25 Cdo 2140/2023 – Nejvyšší soud

25 Cdo 2140/2023-351 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: J. P., zastoupený Mgr. Petrem Rudolfem, advokátem se sídlem Opletalova 1566/30, Praha 1, proti žalované: Nemocnice Jindřichův Hradec, a. s., se sídlem U Nemocnice 380/III, Jindřichův Hradec, IČO 26095157, zastoupená Mgr. Martinem Rezkem, LL.B., advokátem se sídlem Krkonošská 2001, Praha, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 219/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu Českých Budějovicích ze dne 9. 12. 2022, č. j. 7 Co 914/2022-302, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 7 550 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Martina Rezka. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 6. 4. 2022, č. j. 5 C 219/2020-224, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení 9 565,50 Kč příslušenstvím jako bolestného, 444 708 Kč s příslušenstvím jako náhrady za ztížení společenského uplatnění 3 825 Kč s příslušenstvím jako náhrady majetkové újmy a 16 241 Kč s příslušenstvím jako náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a rozhodl o náhradě nákladů. Rozhodl tak o nároku na náhradu újmy způsobené žalobci poškozením nervu v chodidle při operaci patní ostruhy na levé noze, které se žalobce podrobil u žalované. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce se od roku 2015 léčil s tzv. patními ostruhami, podstoupil řadu léčebných terapií, a nakonec se na základě zkušeností jiných pacientů uveřejněných na internetu obrátil na žalovanou, aby provedla operační zákrok k odstranění ostruh. Po vyšetření a objasnění operačních variant byl žalobce přijat k operačnímu výkonu a poučen o jeho povaze, následné péči, rizicích i alternativní léčbě. Žalobce byl poučen i o tom, že jedním z rizik operace je dočasné poškození nervu. Při operaci došlo ke zhmoždění zevní větve ploskového nervu a trvalému poškození citlivosti a ochrnutí ohýbačů čtvrtého a pátého prstu. Bezprostředně po operaci si žalobce na necitlivost končetiny nestěžoval, to bylo zjištěno až při následujících kontrolách a žalobce byl uklidňován, že potíže odezní a nebyl odeslán k neurologickému vyšetření. Soud uzavřel, že žalobce byl před zákrokem poučen o možnosti poškození nervu, není přitom rozhodné, že k tomu došlo na základě jiného mechanismu než popsaného v informovaném souhlase. Vlastní zákrok byl proveden bezchybně, postup před operací, při ní i po ní byl odborně správný. Jediné pochybení lze spatřovat v tom, že žalobce nebyl následně odeslán k neurologickému vyšetření, toto pochybení však nebylo příčinou poškození nervu. Prodleva s neurologickým vyšetřením nemohla mít vliv na průběh léčby nervu, neboť šance na zlepšení stavu žalobce byla stejná jak v době po operaci, tak v době, kdy podstoupil vyšetření. Soud proto žalobu zamítl. 2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 12. 2022, č. j. 7 Co 914/2022-302, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, změnil je v nákladovém výroku a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že žalobce se od roku 2015 neúspěšně léčil s patními ostruhami, vyčerpal veškeré možnosti konzervativní léčby, uvedené onemocnění bylo pro žalobce velmi omezující a bolestivé, sám oslovil žalovanou a při vědomí toho, že se nejedná o běžný zákrok, podstoupil dne 27. 3. 2019 operaci patní ostruhy levé nohy. Při zákroku došlo k trvalému poškození nervu jeho závažným zhmožděním, což se projevuje ztrátou citlivosti chodidla a omezením hybnosti čtvrtého a pátého prstu levé nohy. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná porušila informační povinnost ve smyslu § 28 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, (dále též jen „zákon o zdravotních službách“), neboť neinformovala žalobce o riziku trvalého poškození nervu, k němuž může dojít s pravděpodobností v jednotkách procent. Tato informace nebyla uvedena v písemném informovaném souhlasu a nemůže být nahrazena informací o možnosti přechodného poškození nervu jiným mechanismem, kterou informovaný souhlas obsahoval. Absence náležitého poučení zakládá též porušení povinností daných § 2639 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „o. z.