25 Cdo 2088/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2088/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2088/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2088.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Cdo 2088/2024-184 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, IČO 41197518, se sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3, proti žalovaným: 1. V. P., zastoupený JUDr. Václavem Vladařem, advokátem se sídlem Borská 588/13, 301 00 Plzeň a 2. Nadace pozemního vojska AČR, IČO 62935721, se sídlem Nad Jezerem 323, 252 46 Vrané nad Vltavou, zastoupená JUDr. Miroslavem Chupáčem, advokátem se sídlem Klatovská třída 340/25, 301 00 Plzeň, o 1 074 182 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. 5 C 184/2022, o dovolání 2. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2024, č. j. 18 Co 6/2024-141, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných náhrady nákladů, které vynaložila na hrazené služby zdravotního pojištění podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. 2. Okresní soud v Rokycanech rozsudkem ze dne 8. 11. 2023, č. j. 5 C 184/2022-113, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 1 074 182 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že 1. žalovaný dne 17. 7. 2019 při návštěvě XY zanedbal dohled nad nezletilým, kterého mu jako rodinnému příteli svěřili rodiče nezletilého, když jej v rozporu s návštěvním řádem muzea vysadil na vystavený exponát protiletadlového děla a později tím, že když jej nehlídal, umožnil mu vylézt na kanon znovu a shodit oj, která o něj byla opřena a která nezletilého při pádu těžce zranila na hlavě. Obvykle bývá oj položena v bezpečné poloze na zemi, ale v daném případě byla nezajištěna opřena o dělo v téměř svislé poloze. Ten den nebyla provedena ani kontrola exponátů, ačkoliv bylo 2. žalované známo, že návštěvníci na exponáty sahají a prostor kolem děla, které se nacházelo asi metr od cesty určené pro návštěvníky, nebyl vymezen viditelnou páskou. Za své jednání byl 1. žalovaný odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 10. 8. 2021, sp. zn. 1 T 9/2021, pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. Povinnost k náhradě soud kvalifikoval v případě 1. žalovaného podle § 2921 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a v případě 2. žalované podle § 2924 o. z., jako újmu způsobenou provozní činností, za niž odpovídají ve smyslu § 2915 o. z. solidárně oba žalovaní. První žalovaný zanedbal dohled nad nezletilým, který mu byl svěřen jeho rodiči, 2. žalovaná před zahájením výstavy nezajistila, aby exponáty nemohly způsobit újmu. K naplnění zákonné povinnosti provozovatele nepostačuje ani paušální zákaz 2. žalované sahat na exponáty. Dovodil, že podíl obou žalovaných je rovnocenný a žádný z nich není nemajetný, aby pro něj bylo uložení náhrady likvidační. 3. K odvolání 2. žalované (vůči 1. žalovanému nabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci) Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 18 Co 6/2024-141, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I v části, v níž byla 2. žalované uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně s 1. žalovaným žalobkyni 1 074 182 Kč s příslušenstvím tak, že uložil 2. žalované povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně s 1. žalovaným, kterému byla povinnost nahradit škodu uložena rozsudkem Okresního soudu v Rokycanech ze dne 8. 11. 