25 Cdo 3394/2024 — Nejvyšší soud

25 Cdo 3394/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 8. 2025 Spisová značka:25 Cdo 3394/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.3394.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochrana osobnosti Nemajetková újma (o. z.) Zdravotnictví Zadostiučinění (satisfakce) Dotčené předpisy:§ 3 odst. 2 písm. a) o. z. § 81 odst. 1 o. z. § 28 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 28 odst. 2 předpisu č. 372/2011 Sb. § 28 odst. 3 písm. a) předpisu č. 372/2011 Sb. § 34 odst. 1 předpisu č. 372/2011 Sb. § 34 odst. 3 předpisu č. 372/2011 Sb. § 51 odst. 2 písm. d) předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 19.11.2025III.ÚS 3425/25 Veronika Křesťanová procesní - vyloučení soudce, asistenta, apod.10. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 3394/2024-484 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: M. Z., zastoupená Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti žalované: Fakultní Thomayerova nemocnice, IČO 00064190, se sídlem Vídeňská 800/5, Praha 4, zastoupená JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem Apolinářská 445/6, Praha 2, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Allianz pojišťovna, a. s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 145/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, č. j. 22 Co 56/2024-437, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Jiřího Štaidla. III. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejší účastnici na straně žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se po žalované domáhala ochrany svých osobnostních práv, která měla být porušena v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb ze strany žalované, zejména práva na úctu a důstojné zacházení, práva na ohleduplnost a respektování soukromí a práva na poskytnutí zdravotních služeb na náležité odborné úrovní za současného respektování práva na svobodný a informovaný souhlas. Tvrdila, že se 7. 5. 2017 cca v 3.15 hodin dostavila za účelem poskytnutí lékařské péče do žalované nemocnice v doprovodu svého manžela poté, co předchozího dne ve 22.42 hodin porodila doma chlapce. Porodní asistentka, jež byla porodu přítomna, vyhodnotila, že porodní poranění v podobě natržení hráze je nutné co nejrychleji ošetřit v nemocnici. Zhruba ve 4.00 hodiny se žalobkyně dostala na sál, kde bylo její poranění přezkoumáno přítomnými lékařkami a následně vyhodnoceno k šití za použití lokální anestezie. Než došlo k zákroku, dostavila se mimo jiné MUDr. Zuzana Fučíková, která dala najevo svou nevoli ohledně toho, že žalobkyně rodila doma, a že do nemocnice nepřivezla také novorozence a placentu. Při přípravách zákroku manžel žalobkyně omdlel a byl převezen na oddělení chirurgie. Následně MUDr. Fučíková žalobkyni sdělila, že samotné zašití hráze není možné a je třeba provést i revizi dělohy v celkové anestezii. To žalobkyně odmítla, neboť nebyla přesvědčena o nezbytnosti takového zákroku a přála si vrátit se po ošetření domů za dítětem. Žalobkyni tak bylo odmítnuto provedení požadované a potřebné péče a byla nucena podepsat revers. Lékařka rovněž kontaktovala Policii ČR, jejíž příslušníci se dostavili jak na nemocniční oddělení, tak do bydliště žalobkyně, kam dorazili rovněž zaměstnanci rychlé záchranné služby, kteří přes projevený nesouhlas novorozence vyšetřili. Žalobkyně poté byla ošetřena v jiném zdravotnickém zařízení, kde jí byl proveden požadovaný zákrok, tedy zašití hráze v lokální anestezii. Domnívala se, že jí byla odepřena potřebná poporodní zdravotní péče, lékaři neměli vynucovat provedení revize dělohy a tímto zákrokem podmiňovat jiný zákrok spočívající v sešití hráze. Ze strany nemocničního personálu se jí dostalo nedůstojného zacházení, a to kvůli tomu, že se rozhodla rodit doma. Zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života byl dán také tím, že se žalobkyně po návratu ze zdravotnického zařízení žalované nemohla věnovat svému právě narozenému dítěti, ale musela vyhledat ošetření v jiném zdravotnickém zařízení. Dále došlo k porušení práva žalobkyně na soukromí porušením povinnosti mlčenlivosti. Žalobkyně svou nemajetkovou újmu vyčíslila částkou 250.000 Kč (50.000 Kč za porušení mlčenlivosti, 200.000 Kč za ostatní zásahy do osobnostních práv souvisejících s poskytováním zdravotní péče žalobkyni). 2. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 20. 11. 2023, č. j. 30 C 145/2020-357, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 250.000 Kč (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení žalované (výrok II), vedlejší účastnici (výrok III) a státu (výrok IV). Soud prvního stupně provedl dokazování mimo jiné výslechy manžela žalobkyně a MUDr. Fučíkové, úředními záznamy Policie ČR, lékařskými zprávami, zvukovými nahrávkami komunikace žalobkyně s personálem žalované, znaleckým posudkem a výslechem prof. MUDr. Ladislava Krofty, CSc., MBA, a výslechem žalobkyně. Odkázal na § 3 odst. 2 písm. a) a § 81 odst. 1 o. z. a na § 28 odst. 1, 2 a 3 písm. a), § 31 a § 34 odst. 1 a 3 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), a dospěl k závěru, že poskytnutí zdravotní péče žalobkyni ze strany žalované i ošetření porodního zranění nezasáhlo do osobnostních práv žalobkyně. K ošetření hráze nedošlo proto, že žalobkyně odmítla celkovou anestezii a podepsala revers. MUDr. Fučíková diagnostikovala rupturu perinea III. stupně, která je charakterizována přítomností defektu análního svěrače, což vyplývá ze zdravotní dokumentace i z pořízených nahrávek. Podle závěrů znalce je třeba takové poranění ošetřit v celkové anestezii. Jelikož nebylo provedeno ultrazvukové vyšetření dělohy, nebyl zřejmý klinický obraz pro revizi dělohy. Zda k porušení svěrače skutečně došlo, lze zjistit i s odstupem času prostřednictvím klinického vyšetření, jemuž se však žalobkyně odmítla podrobit s ohledem na svou nedůvěru vůči MUDr. Kroftovi, což však podle závěrů soudu prvního stupně nemůže jít k tíži žalované v situaci, kdy jde o jediný důkazní prostředek, jímž lze objektivně zjistit, zda se v daném případě skutečně jednalo o rupturu perinea III. stupně. Nelze-li svěrač při poškození perinea III. stupně ošetřit v lokální anestezii vzhledem k riziku špatného ošetření s případnými závažnými důsledky, nelze se takového výkonu po zdravotnickém zařízení domáhat. Soud dále dovodil, že z provedených důkazů nevyplývá, že by se lékařský personál choval k žalobkyni negativně proto, že absolvovala domácí porod, či bez úcty k ní. Pokud bylo žalobkyni navrženo cévkování či močení do mísy, bylo jí poté, co tyto možnosti odmítla, umožněno odejít na záchod. Jde-li o přivolání Policie ČR, odkázal soud prvního stupně na § 51 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách. Uvedl, že když se žalobkyně s manželem dostavila do nemocnice, nebylo zřejmé, kdo má novorozené dítě v péči. Žalobkyně byla v informacích o něm strohá, což vyplývá z úředního záznamu Policie ČR. Porodní asistentka podle zjištění soudu do nemocnice nešla, s policisty následně nechtěla o dítěti mluvit. Ti pak pojali podezření na ohrožení zdraví a života dítěte. Byla to sama žalobkyně, kdo od dítěte odjel na ošetření, takže žalovaná nezapříčinila, že se žalobkyně nemohla věnovat svému dítěti. Další jednání Policie ČR a záchranné služby již nebylo chováním pracovníků žalované ovlivněno a není ani předmětem tohoto řízení. K porušení osobnostních práv žalobkyně ze strany žalované tedy nedošlo ani v tomto případě. 3. K odvolání žalobkyně a žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2024, č. j. 22 Co 56/2024-437, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 75.000 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok I), rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II), a všem účastnicím uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení státu (výroky III a IV). Odvolací soud zopakoval dokazování mimo jiné výslechem MUDr. Fučíkové a čtením přepisu zvukových nahrávek a dospěl k závěru, že lékařka podmiňovala sešití hráze a svěrače provedením revize dělohy z důvodu přítomnosti zbytků blan v děložním h