazu k tomuto vozidlu zapsán jako provozovatel a vlastník vozidla. Později vyšlo najevo, že vozidlo je vlastnictvím společnosti U. a. s., která žalobci dne 28. 1. 2002 vozidlo odebrala s tím, že leasingový nájemce tohoto vozidla B. Ch. neplní povinnosti z nájemní smlouvy. Tím, že magistrát města vydal technický průkaz s nepravdivým údajem o vlastnictví vozidla, dopustil se nesprávného úředního postupu a žalobci tak byla způsobena škoda ve výši kupní ceny zaplacené B. Ch. za vozidlo, neboť kdyby nebyl vydán technický průkaz s nepravdivým údajem o vlastníkovi vozidla, žalobce by vozidlo od B. Ch. nekoupil. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 10. 9. 2003, č. j. 18 C 244/2002-48, žalobu na zaplacení částky 250.000,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že na základě kupní smlouvy ze dne 19. 12. 2001 uzavřené s firmou A. H. B. se firma U., a. s., stala vlastníkem osobního automobilu Škoda Octavia, rok výroby 1997, a téhož dne byla mezi touto firmou a B. Ch. uzavřena smlouva o finančním pronájmu s následnou koupí předmětného vozidla se závazkem B. Ch. zaplatit ve splátkách do listopadu 2004 celkově na nájemném částku 456.979,65 Kč, z níž v hotovosti zaplatil 89.700,- Kč. Okresním úřadem v K., referátem dopravy a silničního hospodaření, byl k tomuto vozidlu vydán technický průkaz č. AP 402540, ve kterém na základě přihlášky k registraci vozidla do registru silničních vozidel, podané dne 9. 1. 2002 B. Ch., byl zaznamenán jako provozovatel vozidla B. Ch., nar. 28. 4. 1977, s tím, že vlastník je shodný s provozovatelem. Dne 19. 1. 2002 prodal B. Ch. uvedený automobil žalobci za sjednanou kupní cenu ve výši 250.000,- Kč, kterou žalobce uhradil v hotovosti při podpisu smlouvy. Dne 28. 1. 2002 zástupci firmy U., a. s., odebrali žalobci předmětný vůz. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba na náhradu škody není důvodná. Správní orgán (obecní úřad s rozšířenou působností), který vede registr silničních vozidel, postupuje podle správního řádu (§ 85 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů /zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla/, ve znění zákona č. 307/1999 Sb.). Podle § 3 odst. 4 správního řádu rozhodnutí správního orgánu musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Stav věci pro registraci vozidla správní orgán zjišťuje z tiskopisu, jehož obsah je předepsán zákonem č. 56/2001 Sb. a na kterém je každý, kdo hodlá provozovat na území České republiky, povinen vozidlo přihlásit. Přihláška k registraci obsahuje údaj o vlastníkovi vozidla a údaj o provozovateli, není-li vlastník současně provozovatelem; osoba, která přihlášku podává, stvrzuje pravdivost uvedených údajů svým vlastnoručním podpisem. Správní orgán pak zapíše do technického průkazu údaje o vlastníkovi vozidla a o jeho provozovateli, pokud provozovatel není zároveň vlastníkem. Vzhledem k tomu, že ze zákona č. 56/2001 Sb. nevyplývá povinnost správního orgánu ověřovat pravdivost údajů uvedených v řádně vyplněné a podepsané přihlášce, dospěl soud k závěru, že správní orgán při zápisu do technického průkazu se nedopustil nesprávného úředního postupu, když zákonné formální předpoklady pro zápis do technického průkazu byly splněny a tento orgán neměl žádný objektivní podnět k tomu, aby pravdivost údajů uvedených v přihlášce ověřoval. Odpovědnost za škodu podle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. okresní soud proto neshledal; poznamenal, že osobou, která porušila právní povinnost a v důsledku toho odpovídá za způsobenou škodu, je v tomto případě B. Ch. