25 Cdo 232/2026 — Nejvyšší soud

25 Cdo 232/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:25 Cdo 232/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.232.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nepřípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1256/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 232/2026-159 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Tomáše Novosada a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Fruit Trading CZ s.r.o., IČO 26734681, se sídlem T. G. Masaryka 160, 277 13 Kostelec nad Labem, zastoupená advokátkou Mgr. Bc. Lenkou Schopfovou, se sídlem Hlavní 233, 250 63 Zlonín, proti žalované: Československá obchodní banka, a. s., IČO 00001350, se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, o 150 360 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 24 C 321/2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2025, č. j. 55 Co 194/2025-115, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 20. 8. 2025, č. j. 55 Co 194/2025-115, potvrdil rozsudek ze dne 20. 2. 2025, č. j. 24 C 321/2024-76, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí 150 360 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve sporu o náhradu škody způsobené vymazáním kamerového záznamu průběhu výběru hotovosti z bankomatu žalované vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že jednatel žalobkyně v době od 10. 8. 2023 do 14. 8. 2023 e-mailově komunikoval o prodeji mobilního telefonu na inzerát a při komunikaci obdržel e-mail, podle jehož pokynů měl postupovat. Z účtu žalobkyně vedeného u Komerční banky, a.s., bylo dne 16. 8. 2023 učiněno sedm plateb v celkové výši 149 310 Kč na účet vedený žalovanou pro vlastnici L. S., z jejíhož účtu byly následně finanční prostředky odčerpány dne 16. 8. 2023 v čase od 18:07 hod do 18:19 hod. tak, že je v osmi transakcích vybrala neznámá osoba z bankomatu. Účet žalobkyně byl na její žádost zablokován dne 16. 8. 2023 v 18:34 hod. a blokace účtu u žalované byla provedena dne 18. 8. 2023 na základě usnesení policejního orgánu ze dne 17. 8. 2023. Až dne 20. 11. 2023 byla žalovaná telefonicky požádána policejním orgánem o poskytnutí kamerových záznamů z místa bankomatu v Praze 8, ale sdělila, že záznamy již nemá k dispozici, neboť jsou uchovávány cca 90 dnů. L. S. sdělila policejnímu orgánu, že dne 15. 8. 2023 zjistila ztrátu peněženky s bankovní kartou a s PIN kódem na papírku, ztrátu karty hlásila bance na horkou linku. Žalovaná sdělila policejnímu orgánu, že neeviduje ztrátu platební karty k danému účtu. Ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně byl činěn pokus vyslechnout paní S. v SRN prostřednictvím dožádání. 2. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyni vznikla škoda již dne 16. 8. 2023, kdy došlo k výběru peněžních prostředků z bankomatu žalované, avšak mezi jakýmkoli dalším jednáním žalované a vznikem škody není dána příčinná souvislost. Źalovaná se na vzniku škody nijak nepodílela, o podvodném jednání neměla ponětí, o podvodu se od žalobkyně dozvěděla až v době, kdy mu již nešlo zabránit, a příčina škody spočívající v neuchování kamerových záznamů je jen ničím nepodložená spekulace. Případné kamerové záznamy (bez ohledu na to, jak ostré a průkazné by byly) jsou jen jedním z důkazních prostředků, z nichž by bylo možno vycházet. Dále odvolací soud uvedl, že předjímání důkazní hodnoty kamerového záznamu bez znalosti kvality záznamu nezdůvodňuje závěr o nesplnění některé ze zákonných povinností žalované. Právní řád bankám povinnost k pořizování a uchovávání kamerových záznamů přímo nestanoví; povinnost k přijímání opatření vedoucích k omezení rizik stanovil zákonodárce obecně. Žalovaná tedy nejednala v rozporu ani se zákonem, ani s etickým kodexem, pokud kamerové záznamy archivovala podle svých vnitřních předpisů po dobu cca 90 dnů, a to zejména za situace, kdy policejní orgán kamerové záznamy od žalované vyžadoval nejdříve dne 20. 11. 