25 Cdo 1769/2019 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1769/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2021 Spisová značka:25 Cdo 1769/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:25.CDO.1769.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Náhrada škody Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 106 odst. 1 o. s. ř. § 420 odst. 1 obč. zák. § 633 odst. 1 obč. zák. § 653 odst. 1 obč. zák. § 510 obč. zák. § 101 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1769/2019-281 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: T. D., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Petrem Pařilem, advokátem se sídlem Škárova 809/16, 612 00 Brno, proti žalovanému: V. R., narozený XY, IČO XY, bytem XY, o 337 173,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 5 C 17/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2018, č. j. 17 Co 72/2018-213, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2018, č. j. 17 Co 72/2018-213, ve výroku I a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 27. 3. 2018, č. j. 5 C 17/2016-187, v části výroku I, jíž bylo rozhodnuto o částce 308 032,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 20. 5. 2016 do zaplacení, se zrušují a v tomto rozsahu se věc vrací Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 27. 3. 2018, č. j. 5 C 17/2016-187, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 337 173,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 20. 5. 2016 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 11. 10. 2016, č. j. 5 C 17/2016-127, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobci 337 173,50 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu na zaplacení dalších 326 351,75 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 1. 2018, č. j. 17 Co 101/2017-165, zrušil ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení, a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Soud vyšel ze zjištění, že na základě ústní dohody účastníků zhotovil žalovaný v roce 2013 hydroizolaci střechy, sklepa a základové desky rodinného domu žalobce. Za tyto práce mu žalobce zaplatil 256 250 Kč. Dne 25. 12. 2013 odlétla část izolační folie ze střechy a dne 14. 1. 2014 žalobce zjistil, že do domu zatéká. Odstranění těchto nedostatků žalobce požadoval, což žalovaný nejprve přislíbil, posléze však přestal komunikovat a vady neodstranil. Hydroizolace, již žalovaný zhotovil, trpěla vadami popsanými ve znaleckém posudku vypracovaném znaleckým ústavem STAVEXIS, s. r. o., z něhož vyplynulo, že závady prací na střeše byly natolik závažné, že je bylo třeba odstranit a provést hydroizolaci střechy a střešní plášť zcela nově. Náklady na zhotovení nové střechy stanovil znalecký posudek částkou 264 152,50 Kč a na opravu a dokončení izolace sklepa a základové desky částkou 29 141 Kč. Za vypracování znaleckého posudku zaplatil žalobce 33 880 Kč. Soud dospěl k závěru, že žalovaný při provádění prací porušil obecnou prevenční povinnost podle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „obč. zák.“), a proto odpovídá za způsobenou škodu, jejíž výši stanovil podle znaleckého posudku. Námitku promlčení neshledal důvodnou, neboť ačkoliv k odletu folie ze střechy došlo dne 25. 12. 2013 a zatékání do ní zjistil žalobce dne 14. 1. 2014, nebyl jako laik schopen výši škody na střeše ani přibližně vyčíslit. O škodě a její výši se dozvěděl až ze znaleckého posudku doručeného mu dne 10. 3. 2015, od kdy začala běžet dvouletá subjektivní promlčecí doba, jež ke dni podání žaloby (2. 2. 2016) neuplynula. Ohledně izolace sklepa a základové desky se žalobce dozvěděl o škodě až z cenové nabídky jiného dodavatele dne 5. 11. 2014. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 10. 2018, č. j. 17 Co 72/2018-213, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I tak, že zamítl žalobu na zaplacení 308 032,50 Kč s příslušenstvím, ohledně zaplacení částky 29 141 Kč s příslušenstvím a ve výroku o náhradě nákladů řízení jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, ztotožnil se (a to již v předchozím zrušovacím usnesení) s jeho závěrem, že jde o nárok na náhradu škody, za niž odpovídá žalovaný, avšak shledal důvodnou námitku promlčení nároku na náhradu nákladů vynaložených na opravu střechy a na vypracování znaleckého posudku. Dovodil, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák. se váže ke dni 25. 