25 Cdo 2104/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2104/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 4. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2104/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2104.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2937 o. z. § 10 předpisu č. 266/1994 Sb. ve znění od 01.04.2017 do 14.01.2020 § 22 předpisu č. 289/1995 Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2104/2023-368 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Výzkumný Ústav Železniční, a.s., IČO 27257258, se sídlem Novodvorská 1698/138b, 142 00 Praha 4, zastoupená Mgr. et Mgr. Bedřichem Fialou, advokátem se sídlem Politických vězňů 98/0, 280 02 Kolín, proti žalovaným: 1. R. P., 2. L. P., oba zastoupeni JUDr. Martinem Horčicem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, 280 02 Kolín, o 202 602 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 280/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2023, č. j. 25 Co 243/2022-349, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných zaplacení náhrady škody, jež jí vznikla poškozením lokomotivy a trakčního vedení pádem suchého stromu z pozemku žalovaných na její zkušební trať malého zkušebního okruhu ve XY (dále jen „MZO“). 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 3. 2023, č. j. 25 Co 243/2022-349, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 10. 2022, č. j. 7 C 280/2021-307, kterým zamítl žalobu na zaplacení 202 602 Kč s příslušenstvím, výrok o náhradě nákladů řízení změnil jen ohledně výše a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalovaní mají ve společném jmění manželů lesní pozemek č. XY v obci a k. ú. XY. Žalobkyně je mimo jiné vlastnicí pozemku dráhy p. č. XY v obci a k. ú. XY, a provozovatelkou MZO tamtéž. Dne 10. 10. 2018 v 13:15 hodin došlo v místě zkušební dráhy železničního zkušebního okruhu (dále jen „ŽZO“) XY, na zkušební trati MZO na kilometru 5 030 k pádu suchého stromu (borovice) na trolej zkušební trati a poškození lokomotivy. Za její opravu zaplatila žalobkyně 241 183,41 Kč, za opravu trakčního vedení 2 602 Kč a za prohlídku lokomotivy 2 860,44 Kč. Pojišťovna žalobkyně jí poskytla částečné plnění (47 750 Kč). Žalobkyně zmocnila dne 25. 10. 2017 společnost Chládek a Tintěra, Pardubice a.s., aby ji zastupovala mimo jiné „ve věci projednání kácení trvalého porostu/stromů a náletových dřevin s vlastníky pozemků dotčených katastrálních území, okolo kterých prochází ŽZO zkušebního centra XY“; společnost zmocnění přijala 9. 11. 2017. Toto zmocnění bylo přiloženo k nedatované výzvě společnosti Chládek a Tintěra, která byla doručena žalovaným (i dalším vlastníkům) před škodní událostí a ve které bylo uvedeno, že společnost byla zmocněna žalobkyní k zajištění přípravy provedení ořezů a kácení veškeré vegetace ohrožující bezpečné a plynulé provozování dráhy, která se nachází v těsném sousedství jejich pozemků. Výzva obsahovala mimo jiné připomenutí, že provedení ořezů a kácení ukládá vlastníkům pozemků energetický zákon a zákon o dráhách, a informaci, že tyto práce pro vlastníky bezúplatně provede firma, která bude ořezáním a kácením vegetace vlastníkem dráhy pověřena. Vlastníci byli vyzváni, aby sdělili, zda kácení provedou sami, nebo využijí uvedené nabídky, a byli upozorněni, že pokud se nevyjádří, bude to pokládáno za souhlas s okleštěním a kácením na jejich pozemku pověřenou firmou. Další nedatovaná výzva ke kácení byla vlastníkům (včetně žalovaných) společností zaslána 12. 10. 2018. Před ani po datu škodní události žádné kácení ani ořezání vegetace ze strany žalobkyně (ani žalovaných) neproběhlo. Spadlý strom se nacházel ve vzdálenosti 1,65 m od hranice dráhy. 