25 Cdo 287/2001 — Nejvyšší soud

25 Cdo 287/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 2. 2001 Spisová značka:25 Cdo 287/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:25.CDO.287.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 287/2001 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Karla Podolky, v právní věci žalobce - obchodní společnosti S., proti žalované Obci D., zastoupené advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 5 C 834/95, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. října 1999 č.j. 19 Co 2624/99 - 162, takto: I. Dovolání žalované se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Jindřichově Hradci rozsudkem ze dne 11. června 1999 č.j. 5 C 834/95 - 145 určil, že ve vlastnictví žalobce jsou nemovitosti - pozemkové parcely č. 1469/2 ostatní plocha, o výměře 18384 m2, č. 1469/4 ostatní plocha, o výměře 7788 m2, č. 1469/5 ostatní plocha, o výměře 3497 m 2, č. 1469/6 ostatní plocha, o výměře 4330 m2, č. 1469/7 ostatní plocha, o výměře 7044 m2, část pozemkové parcely č. 1469/8, o výměře 2186 m2, č. 1469/10 ostatní plocha, o výměře 5285 m 2, a č. 1469/12 ostatní plocha, o výměře 81 m2, zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu J. H., nyní na listu vlastnictví č. 10001 pro obec a katastrální území D. Současně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že ve vlastnictví žalobce je část pozemkové parcely č. 1469/9 ostatní plocha, o výměře 13857 m2 a část parcely č. 1469/11, o výměře 1200 m2. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně z provedeného dokazování učinil závěr, že ve sporem dotčeném lomu se nachází tzv. výhradní ložisko, které jako samostatný předmět právních vztahů není součástí pozemku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 44/1988 Sb. U samotných sporem dotčených pozemků je pak rozhodující, zda k datu účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (24. května 1991) se jednalo o zastavěné pozemky, nebo pozemky tvořící se stavbou jeden funkční celek, neboť v opačném případě by vlastnictví k nim bývalo přešlo ve smyslu § 2 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. a) citovaného zákona z majetku České republiky do vlastnictví obce. Okresní soud po doplnění dokazování posudkem znalce z oboru stavebnictví dospěl k závěru, že zastavěnými pozemky byly k datu 24. května 1991 parcely č. 1469/2, 1469/11, 1469/12. Pozemky parc.č. 1469/4, 1469/5, 1469/6, 1469/7 a 1469/8 tvoří jako manipulační plochy jeden funkční celek se stavbami na již uvedených parcelách, takže je nutno je považovat za zastavěné ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. Tento výklad není podle soudu prvního stupně v rozporu s výkladem funkční celistvosti, jak vyplývá z rozhodnutí uveřejněného pod R. č. 16/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Tyto pozemky byly podle obsahu privatizačního projektu předmětem privatizace a nebyly způsobilé k přechodu do vlastnictví žalované obce ve smyslu zákona č. 172/1991 Sb., takže z tohoto důvodu nebylo ohledně těchto pozemků žalobě vyhověno. Při úvahách o zastavěnosti jednotlivých pozemků k datu 24. května 1991, okresní soud vycházel z toho, že o zastavěný pozemek jde i v případě, že na něm nestojí pouze nemovitá stavba, ale i stavba ve smyslu § 3 odst. 1 tehdy platné vyhlášky č. 85/1976 Sb. Nebylo též možno ztotožňovat pojem stavebního pozemku ve smyslu § 6 téže vyhlášky s pojmem zastavěného, resp. nezastavěného pozemku, jak je dovozován z § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. U parcely č. 1469/9, která nebyla k 24. květnu 1991 zastavěna a nebyla ani manipulační plochou a dále u parcely č. 1469/11, která nebyla předmětem privatizace, neshledal soud prvního stupně žalobu důvodnou. