25 Cdo 2550/2012 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2550/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2014 Spisová značka:25 Cdo 2550/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2550.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Neplatnost právního úkonu Předkupní právo Smlouva kupní Dotčené předpisy:§ 39 obč. zák. § 420 obč. zák. § 603 obč. zák. § 15 předpisu č. 290/2002Sb. ve znění do 15.06.2010 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2550/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a Mgr. Miloše Póla v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, IČO: 69797111, proti žalovanému „AVZO-TOMAS“, se sídlem Chříč 62, IČO: 69981493, zastoupenému Mgr. Šimonem Jirkou, advokátem se sídlem v Plzni, Slovanská 928/104, o 5.406.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 10 C 106/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. února 2012, č. j. 12 Co 665/2011-70, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. února 2012, č. j. 12 Co 665/2011-70, a rozsudek Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 19. října 2011, č. j. 10 C 106/2011-49, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu Plzeň-sever k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud Plzeň-sever rozsudkem ze dne 19. října 2011, č. j. 10 C 106/2011-49, zamítl žalobu na zaplacení částky 5.406.150,- Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně podle § 14 a § 15 zákona č. 290/2002 Sb. předala dne 29. 1. 2004 sportovní zařízení – nemovitosti evidované v katastru nemovitostí do vlastnictví žalovanému, který je neziskovou organizací sdružující na základě dobrovolnosti občany se zájmem o sportovní činnost. Kupní smlouvou ze dne 4. 12. 2009 žalovaný prodal mj. i některé z těchto nemovitostí společnosti Stébla s. r. o. za 849.763,20 Kč s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 7. 12. 2009 a kupní smlouvou ze dne 29. 1. 2010 této společnosti prodal některé další nemovitosti z těch, které mu žalobkyně dne 29. 1. 2004 předala, za kupní cenu 1.900.113,- Kč s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 3. 3. 2010. Cena nemovitostí převedených smlouvou ze dne 4. 12. 2009 činila podle znaleckého posudku ke dni 7. 12. 2009 částku 5.069.700,- Kč a cena nemovitostí převedených smlouvou ze dne 29. 1. 2010 činila ke dni 3. 3. 2010 částku 336.450,- Kč. Podle § 15 zákona č. 290/2002 Sb., ve znění účinném do 15. 6. 2010, žalovaný byl povinen nemovitosti, které se pro něj stanou nepotřebnými, nejprve bezúplatně nabídnout do vlastnictví státu a v případě, že by tato nabídka nebyla státem do dvou měsíců od doručení přijata, mohl s nemovitostmi naložit bez omezujících podmínek. Protože žalovaný před prodejem nemovitostí nabídku státu neučinil a převedl nemovitosti na základě kupních smluv třetí osobě, domáhá se žalobkyně (Česká republika) náhrady škody, která jí tím vznikla. Soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu podle § 420 obč. zák., neboť z vyjádření žalobkyně, že je „vysoce pravděpodobné,“ že by stát nabídku přijal, nelze dovodit, že by tak skutečně učinil, a nebylo tak prokázáno, zda škoda žalobkyni skutečně vznikla; žalobkyně se mohla určovací žalobou domáhat svých práv a teprve poté uplatnit nárok na náhradu škody. Okolnost, že s účinností od 16. 6. 2010 zákon č. 290/2002 Sb. nabídkovou povinnost již neobsahuje, je irelevantní. K odvolání obou účastníků řízení Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. února 2012, č. j. 12 Co 665/2011-70, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a správnými shledal i jeho právní závěry. Dovodil, že porušení § 15 odst. 4 zákona č. 290/2002 Sb., ve znění účinném do 15. 6. 