25 Cdo 3028/2023 – Nejvyšší soud

25 Cdo 3028/2023-671 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: I. F., zastoupená JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, 110 00 Praha 1, proti žalovanému: M. N., zastoupený Mgr. Jarmilou Túryovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 68/105, 186 00 Praha 8, o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 17 C 45/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2023, č. j. 25 Co 192/2022-606, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 11 713 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jana Nemanského. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala náhrady újmy na zdraví v celkové výši 1 709 252,25 Kč s příslušenstvím, kterou jí žalovaný způsobil tím, že ji srazil při jízdě na snowboardu na sjezdovce. 2. Ve věci bylo pravomocně rozhodnuto mezitímním rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 28. 1. 2021, č. j. 17 C 45/2019-388, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2021, č. j. 25 Co 141/2021-462, tak, že žalobkyní uplatněné nároky jsou co do právního základu zcela opodstatněny. 3. O výši újmy rozhodl následně Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 9. 6. 2022, č. j. 17 C 45/2019-545, ve spojení s usnesením ze dne 29. 8. 2022, č. j. 17 C 45/2019-568, tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 1 359 189,45 Kč s příslušenstvím (výrok I), žalobu co do částky 350 062,80 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok II), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovaným (výrok III) i mezi žalovaným a státem (výrok IV) a uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok V). 4. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 2. 2023, č. j. 25 Co 192/2022-606, změnil pouze pariční lhůtu ve výroku I, výši náhrady nákladů řízení a pariční lhůtu ve výroku III; ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 5. Soudy vyšly ze zjištění, že dne 12. 3. 2016 v rakouském lyžařském středisku XY na sjezdovce „černé“ obtížnosti značené jako XY žalovaný jedoucí na snowboardu srazil žalobkyni, která se na lyžích rozjížděla ze zastávky na hraně sjezdovky v blízkosti tabule označující bod k zastavení. Ke kolizi došlo několik desítek metrů pod hranou sjezdovky, kde žalovaný do žalobkyně, provádějící levotočivý oblouk, narazil zleva zezadu, poté co se v důsledku přejetí hrany sjezdovky ocitl ve vzduchu, aniž by blížící se hraně sjezdovky jakkoli přizpůsobil svou rychlost či styl jízdy. Žalobkyně v důsledku srážky se žalovaným utrpěla poranění život ohrožující povahy, která zahrnovala mimo jiné natržení sleziny a mnohočetné zlomeniny žeber. Žalobkyni byla odstraněna natržená slezina a současně došlo k fixaci zlomených žeber. Dne 30. 3. 2016 byla v Praze provedena reoperace zlomených žeber, při které byly žalobkyni voperovány kovové destičky, když již předtím dne 17. 3. 2016 byla žalobkyni, s ohledem na snížení imunitní funkce organismu způsobené ztrátou sleziny, aplikována vakcína „Hyberix“ a doporučena aplikace dalších tří vakcín. Hospitalizace žalobkyně trvala od 12. 3. 2016 do 18. 4. 2016, avšak i po jejím ukončení brala žalobkyně léky na tlumení bolesti a byly jí aplikovány injekce s léky na ředění krve. Žalobkyní udávané bolesti levého ramenního kloubu a bolesti v levé části žeber dávali ošetřující lékaři do souvislosti s algickým syndromem, když navzdory opakovaným vyšetřením nebyly na levém ramenním kloubu žalobkyně pozorovány stopy po čerstvějších zraněních. Žalobkyně již v době hospitalizace začala rehabilitovat a na doporučení fyzioterapeutky se od 30. 5. 2016 pravidelně zúčastňovala golfových turnajů. V pracovní neschopnosti byla do 26. 3. 2017. Rozvinula se u ní posttraumatická stresová porucha mírné až střední závažnosti, jejíž projevy se však postupně dařilo eliminovat. Následky prodělaného úrazu žalobkyně těžce nesla, nemohla se věnovat cestování a ani sportovním aktivitám, v nichž byla před úrazem mimořádně aktivní, začala být podrážděná a nervózní, což vedlo k rodinným konfliktům a na více než rok vypadla ze své role matky a manželky. Na léky a cesty k lékaři žalobkyně vynaložila 19 634,88 Kč, nevyužila poslední noc zaplaceného ubytování ani skipas a nemohla využít již dříve zakoupenou letenku do Říma. Znalec prof. MUDr. Robert Gürlich, CSc., znaleckým posudkem stanovil bolestné ve výši 267 350,82 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 930 549 