12. 2013 a 14. 1. 2014, kdy se žalobce dozvěděl, že práce na střeše trpí vadami. Již tehdy získal alespoň přibližně vědomost o rozsahu škody, přičemž její konkrétní výši se dozvěděl až ze znaleckého posudku. Promlčecí doba tak začala běžet nejpozději 14. 1. 2014 a ke dni podání žaloby byl nárok v částce 308 032,50 Kč promlčen. Ve vztahu k dalšímu nároku (náklady na opravu a dokončení izolace sklepa a základové desky ve výši 29 141 Kč) shledal závěr o jeho nepromlčení přinejmenším předčasný, proto rozsudek v tomto rozsahu zrušil. Proti měnícímu výroku I rozsudku odvolacího soudu, jímž byla žaloba co do částky 308 032,50 Kč zamítnuta, podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost spatřuje v odklonu od ustálené praxe dovolacího soudu při posouzení otázky promlčení, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 628/2007, 33 Odo 477/2001, 2 Cz 19/74, 25 Cdo 2656/2004, 30 Cdo 4111/2009, 25 Cdo 4890/2014 a 25 Cdo 4278/2015. Namítá, že se sice o drobných projevech způsobené škody (odlet folie ze střechy a zatékání do ní) dozvěděl ve dnech 25. 12. 2013 a 14. 1. 2014, avšak jako laik nebyl schopen v té době posoudit, zda se nejedná o drobné vady, které lze bez obtíží odstranit, a to za situace, kdy mu žalovaný dodatečnou opravu střechy přislíbil v únoru až květnu 2014, z čehož žalobce dovozoval, že půjde spíše o drobnosti. V té době tedy neznal rozsah škody, nevěděl, že vadná je celá střecha a že náprava bude možná pouze jejím kompletním novým vybudováním. To zjistil až ze znaleckého posudku, podle něhož byl vadný celý postup při zhotovení hydroizolace střechy i nevhodný použitý materiál. I o osobě odpovědné za škodu se dozvěděl až ze znaleckého posudku, neboť žalovaný způsobení škody trvale popíral a tvrdil, že si dovolatel střechu zhotovil sám s pomocí dalších osob. Ohledně účelně vynaloženého nákladu na vyhotovení znaleckého posudku označil posouzení počátku běhu promlčecí lhůty za absurdní, neboť podle odvolacího soudu měla začít běžet dříve, než byl posudek vůbec zadán, vyhotoven, či uhrazena cena za jeho vypracování. Za otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené označil, zda má na počátek běhu subjektivní promlčecí doby podle § 106 obč. zák. vliv, že škůdce, který navíc škodu způsobil při výkonu své podnikatelské činnosti, poškozeného v pozici spotřebitele ubezpečuje, že jím způsobená škoda je bagatelní a výslovně se poškozenému zavazuje tuto škodu odstranit; a zda má v takovém případě vliv na počátek běhu lhůty i náročnost a trvání znaleckého zkoumání povahy, charakteru a výše způsobené škody. Nesprávnost právního posouzení i rozpor s judikaturou (konkrétně rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 653/2003, 32 Odo 879/2002, 29 Odo 162/2003 a 32 Cdo 4291/2007) shledával dovolatel dále v tom, že námitka promlčení uplatněná až v odvolacím řízení (předcházejícím) byla odvolacím soudem připuštěna, ačkoliv její důvodnost z dosavadního obsahu spisu nebylo možno posoudit a předchozí rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno jen proto, aby rozhodné okolnosti byly zjišťovány. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (sp. zn. 26 Cdo 45/2010, 20 Cdo 595/2010, 21 Cdo 85/2010 a 25 Cdo 1839/2000) a Ústavního soudu namítá rovněž rozpor uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy, jejž spatřuje v tom, že žalovaný dovolatele výslovně ubezpečoval, že jím způsobená škoda je bagatelní a zavázal se ji odstranit, ačkoliv si jako podnikatel v oboru musel být vědom její závažnosti. Dovolatel je přesvědčen, že byla-li škoda způsobena před účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a subjektivní promlčecí doba začala běžet až za jeho účinnosti, měl být aplikován § 3028 odst. 1 o. z., a subjektivní promlčecí doba měla být tříletá. Chybným je rovněž závěr, že mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva o dílo. Podle ustálené judikatury (sp. zn. 31 Cdo 1717/2015, 32 Odo 968/2003, 33 Odo 43/20