2010, je porušením předkupního práva žalobkyně a z důvodu porušení jejího předkupního práva měla žalobkyně možnost napadnout platnost smluv o převodu nemovitostí žalobou, což však neučinila, takže v zásadě neměla zájem na získání těchto pozemků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se nedovolala neplatnosti kupních smluv, není zřejmé, jaké stanovisko by zaujala v případě písemné nabídky ze strany žalovaného. Nejsou tedy splněny předpoklady náhrady škody, navíc zákonné omezení, podle něhož byl nabyvatel nemovitostí od státu povinen užívat je 10 let pouze k účelu, ke kterému byly dosud užívány, s povinností předkupního práva, již neexistuje. Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v posouzení otázky, zda nabídková povinnost zakotvená v § 15 zákona č. 290/2002 Sb., ve znění účinném do 15. 6. 2010, zakládala státu předkupní právo k nemovitostem, které na základě tohoto zákona přešly do vlastnictví oprávněných subjektů. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že měla možnost podat žalobu o určení neplatnosti smlouvy z důvodu porušení předkupního práva a že tím, že tak neučinila, dala najevo nezájem na získání předmětných pozemků. Namítá, že nabídková povinnost vzniká vždy, stane-li se věc nepotřebnou pro účel, ke kterému byla užívána ke dni přechodu vlastnictví, a to i v případě, že nabyvatel ukončí výkon své činnosti. Nejedná se o závazkové ani o věcné předkupní právo, nemohla se na nabyvateli domáhat, aby jí předmětné nemovitosti nabídl ke koupi nebo aby jí je bezúplatně vydal, ani se nemohla dovolat relativní neplatnosti kupních smluv podle § 40a obč. zák., neboť užití tohoto ustanovení per analogiam je nepřípustné a výčet v něm uvedený je taxativní. Poukazuje na to, že zákonodárce měl v úmyslu podpořit veřejně prospěšnou činnost, nikoliv poskytnout občanským sdružením majetek k prodeji, a právní úkony je nutno posuzovat podle právní úpravy platné v době, kdy byly učiněny; okolnost, že nabídková povinnost byla pozdější novelizací zákona č. 290/2002 Sb. zrušena, je tedy bezpředmětná. Povinnost zachovat účel užívání nemovitosti po dobu 10 let od převodu zůstala v zákoně i po novelizaci zachována, předmětné pozemky nejsou v současné době využívány k zamýšlenému účelu a žalovaný tím, že ukončil svoji činnost, prodával pozemky nezatížené, což mělo vliv na jejich cenu. Žalovaný se v důsledku porušení svých povinností obohatil na úkor státu a dosáhl nerovného postavení ve vztahu k ostatním sdružením, která dodržují zákonné podmínky a respektují zákaz převodu bez předchozí nabídky státu. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 29. února 2012, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.). Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, za něhož jedná osoba s právnickým vzděláním (§ 241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. přípustné pro řešení otázky zásadního právního významu, a to zda povinnost uložená v ust. § 15 odst. 4 zákona č. 290/2002 Sb., ve znění účinném do 15. 6. 2010, zakládá státu předkupní právo. Ustanovení § 237 o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno k 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11). Podle § 15 odst. 4 zákona č. 290/2002 Sb., o přechodu některých dalších věcí, práv a závazků České republiky na kraje a obce, občanská sdružení působící v oblasti tělovýchovy a sportu a o souvisejících změnách, ve znění účinném do 15. 6. 2010, nemovité věci, které přecházejí do vlastnictví nabyvatele, musí být po dobu 10 let ode dne jejich nabytí užívány pouze k účelu, ke kterému byly užívány ke dni přechodu vlastnictví podle § 14. Stanou-li se před uplynutím této doby pro nabyvatele pro tento účel nepotřebnými, musí být přednostně nabídnuty bezúplatně do vlastnictví státu. Pokud stát nepřijme písemnou nabídku nabyvatele ve lhůtě dvou měsíců od jejího doručení, naloží nabyvatel s těmito věcmi bez uvedených omezujících podmínek. Předkupní právo lze založit dohodou účastníků nebo zákonem. Občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013 zakládal předkupní právo spoluv