25 Cdo 2259/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2259/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 7. 2025 Spisová značka:25 Cdo 2259/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.2259.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Škoda z provozu dopravních prostředků Dotčené předpisy:§ 2927 o. z. § 6 odst. 1 předpisu č. 168/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2259/2024-165 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: H. D., zastoupená JUDr. Miroslavem Rybářem, se sídlem Dýšinská 476, Praha 10, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 639 98 530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, o zaplacení 1 543 669,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 33 C 225/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 19 Co 67/2024-143, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2024, č. j. 19 Co 67/2024-143, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 30. 10. 2023, č. j. 33 C 225/2023-115, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 33 C 225/2023-115, zamítl žalobu o zaplacení 1 543 669,50 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). Rozhodl tak o nároku na náhradu újmy na zdraví, kterou žalobkyně utrpěla dne 21. 6. 2021 při nehodě autobusu provozovaného společností ČSAD Střední Čechy, a. s., pojištěného z odpovědnosti za škodu z provozu vozidla u žalované. Žalobkyně požadovala náhradu mzdy po dobu pracovní neschopnosti 120 186 Kč, náhradu nákladů léčení 11 024 Kč, náhradu za bolest 88 131 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění 1 324 328,50 Kč, celkem 1 543 669,50 Kč, a dále náhradu nákladů na znalecký posudek ve výši 28 750 Kč. Žalovaná poskytla žalobkyni pojistné plnění v celkové výši 21 839 Kč (bolestné činilo14 244 Kč a náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti 7 595 Kč). Soud prvního stupně učinil skutkový závěr, že žalobkyně jako cestující autobusu upadla v důsledku prudkého brzdění, kterým řidič autobusu odvrátil střet s neidentifikovaným vozidlem. Jeho řidič jedoucí z vedlejší silnice nedal autobusu jedoucímu po hlavní silnici přednost na křižovatce a náhle mu vjel do cesty, načež z místa nehody ujel. Soud prvního stupně vyloučil, že by nehodu způsobil jiný činitel jako např. závada na technickém stavu autobusu, zdravotní stav, způsob jízdy či selhání řidiče autobusu. Po právní stránce věc posoudil podle § 2927 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a citoval rozhodnutí Nejvyššího soudu k náhradě škody vyvolané zvláštní povahou provozu (usnesení ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 638/2005, a rozsudek ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023). Dospěl k závěru, že příčinou nehody nebyly okolnosti mající původ v provozu autobusu, ale vnější vliv představovaný nesprávným počínáním řidiče druhého vozidla, který nebylo možné odvrátit jinak, než prudkým brzděním řidiče autobusu a tento vnější vliv zcela převládl nad běžnými vlastnostmi provozu autobusu. Soud prvního stupně uzavřel, že provozovatel autobusu učinil vše, co mohl, přičemž předmětná událost by byla neodvratná pro jakéhokoli jiného provozovatele na jeho místě, a proto je provozovatel povinnosti nahradit žalobkyni škodu zproštěn. Protože podle § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, účinného do 31. 3. 2024, dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu“, je povinnost žalované pojišťovny odpovědnosti závislá na existenci povinnosti provozovatele nahradit újmu, nevzniklo žalobkyni právo na plnění od žalované. Proto soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl, aniž by se zabýval existencí a výší jednotlivých dílčích nároků. 2. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 4. 2024, č. j. 19 Co 67/2024-143 potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Odvolací se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. V řízení zůstalo sporným, zda újma žalobkyně byla způsobena okolnostmi majícími původ v provozu, a zda je v takovém případě liberace provozovatele podle § 2927 odst. 2 věta prvá o. z. přípustná, či nikoliv. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 638/2005, rozsudek ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 282/2001) a dovodil, že za okolnost mající původ v provozu je považováno např. selhání brzd, vada materiálu, nedostatky na straně řidiče, tedy okolnosti „uvnitř“ vlastního provozu, které souvisí s organizací, řízením a realizací provozu. Naopak za okolnosti nemající původ v provozu jsou pokládány za tzv. „vnější vlivy“. Odkázal také na komentářovou literaturu, podle níž liberační důvod ve smyslu § 2927 odst. 2 o. z. je naplněn buď v případě neodvratitelné události přicházející zásahem zvenčí (např. přírodní událost, zásah třetí osoby či zvířete, pokud nevyvolalo neopodstatněnou reakci řidiče či jeho selhání), která při provozu dopravního prostředku vyvolala škodlivý účinek, jemuž nemohl provozovatel nikterak zabránit, anebo událostí spjatou s provozem, jíž nebylo možno předejít ani použitím dostupných opatření. Byla-li škoda způsobena okolností mající původ v provozu, pak nelze důvody naplňující liberační důvod uplatnit. Odvolací soud uzavřel, že příčinou nehody nebyla žádná z okolností majících původ v provozu, nýbrž zásah třetí osoby, tedy náhlé počínání řidiče druhého vozidla, nerespektujícího pravidla silničního provozu, a tak jedinou možností odvrácení nárazu a vzniku dalších škod, bylo prudké brzdění. Nehodě nebylo možno předejít a negativní účinek brzdění byl „nastartován“ vnější okolností natolik silnou, že převážila nad vlastnostmi provozu a převažujícím způsobem zapříčinila negativní dopad zvláštních vlastností spojených s dopravní činností. Vnější síla převládla při škodní události natolik, že zvlášť kvalifikovaná okolnost zakládající objektivní odpovědnost je v porovnání s ní bez podstatného významu. Uzavřel, že se provozovatel vozidla ve smyslu § 2927 odst. 2 věta druhá o. z. zprostil povinnosti nahradit škodu způsobenou žalobkyni, neboť prvotní příčina celého nehodového děje tkvěla nepochybně v silničním provozu (nepředvídatelné protiprávní jednání jiného účastníka provozu), nikoli v provozu samotného autobusu. 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, například rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 154/2023, v němž dovolací soud dospěl k závěru, že újma na zdraví cestující zraněné při prudkém rozjezdu tramvaje byla způsobená okolnostmi majícími původ v provozu motorového vozidla. V nyní projednávané věci bylo prudké brzdění autobusu vyvoláno reakcí řidiče autobusu na počínání jiného účastníka silničního provozu (řidiče vozidla, který nedal přednost a náhle vjel autobusu do cesty) a nepochybně tedy jde rovněž o okolnost mající původ v provozu. Za okolnosti, které nemají původ v provozu motorového vozidla lze podle judikatury považovat živelní události či extrémní povětrnostní vlivy, nebo s provozem nesouvisející jevy uvnitř dopravního prostředku (napadení řidiče přepravovanou osobou, konflikt mezi cestujícími, výbuch či požár látek přenášených pasažérem), a pouze v těchto případech se provozovatel dopravy či dopravního prostředku může odpovědnosti zprostit. Zavinění provozovatele je pro vznik odpovědnosti podle § 2927 o. z. bez významu. Dovolatelka dále nalézacím soudům vytkla, že se nevypořádaly se skutečností, že žalovaná žalobkyni vyplatila pojistné plnění bezprostředně po nehodě, ale liberačním důvodem ve prospěch provozovatele argumentovala až po podání žaloby. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. 4. Žalovaná se ve vyjádření ztotožnila s právním posouzením odvolacího soudu a vyjádřila přesvědčení, že protiprávní způsob jízdy řidiče nezjištěného vozu je okolností (ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3742/2023) natolik silnou, že zcela překonala vlastnosti provozu autobusu a zapříčinila tzv. „negativní dopad“ nehmotného působení na osádku link