3. Po právní stránce odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně věc posoudil zejména podle § 10 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, § 32 odst. 1 (správně § 22) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, vše ve znění účinném v době škodní události, a podle § 2900 a § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o. z. S odkazem na judikaturu (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 161/2019 a 4 As 383/2019) dovodil, že podle § 10 zákona č. 266/1994 Sb. ve znění účinném v době škodní události, který je ve vztahu k občanskému zákoníku zákonem speciálním, měl vlastník nemovité věci v sousedství dráhy povinnost strpět, aby na jeho pozemku byla provedena nezbytná opatření k zabránění (mimo jiné) pádu stromu, vznikne-li nebezpečí pádu stromu přírodními vlivy. Vznikne-li však takové nebezpečí z jednání vlastníka, opatření provede vlastník na svůj náklad. Vždy však o rozsahu a způsobu opatření a kdo ho provede, měl rozhodnout správní drážní úřad. V rozhodné době řešila otázky bezpečnosti zkušebních drah žalobkyně, která si na projednání možného zásahu do vlastnictví majitelů dotčených pozemků najala externí firmu. Ta v zastoupení žalobkyně vyzvala žalované jako vlastníky k případnému kácení nebo ořezu stromů, avšak současně nabídla, že nutný zásah bude bezplatně proveden, budou-li s tím souhlasit, anebo v případě, že se nevyjádří. Žalovaní, kteří s provedením bezplatného kácení souhlasili, tak museli být přesvědčeni, že žalobkyně se o bezpečnost zkušební dráhy ve vztahu k jimi vlastněnému lesnímu pozemku postará bez jakékoli jejich součinnosti. Neporušili tak žádnou zákonem č. 266/1994 Sb. uloženou povinnost a vzhledem k tomu, že po občanovi lze požadovat pouze rozumnou a přiměřenou míru bdělosti, neporušili ani žádnou povinnost podle občanského zákoníku. Za škodu proto neodpovídají. Odvolací soud rovněž uzavřel, že přírodním vlivem je každý přirozený vývoj v přírodě, a to včetně usychání stromů, jejich napadení dřevokaznými houbami, či jinými cizopasníky. Tvrdila-li žalobkyně, že spadlý strom byl suchý a napadený hnilobou, musel jí být jeho stav zřejmý a měla zajistit jeho odstranění sama. Navíc se suchý strom nacházel jen ve vzdálenosti 1,65 m od hranice dráhy, tj. v ochranném pásmu dráhy, a subjektem, který měl prvotně zabezpečit provozuschopnost a bezpečnost dráhy je drážní úřad nebo přímo žalobkyně jako provozovatelka dráhy. 4. Rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním s tím, že k řešení předkládá dvě otázky. 1) Odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu spatřuje v otázce procesního práva. Namítá vadné poučení podle § 118a o. s. ř., neboť soud ji poučil pouze o povinnosti doplnit tvrzení, avšak nikoli, že k těmto tvrzením má navrhnout důkazy a v důsledku toho nenastala koncentrace řízení. Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 850/2001, 31 Cdo 416/2010, 29 Odo 1538/2006 a 21 Cdo 870/2002. Proto nebylo dovolatelce umožněno navrhnout důkazy, zejména důkaz znaleckým posudkem dendrologa k prokázání skutečnosti, že spadlý strom byl napaden dřevokazným hmyzem, a soud navíc neprovedl celou řadu navržených důkazů, v důsledku čehož byla žalobkyně v důkazní nouzi. Je přesvědčena, že příčinou pádu stromu bylo jeho napadení dřevokazným hmyzem, a ten tak nespadl v důsledku přírodních vlivů. 2) Jako dosud nevyřešenou předkládá dovolatelka otázku, „zda zákon o drahách lze považovat z hlediska nároků na náhradu škody mezi provozovatelem dráhy a vlastníky přilehlých pozemků za komplexní předpis lex specialis nebo zda existují dvě právní úpravy (zákon o drahách a občanský zákoník), stojící vedle sebe či se vzájemně doplňující“. Nesouhlasí s výlučnou aplikací § 10 zákona č. 266/1994 Sb., neboť zde užitý pojem „jednání“ je třeba vyložit konformně v souvislosti s ustanovením § 545 o. z. a za „jednání“ je nutno považovat i opomenutí. Žalovaní se nemohli domnívat, že dovolatelka provede opatření sama, aniž by je vyzvala k nezbytné součinnosti, a v této souvislosti se měl soud zabývat ustanoveními § 1013 až 1023 o. z. Poukazuje na to, že se nezavázala, že bude suplovat povinnosti vlastníků pozemků, proto nelze uzavřít, že by tím byli vlastníci jednotlivých pozemků zproštěni svých vlastnických povinností (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4132/2016). Tvrzení žalovaných, že bylo dlouhodobě zavedeno, že žalobkyně zajišťuje údržbu okolí dráhy, nebylo prokázáno. Odvolacím soudem citovaná judikatura (sp. zn. 4 As 383/2019) na daný případ pak nedopadá, jelikož se týká pouze zdravých stromů. Žalovaní byli povinni strpět případnou údržbu jejich pozemků dovolatelkou, avšak tím nebyli zbaveni vlastní povinnosti prevence (nález Ústavního