25 Cdo 3063/2018 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3063/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 6. 2020 Spisová značka:25 Cdo 3063/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3063.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Veřejné zakázky Náhrada škody Nabídka (návrh na uzavření smlouvy) (o. z.) Dotčené předpisy:§ 43 předpisu č. 137/2006Sb. § 61 předpisu č. 137/2006Sb. § 76 předpisu č. 137/2006Sb. § 82 odst. 4 předpisu č. 137/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 9. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3063/2018-199 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: Ústecký kraj, se sídlem úřadu Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, IČO 70892156, proti žalované: BDS-BUS, s.r.o., se sídlem Vlkovská 334, Velká Bíteš, IČO 25302078, zastoupená advokátem Mgr. Pavlem Kroupou, se sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, o 2.737.353,16 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 158/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 3. 2018, č. j. 17 Co 17/2017-151, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 23.668 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Pavla Kroupy. Odůvodnění: Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou rozsudkem ze dne 9. 11. 2016, č. j. 7 C 158/2016-105, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 2.737.353,16 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Požadovaná částka odpovídá škodě, která měla žalobci vzniknout porušením povinností žalované v souvislosti s její účastí v zadávacím řízení veřejné zakázky vypsaném žalobcem za účelem zajištění nového dopravce pro linkovou dopravu v oblasti Děčínsko v letech 2015 až 2024. Nabídka žalované byla v tomto výběrovém řízení vybrána jako nejvhodnější, následně však bylo k návrhu společnosti BusLine a. s. (jež se v řízení umístila jako druhá) zahájeno řízení o přezkoumání úkonů žalobce při zadávání zakázky k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „ÚOHS“), přičemž po dobu řízení u ÚOHS nebylo možné s ohledem na vydané předběžné opatření smlouvu uzavřít. Poté, co řízení u ÚOHS skončilo po zpětvzetí návrhu na jeho zahájení, vyzval žalobce žalovanou k předložení bankovní záruky za řádné plnění povinností dopravce s tím, že nepředložení této záruky bude považováno za neposkytnutí řádné součinnosti k uzavření smlouvy podle § 82 odst. 4 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v tehdy účinném znění (dále též jen „zákon o veřejných zakázkách“). Jelikož žalovaná tuto záruku nepředložila a porušila tím svou povinnost poskytnout součinnost k uzavření smlouvy ve smyslu § 43 a § 82 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách a čl. 14.1 zadávací dokumentace, žalobce musel uzavřít smlouvu se společností BusLine a. s. nabízející horší cenové podmínky než žalovaná a žalobci v důsledku toho průběžně vzniká škoda odpovídající rozdílu úhrad účtovaných společností BusLine a. s. a cen, které by hradil žalované. Na základě provedeného dokazování soud konstatoval, že žalovaná se přihlásila do žalobcem vypsaného výběrového řízení pro oblast Děčínsko, její nabídka, doplněná všemi požadovanými dokumenty, včetně bankovní záruky, byla vyhodnocena jako nejvýhodnější, což jí bylo oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2013. Před samotným uzavřením smlouvy však bylo zahájeno řízení o přezkoumání úkonů zadavatele u ÚOHS, jenž dne 11. 11. 2013 zakázal žalobci uzavřít předmětnou smlouvu, následně dne 3. 3. 2014 vypršela žalované platnost bankovní záruky. Po pravomocném zastavení řízení u ÚOHS dne 21. 5. 