25 Cdo 1935/2004 — Nejvyšší soud

25 Cdo 1935/2004 citace  Název judikátu:Exekuční řízení. Vznik škody. Nesprávný úřední postup. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2005 Spisová značka:25 Cdo 1935/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:25.CDO.1935.2004.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 13 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 1935/2004 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce L. V., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 43.628,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 233/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2004, č. j. 11 Co 731/2003 - 48, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. března 2004, č. j. 11 Co 731/2003 - 48, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 20. 5. 2003, č. j. 15 C 233/2002 - 27, s e z r u š u j í a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se proti žalovanému, označenému jako Ministerstvo spravedlnosti ČR, domáhal zaplacení částky 43.628,10 Kč s příslušenstvím na náhradě škody podle zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), která mu měla být způsobena v řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí vedeném u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 46 E 1585/99 nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tom, že „po podání návrhu na exekuci se soud domníval, že zasláním tohoto návrhu katastrálnímu úřadu dosáhne znemožnění převodu nemovitostí do doby provedení exekuce“, že předvolal povinnou před nařízením exekuce, čímž se o ní dozvěděla a nemovitost převedla na další osobu, a že v tomto řízení došlo k neodůvodněným průtahům. Protože exekuční řízení bylo zastaveno, přišel žalobce o možnost uspokojit svoji pohledávku vůči povinné. Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 20. 5. 2003, č. j. 15 C 233/2002 - 27, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že pravomocným platebním rozkazem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. Ro 1786/97, byla žalované L. V. uložena povinnost zaplatit žalobci částku 43.628,10 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Ze spisu Okresního soudu v Karviné vedeného pod sp. zn. 46 E 1585/99 dále zjistil, že dne 26. 11. 1999 podal žalobce jako oprávněný proti povinné L. V. návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, zapsaných na LV 202 pro katastrální území P., obec O., a to par. č. 192 s objektem bydlení čp. 470, parc. č. 193 a 194, pro zaplacení uvedené pohledávky, nákladů předchozího řízení a nákladů spojených s podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí. Dne 30. 11. 1999 a následně dne 17. 1. 2000 soud stejnopis tohoto návrhu zaslal Katastrálnímu úřadu v K., který jej vrátil s tím, že na jeho základě nelze zapsat poznámku podle § 9 odst. 1 písm. a) ani b) zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Při výslechu u okresního soudu dne 25. 2. 2000 povinná uvedla, že dům čp. 470 s pozemky prodala a že byl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí (předchozí zásilka s předvoláním povinné k výslechu na 2. 2. 2000 byla poštou z důvodu jejího odstěhování vrácena, k dalšímu výslechu nařízenému na 11. 2. 2000 se povinná omluvila z důvodu nemoci, což doložila potvrzením o pracovní neschopnosti). Pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 25. 2. 2000, č. j. 46 E 1586/99 - 10, byl nařízen výkon rozhodnutí prodejem uvedených nemovitostí povinné, jíž byl dán současně zakáz, aby nemovitosti převedla na někoho jiného nebo je zatížila, a dále jí bylo uloženo oznámit do 15 dnů, zda a kdo má k nemovitostem předkupní právo. Dne 15. 3. 2000 Katastrální úřad v K. vrátil soudu stejnopis usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné, jenž mu byl doručen dne 1. 3. 2000, s odůvodněním, že zápis poznámky do katastru nemovitostí nelze provést, neboť povinná se svým manželem převedli nemovitosti kupní smlouvou ze dne 23. 2. 2000 na J. K., a že vklad vlastnického práva byl povolen a zapsán do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 23. 2. 2000. Pravomocným usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 6. 2000, č. j. 46 E 1586/99 - 20, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 8. 2000, č. j. 13 Co 1153/2000 - 28, byl nařízený výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí prohlášen za nepřípustný a výkon rozhodnutí byl zastaven. Žaloba, jíž se žalobce domáhal proti J. K. určení, že kupní smlouva ze dne 23. 2. 2000 je vůči němu neúčinná, byla zamítnuta pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 24. 5. 2001, č. j. 15 C 143/2000 - 38. Návrh žalobce (oprávněného) na výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné, nařízený usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 5. 2001, č. j. E 704/2001 - 6, byl pravomocným usnesením tohoto soudu ze dne 5. 9. 2001, č. j. E 704/2001 - 27, zastaven, neboť při provádění výkonu rozhodnutí a soupisu movitých věcí nebyly vykonavatelem nalezeny žádné věci postižitelné výkonem rozhodnutí. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný označený jako Ministerstvo spravedlnosti není v tomto sporu pasivně věcně legitimován, a v řízení ani nebylo zjištěno, že by žalobci vznikla škoda nesprávným úředním postupem soudu. Dovodil, že soud v exekučním řízení postupoval v souladu se zákonem, i když stejnopis návrhu na výkon rozhodnutí doručil katastrálnímu úřadu, neboť šlo o postup, který je v souladu s ust. § 8 písm. f) - ee Vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy, zaslání stejnopisu tohoto návrhu je možno považovat za oznámení soudu ve smyslu § 9 zák. č. 265/1992 Sb., na jehož základě mělo být v katastru nemovitostí zaznamenáno, že právní vztahy mohou být dotčeny změnou. Pokud byla povinná předvolána k výslechu u soudu, jednalo se o procesní úkon v souladu s občanským soudním řádem, neboť se zřetelem k ust. § 264 odst. 1 o. s. ř. je soud povinen se při rozhodování o návrhu na výkon rozhodnutí zabývat tím, zda navrhovaný způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani tvrzení žalobce, že neodůvodněnými průtahy v exekučním řízení umožnil povinné majetek převést, když z exekučního spisu je patrné, že všechny procesní úkony byly provedeny bez zbytečných průtahů a směřovaly k vydání rozhodnutí o nařízení exekuce. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 3. 2004, č. j. 11 Co 731/2003 - 48, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a - poté, co žalobce odstranil nedostatek spočívající v označení žalované strany - se ztotožnil se závěrem, že žaloba není opodstatněná, neboť postup vytýkaný žalobcem v exekučním řízení nebyl nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zák. č. 82/1998 Sb. S poukazem na ust. § 9 odst. 1 zák. č. 265/1992 Sb., ve znění zákona č. 90/1996 Sb., a na § 9 Vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy dovodil, že pokud okresní soud v exekučním řízení zaslal katastrálnímu úřadu na vědomí návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, byť mu to zákon neukládal, nejednalo se o postup nesprávný, pouze nadbytečný. Byl-li návrh na nařízení exekuce prodejem nemovitostí podán dne 26. 11. 1999 a usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí bylo vydáno 25. 2. 2000, nejednalo se podle názoru odvolacího soudu o nesprávný úřední postup, tj. „o porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě“. Vzhledem k tomu, že občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2000, „soudu nezakazoval“, aby ve věci výkonu rozhodnutí nařídil jednání, naopak s tím v některých případech počítal (§ 264 odst. 1, § 253 odst. 2 o. s. ř.), a protože vždy bylo třeba se zabývat vhodností navrhovaného výkonu rozhodnutí, nelze postup soudu, pokud povinnou předvolal k výslechu, považovat za postup nesprávný, když v daném případě mohla otázka vhodnosti výkonu rozhodnutí mít zásadní význam s ohledem na výši vymáhané pohledávky a cenu nemovitostí. Mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem není dána příčinná souvislost, neboť důvodem, pro který nebyla pohledávka žalobce vymožena, nebyl