25 Cdo 405/2023 — Nejvyšší soud

25 Cdo 405/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 2. 2024 Spisová značka:25 Cdo 405/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:25.CDO.405.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Vázanost soudu návrhem Dotčené předpisy:§ 441 obč. zák. § 442 odst. 2 obč. zák. § 153 odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 405/2023-684 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: M. B., zastoupená JUDr. Václavem Runštukem, advokátem se sídlem Jeremenkova 1021/70, Praha 4, proti žalované: H. V., zastoupená Mgr. Janem Rambouskem, advokátem se sídlem Vraňany 233, Vraňany, o náhradu škody uvedením v předešlý stav a opatření k odvrácení škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 273/2015, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. 23 Co 192/2022-624, takto: I. Dovolání žalobkyně proti části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. 23 Co 192/2022-624, kterou byl potvrzen zamítavý výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 1. 2022, č. j. 39 C 273/2015-587, se zamítá, jinak se dovolání žalobkyně odmítá. II. Dovolání žalované se odmítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 27. 1. 2022, č. j. 39 C 273/2015-587, (v pořadí již druhým v této věci, poté, co byl jeho první rozsudek ze dne 11. 4. 2019, č. j. 39 C 273/2015-377, zrušen rozsudkem odvolacího soudu ze dne ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 23 Co 327/2019-442) zamítl žalobu, aby žalovaná nahradila škodu na pozemcích žalobkyně p. č. XY a p. č. XY, k. ú. XY, a skleníku postaveném na jednom z pozemků, uvedením do předešlého stavu, tedy stavu před zřícením opěrné zdi a sklepů nacházejících se pod pozemky žalobkyně, a to dosypáním a zhutněním zeminy do stávající roviny, postavením dřevěného plaňkového plotu, vyrovnáním skleníku, výměnou 4 prasklých tabulek skla ve skleníku, vysázením živého plotu z japonských topolů a zajištěním odvozu a likvidace suti ze zřícené opěrné zdi (výrok I), zamítl žalobu, aby žalovaná nahradila škodu na pozemku žalobkyně p. č. st. XY, k. ú. XY, uvedením do předešlého stavu, tedy před zřícením sklepů, a to dosypáním a zhutněním chybějící zeminy do stávající roviny pozemku (výrok II), zamítl žalobu, aby žalovaná přijala vhodná a přiměřená opatření k odvrácení hrozící újmy, konkrétně aby provedla výkopové práce, vystavěla základy opěrné zdi tvořené armovaným betonovým pásem a vystavěla vlastní opěrnou zeď na pozemcích žalobkyně p. č. XY a p. č. XY, k. ú. XY, (výrok III), zamítl žalobu o zaplacení 7 900 Kč s příslušenstvím (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výroky V a VI). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastnicí pozemků p. č. XY, XY a p. č. st. XY ve svažitém terénu obce a k. ú. XY a žalovaná je vlastnicí níže položeného pozemku p. č. XY tamtéž. Na hranici mezi uvedenými pozemky účastnic je vystavěna zeď z pískovcových kvádrů, která uzavírá sklepy ve vlastnictví žalované nacházející se pod pozemkem žalobkyně p. č. XY a slouží jako opěrná zeď mezi pozemky p. č. XY a p. č. XY. Klenuté sklepy jsou částečně vytesány do pískovcového skalního podloží a částečně vystavěny z pískovcových kvádrů. Nad sklepy na pozemku p. č. XY právní předchůdce žalobkyně vybudoval skleník a na úrovni koruny zmíněné zdi zasadil topoly. V roce 2000 se zeď částečně zbortila a žalovaná spolu s nyní již zesnulým manželem ji opravila. Žalovaná poté opakovaně žalobkyni upozorňovala na její nevhodné hospodaření s vodou (zálivku ve skleníku, vypouštění bazénu nad sklepy), v jehož důsledku docházelo k promáčení zdi a kleneb sklepů. V roce 2013 se opěrná zeď v místě, kde tvořila čelní stěnu sklepů, částečně zřítila, což vedlo k propadu zeminy na pozemku p. č. XY a poškození skleníku na něm umístěného. Žalobkyně na základě rozhodnutí Městského úřadu Dubá provedla zabezpečovací práce (provizorní dřevěné bednění se vzpěrami) a odklidila suť na svůj pozemek. Navzdory provedeným opatřením došlo k dalšímu propadu na pozemku p. č. XY a p. č. st. XY. Na základě předběžného opatření vydaného v tomto řízení žalovaná nechala vybudovat dřevěnou plošinu nad propadem pozemku p. č. XY. Podle žalobkyně