25 Cdo 2804/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 2804/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:25 Cdo 2804/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.2804.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Náhrada nemajetkové újmy (o. z.) Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Spotřebitel Dotčené předpisy:§ 556 odst. 1 o. z. § 556 odst. 2 o. z. § 1812 odst. 1 o. z. § 237 o. s. ř. § 243e odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 2804/2024-116 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: I. L., zastoupený JUDr. Pavlem Dudákem, advokátem se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o zaplacení 9.360.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 174/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 20 Co 118/2024-95, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 20 Co 118/2024-95, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 12. 2023, č. j. 15 C 174/2022-66, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 9.360.000 Kč s příslušenstvím coby pojistného plnění z životního pojištění s ohledem na zranění, které utrpěl při jízdě na motocyklu. Žalovaná plnění odmítla s odůvodněním, že žalobce předmětné zranění utrpěl při provozování adrenalinového sportu, jak je specifikován výlukami z pojištění. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 12. 2023, č. j. 15 C 174/2022-66, žalobu zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalobce uzavřel s právní předchůdkyní žalované 28. 7. 2017 smlouvu variabilního životního pojištění BeneFit EXTRA, jejíž součástí byly mimo jiné Všeobecné pojistné podmínky pro soukromé pojištění osob Generali Pojišťovna a. s. VPP POS 2016/02 (dále jen „VPP“) a Zvláštní pojistné podmínky pro investiční životní pojištění ZPP IŽP 2007/12 (dále jen „ZPP“). Dne 12. 8. 2018 se žalobce účastnil setkání s přáteli v oblasti Triangle Beach v Kanadě. Z místa setkání se vzdálil, aby se s kamarádem projel na motocyklu. Následně došlo k nehodě, při níž žalobce utrpěl závažná zranění spočívající v nestabilní zlomenině krční páteře. Mezi účastníky bylo sporné, zda se na danou událost vztahuje sjednané pojištění, či se na ni aplikují výlukové podmínky pojištění. Soud se tedy zabýval otázkou, zda činnost provozovaná žalobcem v době úrazu vykazovala znaky adrenalinového sportu, přičemž pro zodpovězení této otázky je podstatná míra rizika, které je s předmětnou aktivitou spojeno. K události nedošlo při oficiálním závodu či tréninku. Není podstatné, že žalobce se účastnil společenské akce, ale to, jakou aktivitu v průběhu tohoto setkání provozoval. Tvrzení žalobce, že se jel pouze projet v nenáročném terénu, bylo podle závěrů soudu prvního stupně vyvráceno. Daná oblast je užívána motokrosovými jezdci z důvodu přítomnosti písečných dun. Samotná jízda na motocyklu mimo zpevněnou komunikaci vykazuje vyšší míru rizika nehody s těžkými následky na zdraví. V době nehody se žalobce pohyboval v místě s různorodým povrchem a překonával převýšení, což svědčí o vysoké míře rizikovosti takové činnosti. Z provedeného dokazování navíc vyplynulo, že žalobce v minulosti jezdil v písečných dunách, účastnil se v tomto směru i závodů (lhostejno, že šlo o závody amatérské). K námitce žalobce pak soud vyložil, že skutečnost, že pojistitel vymezil některé aktivity související s motorismem jako výlukové, nebrání podřazení jiných motoristických aktivit mezi adrenalinové sporty, pokud vykazují jejich znaky. 