“). Současně však nebylo prokázáno, že by se žalobce při vědomí daného rizika rozhodl jinak, a nelze to dovodit ani z toho, že po předmětném zákroku další operaci zrušil. Riziko trvalého poškození je obecně nízké (jednotky procent), mnohaletá léčba jinými způsoby žalobce obtíží nezbavila, klasickou operaci žalobce pro přílišnou rizikovost odmítl, sám se rozhodoval na základě příznivých ohlasů na internetu a rozhodl se i při vědomí možného fatálního následku v podobě tromboflebitidy operované končetiny. Porušení informační povinnosti žalovanou tedy podle odvolacího soudu není v příčinné souvislosti s újmou žalobce. Ani včasné odeslání žalobce na neurologické vyšetření by neumožnilo včasnou rekonstrukční operaci, jež by poškození napravila, z provedeného dokazování vyplynulo, že neurologická operace v daném případě prakticky nepřicházela v úvahu a byla by spojena s neúměrným rizikem zhoršení stavu. Neodeslání k neurologickému vyšetření tak nebylo postupem non lege artis zakládajícím odpovědnost za újmu žalobce. 3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, rozporném s judikaturu Nejvyššího soudu. Závěr o absenci příčinné souvislosti mezi nedostatečným informováním žalobce a vzniklou újmou soud založil na neprokázání negativní skutečnosti. Dokazování ohledně toho, zda by se žalobce operaci podrobil, mělo směřovat (v souladu se závěry vyslovenými v rozhodnutí 25 Cdo 1381/2013) k reálné pravděpodobnosti, že by se rozhodl jinak, nikoliv k absolutnímu závěru, že by zákrok nepodstoupil. Odvolací soud však po žalobci požadoval prokázání daleko větší míry jistoty než rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1144/2014 vyplývá, že účastník nemůže nést důkazní břemeno o negativní skutečnosti, která se nestala, v daném případě tedy, že by se žalobce operovat nenechal. Odvolací soud též pochybil, když k tomu, zda by žalobce operaci nepodstoupil, doplnil dokazování v odvolacím řízení, přestože se jednalo o skutečnosti, ve vztahu k nimž soud prvního stupně dokazování vůbec neprováděl, dokazování v tomto směru tedy bylo zjevně nedostatečné, a proto podle § 213 odst. 4 o. s. ř. nebyl odvolací soud oprávněn dokazování doplnit a měl věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolatel dále odvolacímu soudu vytkl chybné hodnocení znaleckých posudků a nepřesvědčivé hodnocení provedených důkazů v odůvodnění rozhodnutí. Bylo prokázáno, že k předmětnému poškození nervu došlo při operačním zákroku, stejně jako to, že žalovaná zanedbala lékařskou péči, žalobce včas neodeslala na neurologické vyšetření a nevyvinula snahu k napravení újmy na zdraví žalobce. Příčinou poškození zdraví byl výlučně provedený lékařský zákrok. Následné odeslání na neurologické vyšetření pak mohlo zlepšit šanci žalobce na zmírnění negativních následků. Závěry o neprokázání příčinné souvislosti jsou nesprávné, v rozporu s provedenými důkazy. Dovolatel dál označil posuzování odpovědnosti lékařských zařízení za nespravedlivé a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že uplatněné námitky nenaplňují předpoklady dané § 237 o. s. ř., a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. 6. Ačkoliv tři z uplatněných nároků nepřevyšují částku 50 000 Kč předvídanou v ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolací soud neodmítl dovolání v daném rozsahu s ohledem na závěry rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 8. 11. 2023, sp. zn. 31 Cdo 1178/2023, neboť se dovolání týká právní otázky existence příčinné souvislosti všech uplatněných nároků se škodní událostí, jejíž řešení je všem uplatněným nárokům společné. 7. V projednávané věci bylo zjištěno, že ke komplikaci a zhoršení stavu žalobce v souvislosti s operací patní ostruhy nedošlo v důsledku postupu odporujícího požadavkům na poskytovaní zdravotní péče na náležité odborné úrovni ve smyslu § 45 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 5 zákona o zdravotních službách, a podle § 2643 o. z. Jak již dříve konstatoval Nejvyšší soud (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 13/2023), byla-li zdravotní péče poskytnuta řádně, v souladu se zákonnými požadavky, není splněna podmínka vzniku odpov