25 Cdo 479/2007 — Nejvyšší soud

25 Cdo 479/2007 citace  Právní věta:Za škodu způsobenou pozastavením splnění příkazu k úhradě stát odpovídá, nenaplňoval-li obchod znaky obchodu neobvyklého (podezřelého), tj. obchodu, jehož znaky jsou demonstrativně vypočteny v § 1 odst. 5 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, ve znění účinném do 31. 7. 2000. Za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu činného v trestním řízení o zajištění peněžních prostředků na účtu stát odpovídá, bylo-li rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2009 Spisová značka:25 Cdo 479/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:25.CDO.479.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 1 předpisu č. 82/1998Sb. § 4 předpisu č. 82/1998Sb. § 1 předpisu č. 61/1996Sb. § 4 předpisu č. 61/1996Sb. § 6 předpisu č. 61/1996Sb. § 14 předpisu č. 61/1996Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:100 / 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 479/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně   A. a.s., zastoupené advokátem, proti žalované České republice – 1) Ministerstvu financí, zastoupenému advokátem, a 2) Ministerstvu spravedlnosti, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 214/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2006, č. j. 13 Co 331/2005-258, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se vůči státu domáhala zaplacení částky v celkové výši 28.144.702,80 Kč jako náhrady škody (sestávající z nákladů vynaložených na zaplacení smluvní pokuty, náhrady škody a nákladů rozhodčího řízení společnosti Z. E. L., dále z nákladů právního zastoupení a ušlého zisku), která jí měla vzniknout v důsledku odložení jejího bankovního příkazu k převodu peněz z pokynu Finančně analytického útvaru Ministerstva financí (dále též jen „FAÚ“) a následného zajištění všech finančních prostředků na účtu žalobkyně na základě rozhodnutí Policie ČR. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 30. 8. 2001, č. j. 23 C 214/99-49, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že za stát je v tomto případě příslušné jednat Ministerstvo financí a že jak FAÚ, tak orgány činné v trestním řízení jednaly v souladu se zákonem; odpovědnost státu proto není dána. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2002, č. j. 20 Co 112/2002-70, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že nárok na náhradu škody (za předpokladu jejího vzniku) v důsledku odložení příkazu k úhradě z pokynu FAÚ a v důsledku nezákonného usnesení Policie ČR o zajištění finančních prostředků na účtu žalobkyně je opodstatněný a že v dalším řízení se bude soud prvního stupně zabývat ostatními předpoklady odpovědnosti státu za škodu a bude jednat též s Ministerstvem spravedlnosti. Obvodní soud pro Prahu 1 poté rozsudkem ze dne 31. 1. 2005, č. j. 23 C 214/99-215, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1.176.738,46 Kč s příslušenstvím (Ministerstvu financí) a 26.324.096,22 Kč s příslušenstvím (Ministerstvu spravedlnosti), ohledně 643.868,12 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že za účelem uhrazení dluhu ve výši 226.276.384,21 Kč splatného dne 30. 4. 1998 zadala žalobkyně dne 24. 4. 1998 (se splatností k 27. 4. 1998) příkaz bance k převodu 6.792.882,- USD ve prospěch účtu společnosti Z. E. L. Jelikož banka zhodnotila uvedenou transakci jako neobvyklý obchod, odložila splnění příkazu o 24 hodin a téhož dne (27. 4. 1998) oznámila své podezření FAÚ, který neprodleně nařídil bance odložit splnění příkazu k úhradě o dalších 48 hodin, tj. do 30. 4. 1998, a podal trestní oznámení na předsedkyni představenstva žalobkyně R. F. (věc byla dne 28. 7. 1998 odložena). Policie ČR, Úřad vyšetřování h. m. P., usnesením ze dne 30. 4. 1998, ČVS: MVV- 2111/98, zajistila na účtu žalobkyně peněžní prostředky ve výši 7.243.899,31 USD s odůvodněním, že je zde podezření na mezinárodní transakci peněz směřující k legalizaci výnosů z trestné činnosti. Dne 24. 6. 1998 udělilo Městské státní zastupitelství v P. souhlas ke zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu žalobkyně, k čemuž pak došlo usnesením Policie ČR, Úřadu vyšetřování h. m. P., ze dne 1. 