25 Cdo 240/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 240/2023 citace  Právní věta:Právo na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě podle § 2963 o. z. se promlčuje jako celek. Není-li právo jako celek promlčeno, mohou se však promlčovat práva na jednotlivá plnění. Poškozený, který v důsledku škody na zdraví pobírá invalidní důchod, nezíská vědomost o rozsahu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dříve, než bylo vydáno rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a poškozený se o něm dozvěděl. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 3. 2024 Spisová značka:25 Cdo 240/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.240.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Náhrada škody Náhrada za ztrátu na výdělku Dotčené předpisy:§ 611 o. z. § 619 o. z. § 620 o. z. § 629 o. z. § 635 o. z. § 636 o. z. § 2963 o. z. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:16. 4. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:41 / 2025 Anotace:Žalobce se žalobou podanou dne 11. 10. 2018 domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 9. 2015 do 31. 12. 2021 v kapitalizované částce 1 138 356 Kč s příslušenstvím a v následujícím období placení částky 16 726 Kč měsíčně s navýšením o příslušnou roční valorizaci. Soud prvního stupně žalobu zamítl. Odvolací soud k odvolání žalobce potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, přičemž oba soudy vyšly ze zjištění, že dne 18. 7. 2014 došlo k dopravní nehodě, při níž žalobce utrpěl pohmoždění hlavy, frakturu kyčle a poškození sedacího nervu. Vozidlo druhého účastníka nehody (B. N.) bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem pojištěno u žalované, míra účasti B. N. na nehodě byla stanovena v rozsahu 80 % a míra účasti žalobce v rozsahu 20 %. Žalobce byl od 2. 9. 2013 zaměstnán na dobu neurčitou se základní mzdou 27 000 Kč měsíčně. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 8. 2015 mu byl přiznán od 29. 7. 2015 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 9 413 Kč měsíčně. Žalovaná vznesla proti nároku žalobce námitku promlčení. Odvolací soud dospěl k závěru, že nárok je promlčen. Ve shodě se soudem prvního stupně uvedl, že žalobce ode dne nehody (18. 7. 2014) věděl, kdo byl druhým účastníkem nehody, informaci o vzniku škody na ušlém výdělku měl ode dne doručení výměru invalidního důchodu ze dne 14. 8. 2015 a výše výdělku před vznikem újmy mu byla známa z pracovní smlouvy a mzdového výměru. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta proto žalobci začala běžet nejpozději na konci srpna 2015. Odvolací soud konstatoval, že občanskoprávní nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě se promlčuje jako celek a ustanovení § 623 o. z. na uplatněný nárok nedopadá, neboť se týká ujednaného dílčího plnění dluhu a nikoli opakujících se plnění. Není rozhodné, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo až 7. 5. 2016, neboť ztráta na výdělku nastala již ke dni přiznání invalidního důchodu a rozhodná není ani právní moc rozsudku, kterým byl stanoven poměr spoluúčasti na vzniklé škodě. Odvolací soud proto uzavřel, že promlčecí lhůta celého nároku uplynula nejpozději na konci srpna 2018, a proto žaloba podaná dne 11. 10. 2018 byla podána opožděně. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním a Nejvyššímu soudu byla předložena k zodpovězení otázka promlčení nároku na peněžitý důchod po skončení pracovní neschopnosti podle § 2963 o. z. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.06.2024I.ÚS 1768/24 Josef Baxa odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost25. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 240/2023-178 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: P. M., zastoupený prof. JUDr. Janem Křížem, CSc., Dr.h.c., advokátem se sídlem Rybná 678/9, 110 00 Praha 1, proti žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o zaplacení 1 138 356 Kč s příslušenstvím a 16 726 Kč měsíčně, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 31 C 213/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2022, č. j. 20 Co 190/2022-152, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladu dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou dne 11. 10. 2018 domáhal náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 9. 2015 do 31. 12. 2021 v kapitalizované částce 1 138 356 Kč s příslušenstvím a v následujícím období placení částky 16 726 Kč měsíčně s navýšením o příslušnou roční valorizaci. 2. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. 8. 2022, č. j. 20 Co 190/2022-152, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 2. 2022, č. j. 31 C 213/2018-126, kterým tento soud zamítl žalobu na zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 9. 2015 do 31. 12. 2021 v částce 1 138 356 Kč s příslušenstvím a na uložení povinnosti platit žalobci 16 726 Kč měsíčně vždy k 15. dni daného měsíce s navýšením o příslušnou roční valorizaci a rozhodl o náhradě nákladů řízení, současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy vyšly ze zjištění, že dne 18. 7. 2014 došlo k dopravní nehodě, při níž žalobce utrpěl pohmoždění hlavy, frakturu kyčle a poškození sedacího nervu. Vozidlo druhého účastníka nehody (B. N.) bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem pojištěno u žalované. Žalobce byl od 2. 9. 2013 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti A., spol. s. r. o., se základní mzdou 27 000 Kč měsíčně. Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 8. 2015, č. j. R-14.8.2015-424/7108133318, mu byl přiznán od 29. 7. 2015 invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši 9 413 Kč měsíčně. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 5. 2021, č. j. 19 C 45/2017-404, byla míra účasti B. N. na nehodě stanovena v rozsahu 80 % a míra účasti žalobce v rozsahu 20 %. Žalovaná vznesla námitku promlčení. Odvolací soud věc posoudil podle § 619 odst. 1, § 620 odst. 1, § 629, § 635 odst. 2, § 2927 a § 2963 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“, a dospěl k závěru, že nárok je promlčen. Ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobce ode dne nehody (18. 7. 2014) věděl, kdo byl druhým účastníkem nehody, a informaci o vzniku škody na ušlém výdělku měl ode dne doručení výměru invalidního důchodu ze dne 14. 8. 2015. Odvolací soud dovodil, že k doručení výměru podle obecných zkušeností jistě nedošlo později než několik dnů po jeho vydání (odkázal na § 573 o. z.). Výše výdělku před vznikem újmy byla žalobci známa již předtím z pracovní smlouvy a mzdového výměru. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta proto žalobci začala běžet nejpozději na konci srpna 2015. Odvolací soud s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4617/2014 uzavřel, že občanskoprávní nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě se promlčuje jako celek, neboť se rozlišuje promlčení samotného nároku na náhradu s ohledem na dobu jeho uplatnění u soudu a promlčení postupně vznikajících nároků na výplatu jednotlivých měsíčních plnění v jeho rámci. Dovodil, že závěr uvedený v citovaném rozhodnutí platí i při současné právní úpravě, ustanovení § 623 o. z. na uplatněný nárok nedopadá, neboť se týká ujednaného dílčího plnění dluhu (ve splátkách) a nikoli opakujících se plnění. Uzavřel, že promlčecí lhůta celého nároku uplynula nejpozději na konci srpna 2018, a proto žaloba podaná dne 11. 10. 2018 byla podána opožděně. Jestliže soud shledal nárok žalobce jako celek promlčeným vůči škůdci, je nutno shledat promlčeným i akcesorický nárok žalobce proti žalované jako pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. ve spojení s § 635 odst. 2 o. z. (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1976/2019). Není rozhodné, že k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo až 7. 5. 2016, neboť ztráta na výdělku nastala již ke dni přiznání invalidního důchodu. Rozhodná není ani právní moc rozsudku, kterým byl stanoven poměr spoluúčasti na vzniklé škodě (sp. zn. 19 C 45/2017), neboť žalobce od počátku věděl, kdo byl druhým účastníkem nehody.