2023 (žalovaná činila sporným i toto datum). Je na policejních orgánech, aby včas zvážily, jaké důkazy budou vyžadovat, a jejich postup nelze klást k tíži žalované, tedy není správná námitka žalobkyně, že žalovaná měla kamerové záznamy uchovat, pokud věděla o trestním řízení. Pokud by žalovaná pořizovala a uchovávala kamerové záznamy neodpovědně, vystavila by se riziku negativních důsledků spojených mimo jiné s porušením GDPR. Odvolací soud poukázal též na možnost žalobkyně domáhat se i bez rozsudku ve věci trestní vydání bezdůvodného obohacení vůči majitelce účtu u žalované, která účet založila jen necelý měsíc před danými transakcemi a ztrátu platební karty nenahlásila. 3. Žalobkyně podala proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu dovolání, jehož přípustnost spatřuje v dosud výslovně neřešených právních otázkách, které byly posouzeny nesprávně. Zdůrazňuje, že jádrem sporu není jednorázové pochybení, ale systémový vzorec, kdy si banky nastaví interní retenční režimy tak, že automatický výmaz kamerových záznamů z bankomatů pokračuje i poté, co je zjevná jejich důkazní relevance a je prokazatelně zahájeno trestní řízení. Tato praxe je v přímém rozporu s GDPR, zejména s jeho články 6 odst. 1 písm. f), 17 odst. 3 písm. e) a 24 a s § 8 odst. 1 trestního řádu. V důsledku této praxe jsou orgány činné v trestním řízení fakticky zbaveny možnosti účinného zajištění důkazů, neboť klíčový identifikační záznam zaniká dříve, než může být vyžádán. Žalobkyně klade tyto otázky: a) „Je při prokazatelně zahájeném trestním řízení a zjevné důkazní relevanci konkrétního ATM-CCTV (kamerový záznam z místa bankomatu) v moci banky GDPR-konformní pozastavit automatický výmaz a záznam dočasně uchovat pro účely trestního řízení a navazujícího civilního řízení?“, b) „Zakládá neprovedení minimálního legal hold (a zničení důkazu) příčinnou souvislost s definitivní ztrátou možnosti regrese (sekundární újma) posuzovanou standardem převahy pravděpodobnosti dle velkého senátu NS (31 Cdo 2376/2021), nikoli požadavkem jistoty?“, c) „Po vyloučení § 2924 o. z. je soud povinen primárně zkoumat porušení konkrétní právní povinnosti dle § 2910 o. z. (zde součinnost a uchování důkazu) a teprve subsidiárně generální prevenci (2900, § 2901 o. z.)?“. Dovolatelka obsáhle předestírá právní argumentaci k jednotlivým otázkám s tím, že úprava GDPR umožňuje a vyžaduje dočasné pozastavení výmazu záznamu po dobu nezbytnou pro právní kroky v situaci, kde je jeho relevance zjevná, že je soudem požadována jistota tam, kde stačí přiměřená pravděpodobnost, že odvolací soud neposoudil sekundární újmu vzniklou po zničení důkazu, že odvolací soud neprovedl test § 2910 o. z. (porušení konkrétní povinnosti vyplývající z § 8 tr. ř. a GDPR), že odvolací soud přenesl odpovědnost na OČTŘ, „přeskočil“ § 2910 o. z. a „sahal po subsidiárních úvahách prevence“. Podle shora zmíněného rozhodnutí Nejvyššího soudu postačí prokázání existence příčinné souvislosti s vysokou mírou pravděpodobnosti. Po zahájení úkonů trestního řízení a po doručení „usnesení o zahájení trestního řízení“ žalované (18. 8. 2023) byla relevance konkrétního kamerového záznamu objektivně zřejmá. V této situaci bylo snadné provést krátkodobě pozastavení automatického výmazu. Žalovaná tak neučinila a důkaz zanikl. Jde o učebnicový případ ztráty šancí. Nejprve je nutno posoudit porušení konkrétní povinnosti podle § 2910 o. z., a teprve není-li povinnost dána, pak přichází na řadu subsidiární prevenční povinnost. Tento judikaturou Nejvyššího soudu dovozený princip odvolací soud porušil a předčasně uzavřel, že povinnost není, čímž převrátil „metodiku předepsanou NS (R 6/2021)“. Banka po doručení usnesení Policie dne 18. 8. 2023 neprovedla „cílený hold“, absentuje tak minimální „legal hold“ postup na konkrétně vymezený úsek. Dne 20. 11. 2023 policejní orgán vyžádal poskytnutí záznamu, žalovaná však sdělila, že již neexistuje, což je přímý důsledek neprovedení „hold“ po doručení usnesení dne 18. 8. 2023. V důsledku nemožnosti provést klíčový důkaz kamerovým záznamem byla trestní věc odložena pro nedostatek důkazů, čímž se definitivně zmařila možnost „regrese“ vůči přímému škůdci. Dále žalobkyně namítá procesní vadu spočívající v tom, že soud prvního stupně neposkytl přiměřenou lhůtu k doplnění tv