25 Cdo 358/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 358/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2025 Spisová značka:25 Cdo 358/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.358.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nemajetková újma (o. z.) Ochrana osobnosti Dobré mravy Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 38 předpisu č. 372/2011 Sb. § 2643 o. z. § 28 odst. 2 předpisu č. 372/2011 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.12.2025II.ÚS 3570/25 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost17. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 358/2025-580 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: V. B., zastoupený Mgr. Martinem Keřtem, advokátem se sídlem Sladkovského 2059, Pardubice, proti žalované: MUDr. Andrea Wolna, o náhradu majetkové újmy 50.000 Kč, nemajetkové újmy 1.000.000 Kč a omluvu, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 3 C 57/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2024, č. j. 26 Co 162/2024-527, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 22. 1. 2024, č. j. 3 C 57/2020-454, zamítl žalobu o omluvu a zaplacení částky 1.050.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předmětem řízení byla žaloba o náhradu majetkové újmy v částce 50.000 Kč, nemajetkové újmy v částce 1.000.000 Kč a omluvy v souvislosti s vydáním lékařské zprávy z 12. 4. 2018 žalovanou, jež měla dle žalobce jednat v rozporu s péčí řádného odborníka (tzv. lege artis). Po obsáhlém dokazování, včetně znaleckého posudku znalce MUDr. Petra Hromady, okresní soud uzavřel, že žalovaná byla jako lékařka poskytovatelkou zdravotních služeb, že došlo ke konkludentnímu uzavření smlouvy o péči o zdraví, dle níž byla žalovaná v rámci svého povolání zavázána pečovat o zdraví žalobce s péčí řádného odborníka. Vystavením lékařské zprávy ze dne 12. 4. 2018 s naléhavým doporučením k hospitalizaci žalobce v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy, aniž by týž den žalovaná žalobce viděla a vyšetřila, žalovaná své povinnosti ze smlouvy s žalobcem neporušila a tzv. non lege artis nejednala. Okresní soud podrobně odůvodnil, proč neshledal porušení této povinnosti na straně žalované, vycházeje ze skutečnosti, že žalobce je dlouhodobě psychiatricky léčen, sám doznal žalované vysazení medikace a narůstající pocity křivdy ventilované projevy slovní agrese a výhrůžkami fyzickou agresí vůči konkrétním lidem v jeho okolí prezentované rovněž na Policii ČR ve dnech bezprostředně předcházejících hospitalizaci žalobce. Uzavřel proto, že žalobce dne 12. 4. 2018 jako osoba trpící duševní poruchou představoval bezprostřední závažnou hrozbu pro sebe i své okolí, již nebylo možno odvrátit jinak než jeho hospitalizací i bez jeho souhlasu. Zhlédnutí a vyšetření žalobce 12. 4. 2018 nemohlo tento závěr ovlivnit a důvody pro nedobrovolnou hospitalizaci žalobce shledala i psychiatrická nemocnice, a to nejen na základě doporučení žalované, ale též na základě chování žalobce a výsledků vlastního vyšetření žalobce při příjmu. Jelikož se žalovaná svým postupem nezpronevěřila své lékařské odbornosti, nebylo prokázáno jednání nepoctivé či rozporné s dobrými mravy, uzavřel okresní soud, že sepisem zprávy ze dne 12. 4. 2018 doporučující nutnou hospitalizaci žalobce žalovaná neporušila povinnost poskytovat zdravotní služby s péčí řádného odborníka dle § 2643 odst. 1 o. z., ani ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) či § 28 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), neporušila ani zásadu poctivosti a dobrých mravů, a nebyl tak splněn základní předpoklad k tomu, aby žalované mohla vzniknout povinnost k náhradě majetkové a nemajetkové újmy či k omluvě. 2. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 1. 10. 2024, č. j. 26 Co 162/2024 -527, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, především s právním závěrem, že vydáním lékařské zprávy dne 12. 4. 