25 Cdo 3118/2019 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3118/2019 citace  Název judikátu:placenta Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2020 Spisová značka:25 Cdo 3118/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:25.CDO.3118.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana osobnosti Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 26 odst. 4 předpisu č. 20/1966Sb. § 26 odst. 11 předpisu č. 20/1966Sb. § 26 odst. 12 předpisu č. 20/1966Sb. § 11 obč. zák. § 13 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:17. 8. 2020 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2480/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3118/2019-739 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyň: a) S. M. V., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, b) AAAAA (pseudonym), narozená XY, bytem XY, proti žalované: ALMEDA, a. s., IČO 25079174, se sídlem Alšova 462, Neratovice, zastoupená Mgr. Petrem Eliášem, advokátem se sídlem Revoluční 1546/24, Praha 1, o ochranu osobnosti s návrhem na náhradu nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 6 C 20/2015, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2018, č. j. 21 Co 354/2017-629, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 30. 5. 2017, č. j. 6 C 20/2015-504, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 500 000 Kč a žalobkyně b) částky 100 000 Kč (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II–IV), a rozhodl, že znalecký ústav není podjatý k povinnosti podat znalecký posudek (výrok V). Předmětem žaloby byly nároky žalobkyň na náhradu nemajetkové újmy způsobené postupem žalované při poskytování zdravotní (porodní) péče. Zásahy do osobnostních práv žalobkyň měly spočívat v nerespektování porodního přání žalobkyně a), nezajištění jejího platného informovaného souhlasu s prováděnými zákroky, provedení CTG monitoringu, urychlení porodu, podání oxytocinu, podání antibiotik, odběru krve, nucení do polohy vleže s nohama v držácích, nástřihu hráze (epiziotomie), nucení k vytlačení placenty, přestřižení pupečníku, nevydání placenty, nerespektování soukromí, neohleduplném a nedůstojném zacházení a znemožnění opustit nemocnici. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že všechny úkony provedené žalovanou byly v souladu s dostupnými požadavky lékařské vědy a s cílem chránit zdraví dítěte popřípadě i rodičky. Zjištěný skutkový stav posoudil v souladu s § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 11 a § 13 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť k tvrzenému zásahu došlo před 1. 1. 2014. Bylo zjištěno, že porod nebylo možno posuzovat jako zcela fyziologický, čemuž bylo nutno přizpůsobit lékařské postupy. Proto došlo k podání oxytocinu a antibiotik, nastřižení hráze a přestřižení pupečníku bezprostředně po porodu. Žalobkyně a) s podáním antibiotik výslovně souhlasila. Nastřižení hráze bylo provedeno výhradně za účelem co nejrychlejšího vybavení zdravého plodu. Neprokázalo se, že poloha vleže je zdraví ohrožující. Při přestřižení pupečníku postupoval personál žalované s ohledem na zachování práva dítěte na jeho zdraví. Žalovaná poskytla žalobkyním péči v souladu s § 28 odst. 2 a § 45 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách). Podle tohoto zákona lze placentu použít pouze pro potřeby vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům, jinak se zpopelňuje. Žalovaná dodržela postup stanovený zákonem a za to ji nelze sankcionovat. Formulář s informovaným souhlasem žalobkyně a) podepsala, okolnost, že si jej odmítla přečíst, nelze přičítat k tíži žalované. Soud uzavřel, že nedošlo k zásahu objektivně způsobilému vyvolat nemajetkovou újmu, proto nemůže být dána ani jeho protiprávnost. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2018, č. j. 21 Co 354/2017-629, odmítl odvolání žalobkyně b) (výrok I), potvrdil rozsudek ve výroku I ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou a ve výroku V (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III–V). