25 Cdo 2266/2018 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2266/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 4. 2020 Spisová značka:25 Cdo 2266/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.2266.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Nájem bytu Dotčené předpisy:§ 415 obč. zák. § 420 odst. 1 obč. zák. § 687 odst. 1 obč. zák. § 687 odst. 3 obč. zák. § 690 obč. zák. § 691 obč. zák. § 692 odst. 1 obč. zák. § 692 odst. 2 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 7. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2266/2018-480 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: E. W., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Arturem Ostrým, advokátem se sídlem Arbesovo náměstí 257/7, Praha 5, proti žalovaným: 1) O. O., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Vladimírou Glatzovou, advokátkou se sídlem Husova 240/5, Praha 1, a 2) L. K., narozená XY, bytem XY, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného 1): Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, IČO 47116617, o 224.895 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 26 C 57/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. 18 Co 363/2017-403, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2017, č. j. 18 Co 363/2017-403, s výjimkou výroků VII a VIII o odmítnutí odvolání žalobkyně a žalované 2), se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 22. 6. 2017, č. j. 26 C 57/2014-321, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 6. 2017, č. j. 26 C 57/2014-328, uložil žalované 2) povinnost zaplatit žalobkyni částku 209.912 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 14.983 Kč s příslušenstvím žalobu proti ní zamítl, zcela zamítl žalobu proti žalovanému 1) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 2. či 3. 5. 2013 došlo v ulici XY k zatečení vody do bytu žalobkyně č. 1527/7, a to z výše položeného bytu č. 1527/10 vlastněného žalovaným 1), obývaného žalovanou 2) jako nájemkyní, což bylo zjištěno dne 6. 5. 2013. V důsledku proniknutí vody do ložnice žalobkyně byla poškozena stropní rozeta a byly znehodnoceny perské koberce zn. XY a XY. Za zdroj úniku vody označil soud špatné těsnění přívodní hadice pračky ve vlastnictví žalované 2). Jiná příčina zatečení nebyla prokázána (únik vody z dřezu se nejeví pravděpodobným a závada na vodovodním či odpadním potrubí by musela být odstraněna, k čemuž prokazatelně nedošlo), pro problém s pračkou naopak svědčí výpovědi svědků O. T. a Z. T. a další listinné důkazy. Obvodní soud uzavřel, že žalovaná 2) svým počínáním porušila ustanovení § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť zanedbala preventivní péči o stav svého majetku tím, že v průběhu tří let po instalaci pračky nenechala zkontrolovat stav jejího připojení na vodovodní řad. V příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním vznikla žalobkyni škoda v celkové výši 209.912 Kč, sestávající ze snížení hodnoty koberců, nákladů na jejich čištění, úklid bytu po vytopení a na výmalbu a opravu stropní rozety. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně neshledal důvodnými námitky žalované 2) týkající se tvrzeného spoluzavinění žalobkyně, nepředvídatelnosti výše škody či možné aplikace § 450 obč. zák., žalobě proti ní z větší části vyhověl (stanovil nižší náhradu škody za poškozené koberce a nepřiznal náhradu nákladů na znalecký posudek). Účast žalovaného 1) na vzniku škody naopak neshledal, a žalobu proto vůči němu zcela zamítl. K odvolání žalobkyně a žalované 2) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 11. 2017, č. j. 18 Co 363/2017-403, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu o 209.912 Kč s příslušenstvím proti žalované 2) zamítl, v zamítavých výrocích ve věci samé tento rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů; současně odmítl odvolání žalobkyně proti vyhovujícímu výroku ve věci samé a odvolání žalované 2) proti zamítavému výroku ve věci samé mezi žalobkyní a žalovaným 1). Soudu prvního stupně vytknul, že jeho úvahy hodnotící možné příčiny zatečení vody do bytu žalobkyně spočívají na dílčích zjištěních, které nevyplývají z provedených důkazů. Ze souhlasné výpovědi svědkyně V. F. a svědka O. T. vyplývá pouze den, kdy byla zjištěna havárie, tj. 6. 