25 Cdo 3162/2022 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3162/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 7. 2024 Spisová značka:25 Cdo 3162/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.3162.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Dokazování Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 125 o. s. ř. § 127 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 243b o. s. ř. § 218 písm. b) o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E EU Zveřejněno na webu:20. 7. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3162/2022-502 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: S. P., zastoupen JUDr. Kateřinou Skoumalovou, advokátkou se sídlem Škroupova 957/4, Hradec Králové, proti žalované: Fakultní nemocnice Hradec Králové, IČO 00179906, se sídlem Sokolská 581, Hradec Králové, o 1 155 441,90 Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 115/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 4. 2022, č. j. 21 Co 27/2022-479, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladu dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 8 C 115/2017-452, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované, aby mu zaplatila na náhradě škody na zdraví 84 000 Kč na bolestném, 151 200 Kč za ztížení společenského uplatnění, 19 665,90 Kč jako náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a 900 576 Kč jako náhradu za ztrátu na výdělku (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a vůči státu (výrok III) a o odměně ustanovené zástupkyni žalobce (výrok IV). Vyšel ze zjištění, že žalobce u žalované podstoupil léčbu periproktální píštěle, zahrnující mimo jiné i čtyři operační zákroky, které prováděl MUDr. Ivo Pospíšil. V období mezi roky 2010 až 2016 žalobce nejprve udával bolestivost a změnu stolice, postupně si stěžoval na mimovolný odchod stolice a inkontinence postupně progradovala. Vyšetřením byl zjištěn defekt svěrače a žalobce začal být sledován v koloproktologické poradně pro fekální inkontinenci III. stupně. Postup MUDr. Ivo Pospíšila byl předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení; usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2016, č. j. 6 T 56/2016–246, bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno a obviněnému byla stanovena zkušební doba dva roky. Okresní soud provedl důkaz znaleckým posudkem znalce MUDr. Jiřího Hubíka, který byl vypracován v rámci trestního řízení proti MUDr. Ivo Pospíšilovi. K příčině fekální inkontinence znalec uvedl, že každý opakovaný chirurgický výkon nese riziko možného poškození svěračů. Pokud dochází k recidivě píštěle, je vhodné před další operací použít všechny dostupné zobrazovací metody, a to především magnetickou rezonanci, která je v současné době nejlepší zobrazovací metodou k diagnostice análních píštělí. Ta však v případě žalobce použita nebyla. Protože žalovaná namítala, že se znaleckým posudkem znalce MUDr. Hubíka provedeným v trestním řízení nebyla seznámena a nemohla znalci klást dotazy, navrhla, aby soud ustanovil znalce a vyžádal nový znalecký posudek. Okresní soud poté ustanovil znalcem rovněž MUDr. Hubíka, který vypracoval další znalecký posudek. V něm však neodpověděl na veškeré otázky soudu a účastníků řízení a převážná část posudku je totožná s posudkem, který znalec vypracoval již v rámci trestního řízení. V závěru znaleckého posudku znalec uvedl, že postup žalované shledává lege artis. Vzhledem k nedostatkům posudku, které se nepodařilo odstranit ani výslechem znalce, okresní soud doplnil dokazování revizním znaleckým posudkem znaleckého ústavu v oboru zdravotnictví Fakultní nemocnice Bulovka (dále též jen „znalecký ústav“). Z něj a z výpovědi pověřeného zpracovatele prof. MUDr. Františka Antoše, CSc., vzal za prokázané, že žalovaná při poskytování lékařské péče žalobci při léčbě recidivující perianální píštěle neporušila žádnou svoji povinnost. Jako nedostatek lze sice hodnotit neprovedení magnetické rezonance před třetí a čtvrtou operací, přesto se po čtvrté operaci perianální píštěl zcela zhojila. Nelze jednoznačně konstatovat, kdy došlo k anatomickému porušení svěračů a kdy se funkčně rozvinula inkontinence. Pokud by