2023, č. j. 5 C 184/2022-113, částku 537 091 Kč s příslušenstvím, ve zbytku žalobu co do zaplacení 537 091 Kč s příslušenstvím vůči 2. žalované zamítl (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi 2. žalovanou a žalobkyní před soudem prvního stupně (výrok II) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po doplnění dokazování se ztotožnil i s jeho právním posouzením. Dovodil, že oba žalovaní v řízení vystupují v postavení samostatných společníků, a oba za újmu odpovídají, a to 1. žalovaný podle § 2921 odst. 1 o. z., neboť zanedbal dohled nad nezletilým poškozeným a 2. žalovaná podle § 2924 o. z., neboť k výdělečné činnosti provozuje muzeum s vojenskými exponáty, z nichž jeden (jeho nezajištěná část) pádem způsobila úraz nezletilého poškozeného. Druhá žalovaná se pak povinnosti k náhradě škody způsobené provozní činností nezprostila, protože neprokázala, že při provozování si počínala s opatrností, která odpovídá úrovni poznání v daném oboru a obecné zkušenosti. Této odpovědnosti se nelze zprostit vyvěšením cedulí s návštěvním řádem a zákazem dotýkání se exponátů, které ale byly porušovány i dalšími návštěvníky muzea, jak bylo v řízení prokázáno. Shledal rovněž solidární odpovědnost obou žalovaných podle § 2915 o. z. Po rozhodnutí soudu prvního stupně zaplatil 1. žalovaný polovinu žalované částky, proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, jak je ve výroku uvedeno. 4. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla 2. žalovaná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 1) Zda jde ve vztahu k 2. žalované o újmu způsobenou její provozní činností. Škoda podle dovolatelky nevznikla v souvislosti s provozní činností, neboť vystavené exponáty nebyly určeny k tomu, aby po nich návštěvníci lezli, sedali na ně, prolézali a ani k žádné podobné činnosti a z tohoto důvodu byly také umístěny metr od cesty určené pro návštěvníky. První žalovaný byl s těmito pravidly seznámen při vstupu do areálu muzea, ve kterém byly rozmístěny i informační cedule. Je přesvědčena, že užije-li návštěvník vystavený exponát zakázaným způsobem, tedy v rozporu s návštěvním řádem, s nímž byl seznámen, nemůže být tato okolnost důvodem pro aplikaci § 2924 o. z. Kanón byl sice vystaven v areálu muzea, ovšem nejde o věc použitou při této činnosti ve smyslu § 2924 o. z. (odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4691/2010, 25 Cdo 2726/2022, 25 Cdo 1552/2021, 25 Cdo 2595/2019, 25 Cdo 2429/2007 a 25 Cdo 573/2009). Pokud by škoda skutečně vznikla zaviněním dovolatelky, pak se mohlo jednat spíše o porušení obecné prevenční povinnosti (25 Cdo 4691/2010 nebo 25 Cdo 1664/2014). 2) Dále dovolatelka předkládá otázku existence příčinné souvislosti spojené s otázkou vlivu porušení povinností na vznik újmy (škody). Má za to, že soudy chybně dovodily příčinnou souvislost mezi škodlivým následkem, zaviněním žalovaných ve stejné míře a vznikem škody. V jejím případě není příčinná souvislost dána v poměru, v jakém ke škodlivému následku došlo vlivem opakovaného, vědomého a protiprávního jednání 1. žalovaného, ale i nezletilého. Oproti jejich jednání dovolatelka pouze ponechala oj kanónu ve svislé poloze, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by v této poloze byla oj sama o sobě někomu nebezpečná. Podílem samotného nezletilého na vzniku škodlivého následku a jeho zaviněním ani časovou osou nehody, se navíc soudy nezabývaly vůbec (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 300/2001, 25 Cdo 3334/2006, 32 Cdo 1733/2008, 25 Cdo 2360/2003, 25 Cdo 4626/2015, 21 Cdo 3706/2019, 21 Cdo 447/2022, 25 Cdo 65/2005, 28 Cdo 4921/2008, 23 Cdo 202/2020, 23 Cdo 202/2020, 25 Cdo 3434/2009, 25 Cdo 4286/2011). V tomto směru namítla také extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem spisu. 3) Konečně předkládá otázku pasivní solidarity žalovaných spojenou s otázkou dělení odpovědnosti. Odklon od judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 25 Cdo 4691/2010, 25 Cdo 1668/2014, 21 Cdo 447/2022, 25 Cdo 2891/2012) spatřuje v posouzení podmínek pro vznik pasivní solidarity. Domnívá se, že nebyly splněny a bylo by spravedlivé uvažovat o rozdělení odpovědnosti podle míry zavinění. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání s tím, že se odvolací soud vypořádal se všemi důkazy, náležitě posoudil veškeré okolnosti a ve věci rozhodl správně. 6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“, a jako soud