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 25. října 1999 č.j. 19 Co 2624/99 - 162 k odvolání žalované potvrdil rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 11. června 1999 v potvrzujícím výroku o určení vlastnictví k pozemkům a ve vyhovujícím výroku o náhradě nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zejména konstatoval, že soud prvního stupně správně a úplně zjistil skutkový stav věci. Po doplnění dokazování především o znalecký posudek znalce z oboru stavebnictví, se odvolací soud neztotožnil s námitkami žalované, když výklad pojmu zastavěný pozemek soudem prvního stupně i funkční celistvosti je výkladem nikoliv extenzívním, ale logickým a přesvědčivým, korespondujícím se stávající judikaturou. V souladu s filozofií zákona č. 172/1991 Sb. je, aby do vlastnictví obcí přešly ty státní pozemky, které nebyly dotčeny privatizací, když cílem nebylo vytvořit stav, aby v důsledku privatizace státních podniků bylo vytvoření rozdílného vlastnictví k privatizovaným podnikům a pozemkům, na nichž tyto podniky stojí. Odkázal proto na závěry učiněné soudem prvního stupně. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích nabyl právní moci dne 15. prosince 1999. Proti tomuto rozsudku soudu druhého stupně podala žalovaná dovolání datované dne 15. ledna 2000. Přípustnost tohoto dovolání odvozuje z naplnění předpokladů ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř."). Odvolacímu soudu výslovně vytýká, že jeho rozhodnutí je postiženo vadami ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř. a konstatuje, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel připomíná, že u pozemků využitých kombinovaně jako lom, manipulační plocha a les znalec nestanoví poměr velikosti v jakém jsou k uvedeným účelům užity, a to zejména, pokud se jedná o jejich stav k 24. květnu 1991. Znalec funkčnost celku u těchto parcel posuzuje ve vztahu k jiným pozemkům. Neposuzuje však vůbec, jak tyto pozemky, a to i z hlediska jejich různého využití, funkčně souvisejí s konkrétní stavbou ve smyslu ustanovení § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb. Soudy obou stupňů se s touto otázkou nevypořádaly a tuto problematiku z pohledu nezbytnosti, funkčnosti a provozu konkrétních staveb neposoudily. Dovolatel má zato, že problematika funkčnosti dotčených pozemků ve vztahu ke stavbě byla soudem prvního stupně vyložena extenzívním způsobem nad rámec § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 172/1991 Sb., a že velikost funkční celistvosti může skončit i uprostřed pozemku s reálným odměřením příslušné části plochy pozemku sloužící příslušné stavbě. Dovolatel považuje za podstatnou i tu okolnost, že těžení nerostu žalobcem nemůže být změnou soudního rozhodnutí jakkoliv negativně ovlivněno, protože dobývací právo je založeno na jiných skutečnostech, vyplývajících z horních předpisů a dále i tu skutečnost, že samotná těžební činnost žalobce a tím i jeho zájem na využití sporných pozemků je časově omezena dobou průmyslového využitelnosti a vytěžením ložiska. Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil. Ve věci rozhodl Nejvyšší soud České republiky již usnesením ze dne 22. března 2000 č.j. 30 Cdo 310/2000 - 175, kterým dovolání žalované odmítl pro opožděnost podle ustanovení § 243b odst. 4 ve spojení s § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Toto rozhodnutí však bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 23. listopadu 2000 sp.zn. III. ÚS 329/2000. Důvodem byla skutečnost, že s přihlédnutím k obsahu soudního spisu Nejvyšší soud ČR neměl v době rozhodování o dovolání žalované obce vědomost o tom, že tomuto podání předcházelo obsahově totožné podání faxem (o čemž však obsah spisu v době rozhodování nevypovídal). Ústavní soud dospěl k závěru, že za situace ztráty faxového podání nelze odmítnout tvrzení žalované, že dovolání v této věci podala včas, byť její chování, resp. jednání jejího právního zástupce, nesvědčilo o náležité procesní obezřetnosti. S ohledem na vázanost uvedeným rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ve smyslu ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky a s přihlédnutím k části dvanácté, Hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací tedy věc projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů (v tomto rozhodnutí je proto aplikován o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.). Dovolací soud za popsaného stavu uvážil, že dovolání v označené věci bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle ust