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 20 Co 118/2024-95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud vyložil, že jízda na terénním motocyklu v písečných dunách vyznačující se skoky s motocyklem mnohdy s vysokou mírou převýšení na nestabilním povrchu je nepochybně adrenalinovým sportem. Z provedeného dokazování vyplynulo, že úraz se žalobci stal, když se dostal do vzduchu při přejíždění písečné duny, a nemohlo se tedy jednat o běžnou volnočasovou projížďku. Okolnosti úrazu žalobce tak spadají pod výluku z pojištění podle čl. 20 odst. 4 ZPP. Odstavce 3 a 4 uvedeného ustanovení řeší různé druhy výluk a je možná jejich souběžná aplikace, neboť odst. 4 stanoví speciální výluky jen pro doplňková pojištění. Odst. 3 se vztahuje jen na investiční variantu pojištění, zatímco žalobce si sjednal variantu rizikovou. Odvolací soud neshledal obsah čl. 20 odst. 4 ZPP rozporným s § 1811 nebo § 1813 o. z., neboť nezakládá významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele a nejde ani o ujednání netransparentní. Taxativní výčet tzv. adrenalinových sportů nemůže podchytit veškerou rizikovou činnost a každému člověku průměrného rozumu musí být jasné, co tento pojem představuje, zejména jestliže sám vysoce rizikovou sportovní aktivitu provozuje. Žalobce byl navíc v době sjednání pojistné smlouvy pojišťovacím zprostředkovatelem stejné pojišťovny a byl stran jejích produktů proškolen, což předpokládá znalosti odlišné od běžného klienta – spotřebitele. Přes vědomost o výluce navíc žalobce při uzavírání smlouvy neuvedl, že se aktivně věnuje jízdě na terénním motocyklu v písečných dunách. 4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost blíže nespecifikoval. Vytkl odvolacímu soudu, že ignoroval pravidla pro výklad neurčitých smluvních ujednání, jak vyplývají z občanského zákoníku a judikatury dovolacího soudu, při aplikaci výluk z pojistného plnění specifikovaných formou neurčitého pojmu „adrenalinový sport“ a upřel mu postavení spotřebitele, když neaplikoval § 1811 a násl. o. z. Dovolatel odkázal na čl. 20 odst. 4 ZPP a zdůraznil, že k předmětné nehodě podle jeho názoru nedošlo při provozování adrenalinového sportu. Citované ustanovení ZPP považuje za netransparentní a neurčité, při uzavírání smlouvy navíc nebyl s významem pojmu „adrenalinový sport“ žalovanou seznámen. Argument odvolacího soudu, že nelze v případě výluk pro adrenalinové sporty formulovat jejich taxativní výčet, považuje žalobce za lichý, neboť pojišťovny takový výčet běžně užívají, což je i současná praxe žalované. Připomněl rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 1325/2013, a dovodil, že čl. 20 odst. 4 ZPP má charakter zakázaného (zneužívajícího) ujednání ve smyslu § 1813 o. z. Ohledně výkladu pojmu „adrenalinový sport“ v kontextu § 556 o. z. odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1313/2021, v němž dovolací soud vytkl odvolacímu soudu, že při výkladu neurčitého pojmu „obsluha vozidla“ neposuzoval, k čemu směřovala vůle žalované pojišťovny a jak obsah ustanovení o výlukách vnímala při uzavření smlouvy žalobkyně. Odvolací soud se v posuzované věci měl zabývat otázkou, zda činnost provozovaná dovolatelem v okamžiku nehody typově odpovídala vyjmenovaným příkladům sportů v čl. 20 odst. 4 ZPP. Sporty zde vyjmenované jsou totiž ryzími extrémy (navíc nesouvisejícími s motorismem), zatímco dovolatel se věnoval široce rozšířené aktivitě, jako je jízda na motocyklu ve volném terénu. I s ohledem na to se dovolatel domníval, že výluky v citovaném ustanovení mají být chápány restriktivně, a to tím spíše, že mu v tomto směru žalovaná neposkytla žádné usměrnění. Bylo současně na ní, aby je formulovala pregnantněji. Specifickou úpravu výluk pro motoristické a motocyklové aktivity obsahuje čl. 20 odst. 3 ZPP, a dovolatel se tedy domníval, že na jeho činnost by mohly být aplikovány pouze tyto výluky. Mezi odst. 3 a 4 citovaného ustanovení je podle názoru dovolatele vztah speciality a na aktivity související s motorismem nelze odst. 4 vůbec aplikovat. Dovolatel dále zdůraznil, že odst. 3 se týká jak varianty investiční, tak rizikové, neboť se vztahuje na všechny varianty pojištění. Odkázal též na § 557 a § 1812 odst. 1 o. z. (resp. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1001/2021, uveřejněný pod číslem 18/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3759/2022), neboť v daném případě vystupoval jako spotřebitel. Dovolatel dále zpochybnil skutková zjištění odvolacího soudu ohledně prů