25 Cdo 2402/2010 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2402/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 5. 2012 Spisová značka:25 Cdo 2402/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:25.CDO.2402.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků Ztížení společenského uplatnění Dotčené předpisy:§ 420 odst. 2 obč. zák. § 427 obč. zák. § 444 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2402/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. I., zastoupeného Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti žalovaným 1) SPECTRUM, spol. s r. o., se sídlem ve Vyškově, Brněnská 8, IČO: 42660157, zastoupenému JUDr. Daliborem Vaigertem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 80, a 2) R. Š., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Hrozou, advokátem se sídlem v Brně, Arne Nováka 4, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 90/2005, o dovolání žalobce a druhého žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2009, č. j. 17 Co 36/2008-353, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce a první žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 12. října 2009, č. j. 17 Co 36/2008-353, se ve výroku o povinnosti druhého žalovaného zaplatit žalobci společně a nerozdílně s prvním žalovaným 165.180,- Kč a v závislých výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným a vůči státu zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Vyškově rozsudkem ze dne 11. 10. 2007, č. j. 7 C 90/2005-285, uložil žalovanému 1) povinnost zaplatit žalobci na náhradě bolestného 117.180,- Kč a za ztížení společenského uplatnění 48.000,- Kč, žalobu co do částky 1.208.700,- Kč ve vztahu k němu zamítl, v plném rozsahu zamítl žalobu proti žalovanému 2) a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný 2) byl v trestním řízení uznán vinným, že dne 16. 6. 2003 kolem 6.45 hod. s hladinou alkoholu v krvi nejméně 1,87 g/kg řídil osobní automobil, jehož majitelem je žalovaný 1), nezvládl řízení, přejel do protisměrného jízdního pruhu, kde se čelně střetl s protijedoucím osobním vozidlem, jehož řidiči na místě způsobil smrt a spolujezdci – žalobci způsobil těžké zranění. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovaný 2), který byl zaměstnancem žalovaného 1), parkoval pravidelně svěřené vozidlo v místě svého bydliště, a to se souhlasem žalovaného 1) jako svého zaměstnavatele a uvedeného dne jel do zaměstnání, soud jeho jízdu z místa bydliště do sídla žalovaného 1) posoudil s ohledem na § 135 odst. 4 písm. e) zákoníku práce (ve znění tehdy účinném) jako plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Žalobce utrpěl při dopravní nehodě zranění, která se vzhledem k jeho předchozím úrazům a degenerativním onemocněním podílí jen částečně na snížení jeho pracovní způsobilosti a na snížení kvality jeho života, nikoliv mírou rozhodující. Soud dospěl k závěru, že za škodu způsobenou žalobci odpovídá žalovaný 1) jako zaměstnavatel řidiče, jehož jednáním byla škoda způsobena, odpovědnost žalovaného 2) je vyloučena ustanovením § 420 odst. 2 obč. zák. a výši náhrady stanovil podle bodového ohodnocení na základě znaleckého posudku (§ 444 obč. zák. a vyhl. č. 440/2001 Sb.) a protože žalobce si částečně zavinil vznik škody, neboť v době nehody nebyl připoután bezpečnostními pásy, soud podle § 441 obč. zák. stanovil míru jeho spoluzavinění ve výši 50 %. K odvolání žalobce a žalovaného 1) Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 10. 2009, č. j. 17 Co 36/2008-353, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že oběma žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 165.180,- Kč, žalobu vůči nim co do částky 1.208.700,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že byly prokázány všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného 2) za škodu vzniklou žalobci. Žalovaný 2) jako řidič vozidla zavinil dopravní nehodu, za což byl pravomocně uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví a ohrožení pod vlivem návykové látky, všechna zranění, která žalobce utrpěl, vznikla při střetu obou vozidel, pokud by byl žalobce připoután bezpečnostními pásy, byl by rozsah poranění o 80 – 85 % menší. Současný nepříznivý stav žalobce je způsoben zejména souběhem mnoha onemocnění a předchozích úrazů; následky nehody se na celkovém zdravotním stavu žalobce podílejí jen částečně. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o výši náhrady a o 50 % spoluzavinění na straně žalobce. Nárok posoudil podle § 420, 427 a 430 odst. 1 obč. zák. a na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že ke škodě nedošlo při plnění pracovních úkolů druhým žalovaným nebo v přímé souvislosti s ním, neboť cesta do zaměstnání a zpět není úkonem potřebným k výkonu práce. Žalovaný 1) jako provozovatel vozidla odpovídá podle § 427 obč. zák. za škodu vzniklou žalobci a protože s jeho vědomím žalovaný 2) parkoval služební vozidlo v místě svého bydliště po dobu nejméně 2 let, s čímž žalovaný 1) konkludentně souhlasil, svojí nedbalostí umožnil užití tohoto vozidla žalovaným 2). Odvolací soud proto rozhodl o odpovědnosti druhého žalovaného za škodu vzniklou žalobci solidárně se žalovaným 1) podle § 430 odst. 2 obč. zák. Rozsudek odvolacího soudu v zamítavém výroku co do částky 1.208.700,- Kč napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává jej z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Namítá, že náhrada za ztížení společenského uplatnění je nepřiměřeně nízká a dostatečně nevystihuje jeho omezení po úraze. Poukazuje na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž byla náhrada podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. zvýšena na několikanásobek bodového ohodnocení, popisuje svá zdravotní omezení po úrazu a zdůrazňuje, že škoda vznikla jako následek trestného činu, při němž zemřela další osoba. V rámci dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. namítá, že soud nevyhověl jeho návrhům na provedení důkazu výslechem znalců, doplnění znaleckého posudku z oboru dopravních nehod a jeho výslechem jako účastníka řízení k průběhu dopravní nehody, Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zavázán společně a nerozdílně s prvním žalovaným k náhradě škody, podal dovolání žalovaný 2). Přípustnost dovolání dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává jej z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jeho jízda, při níž došlo k dopravní nehodě, nesouvisela s plněním pracovních úkolů pro jeho zaměstnavatele, a poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1755/2005, v němž je jednoznačně uvedeno, že je-li dohodnuto, že zaměstnanec bude po skončení pracovní doby služební vozidlo parkovat ve svém bydlišti, pak i odvoz vozidla do bydliště zaměstnance se posuzuje jako plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, a že v takovém případě se svěřené služební vozidlo stává pracovištěm zaměstnance. Uvádí, že v jeho případě služební vozidlo použil v rámci své služební cesty, na níž vyjížděl z místa svého bydliště, kde vozidlo po dohodě se svým zaměstnavatelem parkoval. Vzhledem k tomu, že se jednalo o plnění pracovních úkolů, je jeho odpovědnost za škodu vzniklou žalobci vyloučena ust. § 420 odst. 2 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání žalovaného 2) uvedl, že žalovaný 2) v podaném dovolání neuvádí žádné nové argumenty či právní závěry, ale pouze opakuje své názory prezentované před soudem prvního a druhého stupně. Navrhl, aby bylo dovolání žalovaného 2) zamítnuto a žalobci přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání byla podána včas, účastníky řízení řádně zastoupenými, dospěl k závěru, že dovolání žalobce není přípustné a dovolání žalovaného 2), které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné. Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b