7. 1998, ČVS: MVV-2111/277-98, s odůvodněním, že skutečnosti zjištěné provedeným šetřením svědčí o reálném obchodním podkladu předmětné finanční transakce, takže pro účely dalšího řízení již není zajištění třeba. K 8. 7. 1998 byl převod finančních prostředků dokončen a dlužná částka připsána na účet společnosti Z. E. L. Na základě pravomocného rozhodčího nálezu ze dne 25. 10. 1998 zaplatila žalobkyně společnosti Z. E. L. pro nesplnění povinnosti uhradit dluh řádně a včas dne 11. 11. 1998 částku 20.018.500,- Kč (20.000.000,- Kč na náhradě škody a 18.500,- Kč na nákladech rozhodčího řízení) a dne 13. 11. 1998 částku 234.354,40 USD (smluvní pokutu); na nákladech právního zastoupení zaplatila Mgr. K. T. celkem 1.100.030,- Kč. Soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu dospěl k závěru, že za situace, kdy trestní stíhání předsedkyně představenstva žalobkyně R. F. skončilo rozhodnutím vyšetřovatele o odložení věci, neboť nešlo o podezření ze spáchání trestného činu a nebyl prokázán úmysl dosáhnout legalizace výnosu z trestné činnosti, je dána odpovědnost státu za škodu podle § 14 zákona č. 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a o změně a doplnění souvisejících zákonů, ve znění ke dni vzniku škody, a podle § 3, 4 zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, nikoli však ve výši žalobkyní požadované. Nárok na náhradu ušlého zisku vyčísleného částkou 4.509,20 USD v podobě obecných úrokových sazeb z vkladů a úvěrů není důvodný, neboť žalobkyně neprokázala ani netvrdila skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že nebýt zajištění peněžních prostředků na jejím účtu, mohla by reálně očekávat příjmy z úroků z vkladů nebo úvěru (navíc celý zůstatek na účtu byl po celou dobu zajištění úročen 2%, takže k jistému zhodnocení přesto došlo). K důvodnosti nároku na náhradu nákladů vynaložených na zaplacení smluvní pokuty, náhrady škody a nákladů rozhodčího řízení společnosti Z. E. L. na základě rozhodčího nálezu soud prvního stupně uvedl, že kdyby nedošlo ze strany banky a FAÚ k odložení splnění příkazu a k následnému zajištění peněz na účtu žalobkyně orgánem činným v trestním řízení, příkaz k převodu peněz by byl dne 27. 4. 1998 splněn a k 29. 4. 1998 (před termínem splatnosti) včas dokončen, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost svědčící o neexistenci vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním shora uvedených orgánů a vznikem  takto vyjádřené škody; žalobkyni proto náleží -  po zkrácení o 2% úrok ze zůstatku na účtu žalobkyně, na který měla i po dobu zajištění nárok - 26.912.034,68 Kč. Zmenšení majetku žalobkyně nastalo rovněž úhradou nákladů právního zastoupení v rozsahu odměn za pět úkonů právní služby v rámci trestního řízení (435.850,- Kč), dva úkony v rámci rozhodčího řízení (83.900,- Kč) a za dva úkony v rámci předběžného projednání nároku na náhradu škody podle § 9 zákona č. 58/1969 Sb. (69.050,- Kč), nikoli však v rozsahu odměn za účast u výslechu R. F., při němž advokát neplnil roli právního zástupce žalobkyně, nýbrž osoby podávající vysvětlení ve smyslu § 158 odst. 4 trestního řádu, a za účast u třech jednání na M. s. z. v P. a na Úřadu vyšetřování h. m. P. ve stadiu před zahájením trestního stíhání, která není úkonem právní služby. Vzhledem k samostatným rozpočtovým kapitolám organizačních složek státu zavázal soud prvního stupně ČR – Ministerstvo spravedlnosti k náhradě nákladů právního zastoupení v trestním řízení ve výši 435.850,- Kč a ostatní zjištěnou škodu (27.064.984,68 Kč) vycházeje z celkové doby 69 dnů, po kterou byla žalobkyně v prodlení se splněním dluhu rozdělil podle poměru 3/69 ku 66/69; 3 dny prodlení jdou k tíži ČR – Ministerstva financí (1.176.738,46 Kč) a 66 dní k tíži ČR – Ministerstva spravedlnosti (26.324.096,22 Kč), jelikož příčinou vzniku škody bylo jak odložení splnění příkazu k úhradě, tak i nezákonné rozhodnutí o zajištění peněz žalobkyně. K odvolání žalované (obou organizačních složek státu) Městský soud v P