5. 2013, nikterak však z nich (a ani z jiného důkazu) nelze dovodit, že k úniku vody došlo již dne 2. či 3. 5. 2013. Prokázáno nebylo ani to, že žalovaná 2) v těchto dnech prala a pak odjela z bytu na víkend. Svědek T. se sice v rámci své výpovědi zmínil o tom, že si mu žalovaná 2) stěžovala na potíže s pračkou, uvedl to však pouze za účelem vysvětlení své prvotní úvahy, že zdrojem zatečení vody do bytu žalobkyně mohl být únik z bytu žalovaného 1) spojený s poruchou některého ze zde užívaných zařízení. Poškození pračky v inkriminované době však nepotvrdil a naopak uvedl, že dne 6. 5. 2013 při prohlídce bytu žalované 2) neshledal žádné stopy po vytopení či úniku vody a ani závadu na připojení pračky. S informací, že si mu žalovaná 2) dříve stěžovala na potíže s pračkou, proto nelze pracovat jako se skutkovým zjištěním, které by bylo možno hodnotit ve spojení s dalšími důkazy. Za neadekvátní označil odvolací soud rovněž úvahu soudu prvního stupně, podle níž ze zjištění, že v době zatečení či bezprostředně po něm nebyla odstraňována závada na domovním vodovodním či odpadním potrubí, bez dalšího vyplývá, že se taková závada na příslušném zařízení domu nevyskytovala. Svědek T. naopak potvrdil, že k obdobným haváriím, ať už v bytě žalobkyně či žalovaného 1), docházelo opakovaně již v minulosti, a to bez zjištění příčin, a tedy i bez následného provedení oprav příslušných závad. Poté, co odvolací soud částečně zopakoval provedené důkazy, označil za vyvrácenou skutkovou hypotézu, podle níž měla voda vytékat nedotaženým těsněním napojení pračky, které dotáhl až pracovník pojišťovny při místním šetření dne 5. 9. 2013. V takovém případě by totiž k odkapávání muselo docházet od 2. 5. 2013 až do 5. 9. 2013, což by se jistě projevilo masivnějším zatečením, než představovala sama škodní událost. Tato hypotéza je navíc v rozporu s prokázanou skutečností, že již 4. 9. 2013 byla provedena impregnace, zbroušení a vymalování vyschlých zdí bytu žalobkyně. Závěry o příčinách vzniku škody, výslovně uvedené v zápisech ze šetření pojistitele ze dne 12. 7. 2013, resp. 5. 9. 2013, pak z provedených důkazů rovněž nevyplývají, naopak je zřejmé, že v prvním z těchto zápisů je toliko reprodukováno sdělení klienta [žalovaného 1)] o skutkovém ději, ve druhém z nich pak pojistitel vychází z vyvrácené hypotézy, podle níž mělo dojít k dotažení příruby přívodní hadice až pracovníkem pojišťovny dne 5. 9. 2013. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem odvolací soud uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že zdrojem zatečení vody do jejího bytu byla událost či závada v bytě žalovaného 1), zejména poškození pračky žalované 2). Neunesla tak důkazní břemeno ohledně tvrzených skutečností, a její žalobě proto nelze vůči žádnému z žalovaných vyhovět. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalobkyně. Namítá, že dospěl-li odvolací soud k odlišnému právnímu posouzení věci než soud prvního stupně, z čehož vyplynula potřeba doplnění skutkových tvrzení či označení dalších důkazů ze strany žalobkyně, byl povinen napadené rozhodnutí ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit. Obvodní soud totiž, veden nesprávným právním názorem, neposkytl žalobkyni adekvátní poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., čímž zatížil řízení závažnou vadou, kterou nebylo možno zhojit v odvolacím řízení. Odvolacímu soudu vytýká, že v rozporu s § 213 odst. 2 o. s. ř. nezopakoval veškeré důkazy provedené před soudem prvního stupně, na jejichž podkladě dospěl k odlišným skutkovým zjištěním, zejména výslech správce bytu žalovaného 1) O. T., správkyně bytu žalobkyně V. F. či zaměstnance vedlejší účastnice Z. T. Má rovněž za to, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro absenci řádného odůvodnění. Odvolací soud se nevypořádal s celou řadou námitek účastníků a dostatečným způsobem nezdůvodnil ani své vlastní úvahy vedoucí jej k odlišnému právnímu posouzení. Konečně pak dovolatelka vyjadřuje přesvědčení, že nejpravděpodobnější příčinou vzniku škodní události plynoucí z provedeného dokazování byla závada pračky ve vlastnictví žalované 2). V situaci, kdy je nepochybné, že škodu jí způsobila voda proniknuvší z