25 Cdo 1920/2014 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1920/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2016 Spisová značka:25 Cdo 1920/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:25.CDO.1920.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 420 odst. 1 obč. zák. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 7. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1920/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupeného Mgr. Bohuslavem Hubálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov 1059/1, proti žalovaným 1) REALITY MK s. r. o., se sídlem v Praze 7, Areál Výstaviště 67, IČO 48025780, zastoupené JUDr. Jiřím Římalem, advokátem se sídlem v Praze 5, Brichtova 820/10, 2) EUR-MED, a. s., se sídlem ve Staré Turé, Športová 1, Slovenská republika, IČO 36309010, zastoupené JUDr. Jiřím Horákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Habartovská 315/6, a 3) P.A.P.S.T., s. r. o., se sídlem v Praze 7, U Průhonu 1591/9a, IČO 25639374, zastoupené JUDr. Kateřinou Seidlovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3, o 1.045.071.263,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 52 C 223/2010, o dovolání žalobce a první žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2013, č. j. 21 Co 591/2012-266, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Dovolání první žalované se odmítá. III. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 559.794,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jiřího Horáka, advokáta se sídlem v Praze 5, Habartovská 315/6. IV. Žalobce je povinen zaplatit třetí žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 559.794,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Kateřiny Seidlové, advokátky se sídlem v Praze 5, Ostrovského 253/3. Odůvodnění: Žalobce se po žalovaných domáhá náhrady škody, jež mu vznikla úplným shořením levého křídla Průmyslového paláce na výstavišti v Praze – Holešovicích, který je v jeho vlastnictví. První žalovaná měla palác spolu s výstavištěm v dlouhodobém nájmu za účelem pořádání různých akcí, požár vznikl ve stánku druhé žalované, která byla vystavovatelkou na veletrhu Pragodent, a v době, kdy dne 16. 10. 2008 požár vypukl, se ve stánku pohyboval pracovník třetí žalované, subdodavatelky druhé žalované. Na základě znaleckého posudku žalobce vyčíslil škodu částkou 1.226.115.368,- Kč, která představuje náklady nutné pro obnovu stavby v její původní podobě, přičemž mu z ní byla již vyplacena pojišťovnou UNIQA částka 181.044.105,- Kč jako pojistné plnění. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 4. 4. 2012, č. j. 52 C 223/2010-150, rozhodl, že žaloba je vůči první žalované co do svého základu důvodná, vůči druhé a třetí žalované ji zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel z odborného vyjádření Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR, které ohnisko požáru lokalizovalo do prostoru kuchyně ve stánku druhé žalované s tím, že se sice nelze jednoznačně vyjádřit k iniciaci požáru, ale je pravděpodobné, že chladnička a set elektrické minikuchyně byly zapojeny na noční proud a vlivem nešťastné souhry okolností mohlo dojít k zapnutí vařiče. Dále vyšel z odborného vyjádření Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy, v němž bylo vytyčeno několik verzí požáru, ale za jedinou možnou byla označena nedbalost či neopatrnost při používání elektrického dvouvařiče, na němž asi byly zanechány papírové ubrousky a další hořlavý materiál. Došlo k tomu tak, že zástupce druhé žalované M. P. opustil spolu s hosteskami k večeru výstavní stánek a na místě zůstali jen pracovník třetí žalované P. F. a jeho přítelkyně E. S., kteří zde opravovali dva schody. Ještě před ukončením prací je správce Průmyslového paláce A. K., zaměstnanec první žalované, požádal, aby budovu opustili, a následně v 18:54 v celém jejím levém křídle zhasl světla. Už v nastalé tmě si oba spěšně vzali v kuchyňce své věci a odešli, přičemž jeden z nich zřejmě náhodně zavadil o lehce otočný ovládací vypínač plotýnkového vařiče, čímž jej sepnul na plný výkon. V 19:02 zaznamenala kamera odraz světla na stěně stánku a protipožární čidlo zareagovalo o čtyři minuty