2014 žalovaná nevyhověla výzvě žalobce k předložení bankovní záruky, proto žalobce uzavřel předmětnou smlouvu se společností BusLine a. s. Zjištěné okolnosti pak vedly soud k závěru, že žaloba není důvodná. Dovodil, že nabídka žalované měla být pro nepředložení bankovní záruky bez dalšího vyřazena jako nepřijatelná podle § 76 odst. 1 ve spojení s § 22 odst. 1 písm. d) zákona o veřejných zakázkách. V době, kdy byla vybrána, sice splňovala veškeré požadavky zákona i zadávací dokumentace, nepřijatelnou se stala až později, s ohledem na § 6 zákona o veřejných zakázkách a na zákaz diskriminace však měla být vyřazena, aby nedošlo k nedůvodnému zvýhodnění žalované. Soud dále zdůraznil, že v souladu s § 43b odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), i § 1735 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“), zaniká návrh na uzavření smlouvy, i když je neodvolatelný, uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy. Tato přiměřená doba v dané věci již nepochybně byla překročena, přičemž zákon o veřejných zakázkách nelze vykládat tak, že by vázanost nabídkou byla v zásadě neomezená, respektive, že by trvala i několik let (navíc s nejistým výsledkem řízení u ÚOHS), neboť by to neúměrně zatěžovalo oferenta a nutilo ho neustále tomu uzpůsobovat svůj podnikatelský plán a vynakládat prostředky na bankovní záruku, a to navíc za situace, kdy není zřejmé, zda v návaznosti na výsledek řízení u ÚOHS bude moci smlouvu uzavřít. Nejde současně ani uvažovat o vzniku škody na straně žalobce, jenž poté, co se mu nepodařilo uzavřít smlouvu se žalovanou, vstoupil do smluvního vztahu s jiným subjektem, přičemž pokud měl nabídku za nevýhodnou, mohl vypsat nové výběrové řízení. Soud proto neshledal ani příčinnou souvislost mezi tvrzeným porušením povinností a vzniklou škodou. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 3. 2018, č. j. 17 Co 17/2017-151, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poukázal na to, že v době svého podání splňovala nabídka zákonné podmínky i požadavky zadavatele, a nebyla tak nepřijatelnou ve smyslu § 22 zákona o veřejných zakázkách. Lhůta pro doručení nabídek skončila ke dni 19. 8. 2013 a minimální doba, po níž byl uchazeč svou nabídkou vázán, byla stanovena na 90 dnů od uplynutí lhůty pro podání nabídek, tzn. do 17. 11. 2013, a žalovanou doložená bankovní záruka platná do 3. 3. 2014 tedy takto stanovenou lhůtu více než pokrývala. V souladu s § 43 zákona o veřejných zakázkách ovšem zadávací lhůta neběžela od podání námitek společnosti BusLine a. s. u zadavatele a následně po dobu probíhajícího řízení u ÚOHS. Žalovanou doložená bankovní záruka pozbyla validity v průběhu řízení u ÚOHS, nezahrnovala tudíž celou zadávací lhůtu a nedošlo-li pak ani k jejímu prodloužení, je zjevné, že žalovaná porušila svou povinnost zajistit po celou dobu zadávací lhůty jistotu formou bankovní záruky, jak jí ukládal § 67 odst. 5 zákona o veřejných zakázkách. Žalobci i žalované přitom bylo známo, kdy platnost záruky končí, a nic nebránilo žalobci, měl-li skutečný zájem na uzavření smlouvy s žalovanou, aby ji ještě před skončením platnosti předložené záruky vyzval k doložení platné bankovní záruky na další období. Po skončení platnosti záruky zákon o veřejných zakázkách neumožňoval žalobci požadovat předložení záruky nové a žalovaná již ani nebyla oprávněna ji předložit. V důsledku ztráty validity bankovní záruky přestala nabídka žalované splňovat zadávací podmínky, stala se tak nepřijatelnou a měla být podle § 76 odst. 6 zákona o veřejných zakázkách ze zadávacího řízení vyloučena. Pokud zadavatel po skončení řízení u ÚOHS vyzval žalovanou k předložení záruky, postrádal již jeho postup oporu v zákoně. Byť tedy žalovaná porušila svou povinnost zajistit po celou dobu zadávací lhůty jistotu formou bankovní záruky, nebylo toto porušení v příčinné souvislosti s tvrzenou škodou, neboť příčinnou souvislost přerušilo jednání žalobce, jenž, byť věděl o časovém omezení bankovní záruky do 3. 3. 2014, vyčkával s výzvou k doložení platné záruky na skončení řízení u ÚOHS a zaslal ji žalované až dne 23. 5. 2014. Pokud by požadoval předložení platné záruky ještě před skončením validity záruky předložené, případně pokud by tak učinil ihned po uplynutí její platnosti, měl by nepochybně více času na případný následný postup v podobě vyloučení nabídky ze zadávacího řízení nebo pro zrušení zadávacího řízení a vypsání nového. Zásadnější skutečností přetrhávající příčinnou souvislost je pak počínání žalobce, jenž uzavřel smlouvu s druhým uchazečem v pořadí – společností BusLine a. s. Uzavření této smlouvy bylo zcela na vůli žalobce a žalovaná je nemohla nikterak ovlivnit, přičemž bylo toliko možností žalobce vyplývající z § 82 odst. 4 zákona o veřejných zakázkách tuto smlouvu uzavřít. Z