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Po právní stránce uvedl, že se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že pro odpovědnost žalované za tvrzený zásah do osobnostních práv žalobkyně a) není splněna podmínka protiprávního jednání žalované. Naopak bylo prokázáno, že personál všechny úkony činil důvodně a v souladu s tehdy účinným zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a svými podmínkami a možnostmi, a to s cílem zachránit život a zdraví rodičky. Prokázáno bylo i to, že ke vzniklé situaci, kdy bylo nutné porod urychlit, a tudíž přistoupit i k zákrokům, s nimiž žalobkyně a) nesouhlasila, přispěla podstatnou měrou žalobkyně a) sama. Akcentoval, že měla řadu měsíců čas, aby si vybrala porodnici, podle toho, do jaké míry bude schopna plnit její porodní přání a své představy o porodu s ní konzultovat. Nicméně zařízení žalované navštívila pouze jedenkrát, své porodní přání tehdy nepředložila a nezajímala se, zda je nemocnice schopná ho splnit. K vlastnímu porodu přijela více než 24 hodin po odtoku plodové vody, což nutně muselo determinovat jednání personálu, neboť porod byl již rozběhlý a v důsledku odtoku plodové vody hrozila infekce. I to byl důvod, proč nebylo možno plně respektovat písemné porodní přání, které k porodu přinesla, neboť před ním měla přednost záchrana života a zdraví jejího dítěte. S informovaným souhlasem se odmítla seznámit, nicméně později ho podepsala. Provedení CTG monitoringu je velmi šetrná metoda zjištění stavu plodu, která nemůže žádným způsobem rodičce ani plodu ublížit, ostatní metody jsou invazivnější. Podání oxytocinu bylo nutné, neboť byl plod v tísni a hrozila hypoxie. Antibiotika byla podána, protože byly zvýšeny leukocyty indikující počátek zánětu. Polohu vleže personál požadoval, protože bylo nutno plod rychle vybavit. Odběr krve byl proveden se souhlasem žalobkyně a). Nástřih hráze byl opět proveden za účelem záchrany dítěte. Pupečník byl přestřižen, protože dítě muselo být urychleně resuscitováno. K nerespektování soukromí žalobkyně a) nedošlo, ubytování jejího partnera na pokoji s dalšími rodičkami nebylo možné s ohledem na ochranu jejich soukromí. Nucené vytlačení placenty, znemožnění odchodu z nemocnice ani neohleduplné a nedůstojné zacházení nebyly prokázány. Odvolací soud přisvědčil žalobkyni a), že soud prvního stupně nesprávně hodnotil otázku vydání placeny podle zákona č. 372/2011 Sb., který nebyl v době tvrzeného zásahu účinný. Nicméně v době posuzovaného porodu platný § 26 odst. 12 zákona o péči o zdraví lidu vydání placenty vůbec neumožňoval. Navíc placenta byla infikovaná, a tudíž nezpůsobilá k účelu, k němuž ji žalobkyně a) požadovala, tj. ke konzumaci. Odvolací soud uzavřel, že se žalovaná žádného protiprávního jednání nedopustila, a proto nemůže být za případný zásah do osobnostních práv žalobkyně a) odpovědná. 3. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků II, III a IV napadla žalobkyně a) (dále též jen „žalobkyně“ nebo „dovolatelka“) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř., neboť se domnívá, že dovolacím soudem nebyly dostatečně vyřešeny právní otázky, zda pokud je postup zdravotníků jimi zhodnocen jako lege artis, nemůže být provedení zákroku protiprávním jednáním a žaloba na ochranu osobnosti nemůže být úspěšná, zda pro těhotnou/rodící ženu neplatí právo na svobodný a informovaný souhlas a právo odmítnout zákrok, zda pouhé podezření na ohrožení plodu zakládá právo zdravotníků zasahovat do fyzické integrity a osobní svobody rodičky bez jejího souhlasu a proti její vůli a způsobit jí zranění, zda neoprávněnost zásahu do osobnostních práv rodičky může být vyloučena tím, že původce zásahu jednal v dobré víře a na základě přesvědčení, že jedná v zájmu plodu, zda přesvědčení zdravotníků, že chrání zdraví ženy jim zakládá právo zasahovat do její fyzické integrity bez jejího souhlasu a proti její vůli a způsobit jí zranění, zda respektování přání rodičky a jejího práva odmítnou určité zákroky při porodu může být podmiňováno výběrem nemocnice, která je ochotná přání rodičky a odmítnutí zákroků respektovat, několika předporodními návštěvami této nemocnice a předložením porodního přání dříve než při přijetí k porodu, zda poskytovatel zdravotní péče může naopak předložit svůj formulář informovaného souhlasu až na poslední chvíli