plošina neodpovídala projektu, podle kterého měla být zhotovena, proto ji na své náklady nechala upravit, a zaplatila za to 7 900 Kč. Příčinu zborcení zdi se podle obvodního soudu nepodařilo jednoznačně určit, ačkoli byla předmětem odborného zkoumání znalců, znaleckého ústavu a odborníků – statiků. Jejich názory na příčiny vzniku škody se rozcházejí. Obvodní soud věc posoudil podle § 415 a § 420 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Předně uzavřel, že žalovaná je vlastnicí sklepů, které vybudovali právní předchůdci žalované jakožto samostatnou stavbu (§ 120 odst. 2 obč. zák.) pod pozemkem žalobkyně, a zborcená zeď je ve spoluvlastnictví obou účastnic [§ 3028 odst. 2 a § 1024 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“)]. Závěr o spoluvlastnictví zdi odůvodnil její specifickou úlohou ve vztahu jak ke sklepům žalované, jejichž čelní stěnu tvoří, tak k pozemku žalobkyně, který podpírá. Vzhledem k tomu, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že by zborcení zdi bylo výlučně důsledkem protiprávního jednání žalované, jevilo se obvodnímu soudu nespravedlivým uložit povinnost k odstranění následků tohoto zborcení žalované. Proto zamítl žalobu o náhradu škody uvedením do původního stavu i žalobu o uložení povinnosti preventivních opatření. Zamítl též žalobu o zaplacení 7 900 Kč, s tím, že nebyla-li žalobkyně spokojena se způsobem provedení plošiny, měla se domáhat nápravy u žalované, případně u zhotovitele. 2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 2022, č. j. 23 Co 192/2022-624, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I tak, že žalované uložil zajistit odvoz a likvidaci suti ze zřícené opěrné zdi nacházející se na pozemku žalobkyně, ve zbylém rozsahu jej potvrdil (výrok I), dále potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích II a III (výrok II), změnil zamítavý výrok IV rozsudku sudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 7 900 Kč s příslušenstvím (výrok III), změnil výrok VI o nákladech státu (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok V). Odvolací soud částečně vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která však doplnil dokazováním podle § 213 o. s. ř. Zjistil, že spory mezi účastnicemi mají dlouhodobý historický původ, právní předchůdci žalované dlouhodobě vytýkali žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) nesprávné hospodaření s vodou na jejích pozemcích a nevhodné umístění skleníku a stromů nad klenbami sklepů a domáhali se nápravy u správních orgánů. Na základě závěrů posudků znalce Ing. Šimůnka a společnosti TRIGON, správního spisu Městského úřadu Dubá, geologického a diagnostického průzkumu sklepů provedeného společností INSET a statického posouzení Ing. Marečka vzal za prokázané, že příčinou zborcení zdi byl tlak vyvolaný zvýšenou vlhkostí zeminy (v důsledku provlhčování zeminy ve skleníku, tvaru střechy skleníku a přitékání srážkové vody směrem k předmětné zdi, jímání vody do nádob a jejich vypouštění na pozemky, včetně nadzemního bazénu) a prorůstání kořenů vegetace (dlouhodobě působících topolů), tedy způsobem využívání pozemků žalobkyně, další příčinou však byl též stav zdi, která nebyla dimenzována jako opěrná zeď zachycující tlak zeminy plynoucí z výškového rozdílu pozemků (absence kotvení zdi do zeminy či skály, jejího provázání se zdivem sklepů a drenážního systému pro odvodnění pozemků). Žalobkyně plošinu nad pozemkem p. č. XY používá k uložení palivového dřeva, čímž je zvýšen tlak na klenbu sklepů, na níž je plošina uložena. Odvolací soud souhlasil se soudem prvního stupně, že sklepy pod pozemkem žalobkyně jsou samostatnou věcí, stavbou ve vlastnictví žalované, na rozdíl od obvodního soudu však dospěl k závěru, že součástí sklepů byla i zeď, sloužící primárně k jejich uzavření, rovněž vybudovaná a udržovaná právními předchůdci žalované již před 100 až 150 lety. Tato zeď je proto jako součást sklepů ve výlučném vlastnictví žalované, nikoli ve spoluvlastnictví obou účastnic. Ostatně žalobkyně sama, ani její právní předchůdce, se nikdy za spoluvlastníky zdi nepokládali. Odvolací soud nárok na náhradu škody posoudil podle § 415 a § 420 obč. zák., a vzhledem ke shora uvedeným skutkov