se jednalo o přímou komplikaci po operaci, inkontinence by se projevila záhy po výkonu. K inkontinenci žalobce ovšem docházelo postupným omezováním funkční zdatnosti svěračového aparátu, které mohlo být způsobeno hojivými procesy v opakovaně operované oblasti s postupným jizvením tkání včetně svalových struktur. Žalovaná postupovala při poskytování lékařské péče žalobci v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a obecně uznávanými medicínskými postupy. Provedení magnetické rezonance před třetí a čtvrtou operací nebylo v té době běžným postupem. Žalovaná před třetí operací provedla jiné zobrazovací metody, mimo jiné CT vyšetření a fistulografii. Po právní stránce okresní soud posoudil věc podle § 420 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), článku 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a § 11 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, a uzavřel, že jestliže byla zdravotní péče z pohledu odborného objektivně poskytnuta správně a znalecký ústav neshledal žádné pochybení, chybí porušení povinnosti žalované, čímž není splněn jeden z předpokladů její odpovědnosti za škodu. 2. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 4. 2022, č. j. 21 Co 27/2022-479, potvrdil rozsudek okresního soudu, vyjma odvoláním nenapadeného výroku IV, ve výrocích I a III (výrok I), změnil jej ve výroku II ohledně náhrady nákladů řízení (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III). Podle odvolacího soudu rozhodl okresní soud na základě správně a úplně zjištěného skutkového stavu věci a jeho rozhodnutí spočívá i na správném právním posouzení ve věci samé. Odvolací soud tak jen na doplnění k odvolacím námitkám uvedl, jaké jsou předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu při poskytování lékařské péče a podrobně odůvodnil na základě judikatury dovolacího soudu, jak je třeba posuzovat jednání žalované a proč jej považuje za tzv. lege artis. K procesním námitkám odvolatele pak uvedl, že sdílí hodnocení znaleckého dokazování okresním soudem v tom, že znalec MUDr. Hubík nedokázal přesvědčivě obhájit své závěry ze znaleckého zkoumání v trestním řízení. Okresní soud nemohl tuto skutkovou situaci řešit vlastní laickou úvahou, a protože se mu vzniklé rozpory nepodařilo odstranit ani výslechem znalce, nezbylo mu než nechat znalecký posudek přezkoumat v rámci revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem. Okresní soud vyslechl i znalce, který se na revizním znaleckém posudku podílel, a hodnotil tento důkaz správně, pokud z něj vycházel při svých skutkových závěrech o postupu žalované. Odvolací soud jeho závěry sdílí a neshledal ani důvody pro opakování výslechu prof. MUDr. Antoše, nebo zadání dalšího revizního znaleckého posudku, protože znalecký posudek nevykazoval žádné vady, pověřený znalec při výslechu před soudem reagoval na vznesené dotazy a ani zde se neobjevily nesrovnalosti, které by odůvodňovaly přezkum revizního znaleckého posudku dalším znalcem či ústavem. Potvrdil rovněž postup okresního soudu, který zamítl návrh na doplnění dokazování výslechem operatéra MUDr. Pospíšila, ošetřujícího lékaře MUDr. Júlia Örhalmiho a opětovným výslechem znalce MUDr. Hubíka pro nadbytečnost. Odvolací soud pouze změnil rozhodnutí okresního soudu ohledně náhrady nákladů řízení, neboť v projednávané věci shledal, že jsou dány předpoklady pro to, aby žalované nebyla výjimečně náhrada nákladů řízení přiznána s poukazem na § 150 o. s. ř. 3. Rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku I napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v tom, že rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jde o otázku, jak má soud postupovat v případě rozporu mezi závěry tří znaleckých posudků (jednoho předloženého účastníkem řízení a dvou vyžádaných soudem). Třebaže soud prvního stupně zadal zpracování revizního znaleckého posudku, podle dovolatele rozpory mezi znaleckými posudky nebyly odstraněny. S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007, a rozsudky téhož soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, a ze dne 30. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1651/2018, dovolatel namítá, že správně měl být ve věci