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 3. 2004, č. j. 11 Co 767/2003-64, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Podstatu právního posouzení věci shledal v odpovědi na otázku, zda příslušný správní orgán se dopustil nesprávného úředního postupu tím, že do technického průkazu zapsal B. Ch. jako vlastníka vozu jen na základě jím uvedených údajů, a zda tímto nesprávným postupem vznikla žalobci škoda. Po konstatování jednotlivých ustanovení zákona č. 56/2001 Sb., týkajících se registrace silničních vozidel, soud dovodil, že postup správního orgánu při registraci předmětného motorového vozidla byl v souladu se zákonem č. 56/2001 Sb. B. Ch. na předepsaném tiskopise přihlásil vozidlo k registraci jako vlastník vozidla, sdělil a doložil správnímu orgánu všechny náležitosti požadované ust. § 4 a § 6 zákona č. 56/2001 Sb. a na přihlášce vyplnil prohlášení, že všechny jím uvedené údaje jsou pravdivé. Vzhledem k tomu, že zákon neukládá správnímu orgánu povinnost provádět další šetření k registraci vozidla, nelze v absenci tohoto šetření spatřovat nesprávný úřední postup, jak to činí žalobce. Za situace, kdy správní orgán neměl žádné podezření o nepravdivosti uvedených údajů vyžadovaných zákonem a při registraci vozidla z nich vycházel, nedopustil se nesprávného úředního postupu a dostál i požadavkům ust. § 32 odst. 1 správního řádu. Odkazy žalobce na rozhodnutí NS sp. zn. 25 Cdo 786/99 a 25 Cdo 1099/99 nejsou přiléhavé, neboť se vztahují k situacím, kdy právní norma ukládala správnímu úřadu určitý postup, který byl porušen. Technický průkaz je podle ust. § 2 písm. g) vyhl. č. 243/2001 Sb. veřejnou listinou, což znamená pouze tolik, že se údaje v něm uvedené považují za pravdivé, není-li prokázán opak, což se v daném případě stalo. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Otázku zásadního právního významu spatřuje v tom, zda je v souladu se zásadami správního řízení obsaženými ve správním řádu (rozhodnutí má vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci) takový postup správního orgánu, kdy orgán při svém rozhodování vychází pouze z jednostranného prohlášení účastníka řízení. Uvádí, že odvolací soud při právním posouzení věci vytyčil dvě otázky – zda příslušný správní orgán tím, že zapsal B. Ch. jako vlastníka vozidla do velkého technického průkazu na základě pouze jím uvedených údajů, postupoval nesprávně ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a zda tímto nesprávným postupem vznikla žalobci škoda. Soudy obou stupňů se však zabývaly jen první otázkou, a protože dospěly k závěru, že správní orgán se nesprávného úředního postupu nedopustil, nebyla otázka vzniku škody dále řešena. Dovolatel rekapituluje skutkové okolnosti případu a namítá, že závěry soudů obou stupňů jsou nesprávné, když soudy chybně posoudily příslušná ustanovení zákona č. 56/2001 Sb. a rozsah povinnosti správního orgánu zjišťovat přesně a úplně skutečný stav věci. Uvádí, že z ust. § 4 a § 6 zákona č. 56/2001 Sb., z nichž soudy při právním posouzení vycházely, je zřejmé, že pokud má správní orgán zapisovat do registru silničních motorových vozidel vlastníka a provozovatele, není-li současně vlastníkem, má též povinnost si tyto údaje ověřit a nespoléhat se pouze na jednostranné prohlášení žadatele o zápis uvedené na jakémsi tiskopisu. Restriktivní výklad těchto ustanovení odvolacím soudem není namístě, neboť registrací silničních motorových vozidel správní orgány osvědčují vlastnické právo k věcem, jejichž cena nezřídka dosahuje několika set tisíc korun, a toto osvědčení vlastnického práva je poté dekla