Kč. Při právním posouzení výše náhrady škody vyšly soudy z mezitímního rozsudku, kde soud uzavřel, že žalovaný za vzniklou újmu odpovídá podle § 2910 o. z. a neshledaly žádnou spoluúčast žalobkyně na vzniklé újmě ve smyslu § 2918 o. z. Bolestné ve výši 267 350,82 Kč a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 930 549 Kč přiznal soud podle § 2958 o. z. na základě znaleckého posudku znalce Gürlicha, o jehož správnosti soudy neměly pochybnosti. Soudy dále uzavřely, že škoda vznikla žalobkyni též vynaložením nákladů spojených s léčením (léky, cesty k lékaři) v celkové částce 19 634,88 Kč, na jejíž náhradu má podle § 2960 o. z. rovněž právo (pokud na tomto nároku požadovala dalších 62,80 Kč, žalobu jako nedůvodnou zamítly). Nevyužitím poslední noci ubytování, posledního dne skipasu a tím, že nemohla využít zakoupenou letenku do Říma, vznikla žalobkyni škoda ve výši 7 795,10 Kč a na nákladech na překlady listin, znalecký posudek a poštovné pak 24 914,15 Kč. Nárok má podle § 2962 o. z. rovněž na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, ve které byla žalobkyně od 12. 3. 2016 do 26. 3. 2017, jež činí 58 945,50 Kč [12,5 měsíce x 7 547 Kč (průměrná měsíční mzda žalobkyně) – 30 080 Kč vyplacené nemocenské dávky]. Na kratší dobu trvání pracovní neschopnosti nelze soudit z toho, že žalobkyně hrála golf, neboť hrát golf jí doporučila její fyzioterapeutka a navíc tato aktivita prospívala jejímu psychickému stavu. Soudy dále žalobkyni přiznaly 50 000 Kč jako náhradu tzv. další nemajetkové újmy, neboť ke kolizi došlo v zahraničí, mezi žalobkyní a nemocničním personálem byla jazyková bariéra, žalobkyně nebyla plně srozuměna se svým zdravotním stavem a nemohli ji navštěvovat její rodinní příslušníci (požadovala-li žalobkyně na tomto nároku dalších 350 000 Kč, neshledaly soudy žalobu v tomto rozsahu důvodnou). 6. Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s výjimkou těch částí výroků, jimiž byla prodloužena pariční lhůta, napadl žalovaný dovoláním. Nesprávnost právního posouzení odvolacím soudem spatřuje v tom, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe při posouzení otázky spoluúčasti poškozené na vzniklé újmě (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2625/2007, 25 Cdo 3289/2019). Jako neřešenou označuje otázku, zda mezitímní rozsudek musí obsahovat jednak výrok o tom, zda je opodstatněn základ nároku, a dále i výrok o tom, jakým konkrétním způsobem byla posouzena spoluúčast poškozeného na vzniku újmy. S odkazem na § 135 o. s. ř. rovněž namítá, že když jeho zavinění nebylo prokázáno v trestním řízení, kde se taktéž jednalo o zavinění nedbalostní, nikoli úmyslné, není možné, aby bylo takové zavinění dovozeno v civilním řízení. Odvolací soud se pak dle dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, i pokud nevyužil svého moderačního práva ve smyslu § 2953 o. z., ani nezkoumal jeho předpoklady, přestože podmínky pro jeho využití byly splněny (Rc 34/69, Rc 22/79). Dovolatel vytýká soudu i extrémní nesoulad jeho právních závěrů se skutkovými zjištěními a nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Poukazuje na to, že v závěrech znaleckých posudků jsou značné rozpory, což soudu zabránilo učinit správný závěr o příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem újmy. Žádný ze znalců navíc neprovedl místní šetření a poukazuje na dle něj nesprávná skutková zjištění týkající se vlastností sjezdovky. Nesprávnost spatřuje i v tom, že soudy nekriticky převzaly závěry znaleckého posudku prof. Gürlicha, o jehož správnosti byly oprávněné pochybnosti. Soud proto pochybil, pokud nepostupoval v souladu s § 127 o. s. ř. (rozhodnutí Nejvyššího soudu 22 Cdo 4445/2018) a ohledně výše náhrady neprovedl všechny dovolatelem navržené důkazy a v důsledku toho stanovil výši škody nesprávně. Nedůvodné je podle dovolatele rovněž přiznání náhrady za další nemajetkovou újmu, neboť rozhodnutí odvolacího soudu postrádá přesvědčivé odůvodnění. Nesprávně pak soudy rovněž posoudily délku pracovní neschopnosti žalobkyně, neboť se přes námitky žalovaného a jeho důkazní návrhy nezabývaly tím, zda po celou dobu pracovní neschopnosti nemohla vykonávat výdělečnou činnost a zda celá pracovní neschopnost byla v příčinné souvislosti s úrazem; nesprávně tak aplikovaly § 2962 o. z. Dovolatel zpochybňuje účelnost některých nákladů vynaložených na rekonvalescenci žalobkyně (nutnost pořídit přistýlku Dormeo, zaplatit si členství v basic