2018 bez zhlédnutí žalobce neporušila žalovaná žádnou právní povinnost, neboť žalobcův zdravotní stav se vyvíjel dlouhodobě, jeho onemocnění se prohlubovalo, čímž rostlo riziko agrese, které ventiloval opakovaně veřejně. Pouhý den předtím své výhružky potvrdil na policejní stanici, kde opakovaně prohlásil, že je míní vážně a na obranu svého majetku by použil fyzické násilí. Tedy závěr o nutnosti hospitalizace byl správný, zhlédnutí žalobce na něm nemohlo nic změnit. Kvalifikované posouzení situace žalovanou následně potvrdil příjem k nedobrovolné detenci Psychiatrickou nemocnicí Kosmonosy, jejíž lékaři učinili stejný závěr na základě vlastního vyšetření žalobce. Odvolací soud přisvědčil závěrům okresního soudu, že bezprostřednost ohrožení nelze vykládat formalisticky tak, že pokud žalobce právě 12. 4. 2018 cca v 9 hodin ráno neprojevoval známky agresivního chování, nebyla bezprostřednost jeho hrozby dána. Naopak podle znalce Hromady žalobce na příjmu psychiatrické nemocnice vykazoval indicie v chování, které jsou psychiatricky považovány za predispozice k bezprostřední agresi. O závažnosti jednání žalobce a jeho intenzitě dále svědčí i skutečnost, že žalobce byl pravomocně shledán vinným trestným činem „nebezpečného ohrožování“ dle § 353 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud se ztotožnil i s posouzením okresního soudu ohledně znaleckých posudků znalců Hromady a Hrona s tím, že znalec Hron byl ustanoven znalcem v jiném řízení žalobce, neměl dostatek informací a nemohl se k postupu žalované vyjádřit kvalifikovaně. Nad rámec odůvodnění soudu prvního stupně dále uvedl, že příčinná souvislost mezi jednáním žalované a nedobrovolnou hospitalizací žalobce byla přetržena rozhodnutím o detenci žalobce v Psychiatrické nemocnici Kosmonosy, neboť zpráva žalované byla jen jedním z podkladů, a závěr o nezbytnosti hospitalizace učinili zaměstnanci nemocnice na základě vlastního pozorování žalobce při jeho příjmu. Další námitky ohledně zákonnosti detence žalobce v psychiatrické nemocnici nejsou předmětem tohoto řízení. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu (výslovně do všech jeho výroků) podal žalobce obsáhlé dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení otázek hmotného a procesního práva odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího a Ústavního soudu. Citoval řadu rozhodnutí dovolacího i Ústavního soudu, opakovaně např. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 352/2022 nebo 24 Cdo 438/2023 a nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2545/17 či I. ÚS 1974/14, avšak jaký právní závěr z nich má být v rozporu s rozhodnutím odvolacího soudu, se z dovolání nepodává. Z obsahu je zřejmé pouze to, že dovolatel považuje za stěžejní, že v řízení nebylo prokázáno, že by byl bezprostředně agresivní na své okolí v době těsně před svým zadržením. V další části dovolání zpochybňuje postup odvolacího soudu při odůvodnění rozsudku, namítá porušení svých ústavních práv (práva na soudní ochranu a osobní svobodu) a nepřipuštění důkazu protokolem o výslechu znalce Hrona z jiného svého občanskoprávního řízení. Obsahem námitek je nesouhlas s procesem dokazování, s tím, jaké skutkové závěry z dokazování odvolací soud učinil a jak tento stav právně posoudil. Dovolatel se domnívá, že v řízení bylo prokázáno, že nebyl bezprostředně hrozbou pro sebe ani své okolí, proto byla jeho nedobrovolná detence protiprávní. Namítá, že odvolací soud důsledně nezohlednil rovněž práva osob se zdravotním postižením a duševním onemocněním. Další námitkou zpochybňuje procesní postup odvolacího soudu, který nezohlednil dovolatelovy námitky a argumenty předkládané v průběhu řízení. Dále se dovolatel věnuje podmínkám nedobrovolného umístění pacienta do zdravotnického zařízení, jímž došlo k porušení jeho ústavních práv, a uvádí, že nikdy nikomu nevyhrožoval. Celý svůj pobyt v psychiatrické nemocnici považuje za nezákonný a provedený na základě zprávy žalované, aniž by jej vyšetřila, a zároveň na objednávku osob ze XY. V závěru dovolání namítá překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Podáním ze dne 3. 1. 2025 sdělil dovolatel dovolacímu soudu, že nahlédnutím do spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 265/2024 získal listiny, které mu nebyly zn