později, požár byl ale hasičskému sboru oznámen až v 19:12 náhodným svědkem. Správce budovy se mezitím pokoušel o uhašení požáru vlastními silami, protože však ponechal otevřené dveře, oheň se kvůli přísunu vzduchu rychle šířil a nakonec kompletně zničil celé levé křídlo stavby. První žalované byla kvůli pochybení na úseku požární ochrany uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč, policie však věc s podezřením ze spáchání trestného činu obecného ohrožení odložila, protože vyšetřováním se nepodařilo zjistit konkrétní osobu, která ponechala na vařiči hořlavé předměty, stejně jako osobu, která jej zřejmě nevědomou nedbalostí uvedla do činnosti. Soud věc posoudil podle ustanovení § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“), neboť šlo o občanskoprávní vztah vyplývající z nájemní smlouvy, a dospěl k závěru, že žalobce neunesl ve vztahu k druhé a třetí žalované důkazní břemeno. Nebylo v podstatě ničím prokázáno, že by k pootočení spínacích prvků vařiče došlo, také závěr o celodenním odložení hořlavých předmětů na něm je předčasný a nesprávný, když jejich fotografie byly pořízeny na začátku daného dne. Ve vyjádření Hasičského záchranného sboru navíc existují rozpory v časové návaznosti průběhu celé události a nebyla spolehlivě vysvětlena existence dvou ohnisek požáru. Vyšetřování jeho příčin bylo zatíženo značným tlakem veřejnosti na rychlé objasnění a nebylo provedeno s jinak obvyklou pečlivostí. Je tedy možné, že ke vzniku požáru došlo i jinak, a nezbylo, než žalobu vůči druhé a třetí žalované zamítnout. Naopak ve vztahu k první žalované je základ žalobního nároku dán, protože ve smyslu ustanovení § 670 obč. zák. porušila speciální prevenční povinnost nájemce tím, že nezachovala takový stupeň pozornosti, který po ní jako organizátorovi šlo při akcích typu mezinárodního veletrhu rozumně požadovat. V dokumentaci požární ochrany se vyskytovaly obsahové nedostatky, nezajistila dodržování podmínek požární bezpečnosti a především o ní a o zákazech s ní spojených druhou ani třetí žalovanou řádně nepoučila, ačkoli si nebezpečí požáru sama vědoma byla, když se pro tento případ nechala pojistit. Městský soud v Praze k odvolání žalobce, první a třetí žalované rozsudkem ze dne 10. 9. 2013, č. j. 21 Co 591/2012-266, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve výrocích o náhradě nákladů řízení, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Akceptoval závěr soudu prvního stupně, který zjistil skutkový stav věci z odborných vyjádření a zjištění orgánů činných v trestním řízení, že ve věci je doplnění dokazování provedením výslechů svědků či ohledáním místa nadbytečné, neboť z důvodu velkého časového odstupu a pro provedenou likvidaci požářiště by již takový postup nemohl přinést nová skutková zjištění týkající se příčiny vzniku požáru. Došlo by jen k neúměrnému protahování soudního řízení „bez zjevného skutkového výsledku“ a k „astronomickému“ nárůstu nákladů řízení, což by bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti občanského soudního řízení. Zjištěný skutkový stav neumožnil přijmout jednoznačný závěr o příčině vzniku požáru levého křídla Průmyslového paláce, druhé ani třetí žalované nebylo prokázáno porušení jakékoliv zákonné či smluvní povinnosti, které navíc nemohou být ani v příčinné souvislosti se vznikem škody. Závěr, že k tomu došlo vznícením hořlavého materiálu na plotýnce dvouvařiče, připojeného na noční proud a nevědomky sepnutého při spěšném odchodu potmě některou z tam se dosud zdržujících osob, se jeví pouze jako hypotetický a spekulativní. Také ve vztahu k první žalované je rozsudek soudu prvního stupně správný, první žalovaná porušila své právní povinnosti vyplývající z ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, či ustanovení § 15, 23, 30 a 31 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci), čímž podstatným způsobem přispěla ke vzniku a následnému rozšíření požáru a její protiprávní jednání je tak v příčinné souvislosti se vzniklou škodou i přesto, že konkrétní důvod požáru nebyl jednoznačně prokázán. Při zachování rozumně obezřetného chování první žalované šlo vzniku požáru a následné škodě zabránit. Zvláště se na její odpov