25 Cdo 5034/2008 — Nejvyšší soud

25 Cdo 5034/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 6. 2011 Spisová značka:25 Cdo 5034/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:25.CDO.5034.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. § 442 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 7. 2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 5034/2008ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ACREAL - nemovitosti s.r.o., se sídlem v Plzni, nám. Republiky 14a/360, IČO 25247689, zastoupené Mgr. Martinem Vovsíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, proti žalovanému P. L., zastoupenému JUDr. Karlem Uhlířem, advokátem se sídlem v Plzni, Husova 722/13, za účasti České pojišťovny a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO 45272956, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 565.743,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 36 C 167/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2008, č. j. 15 Co 128/2008-334, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 6. 2008, č. j. 15 Co 128/2008-334, se v části výroku o věci samé, jímž byla zamítnuta žaloba ohledně částky 48.431,- Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení zrušuje a v tomto rozsahu se věc vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.   O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň – město rozsudkem ze dne 12. 12. 2007, č. j. 36 C 167/2006-253, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 140.966,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 424.777,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Žalobkyni vznikla škoda na vozidle Mercedes Benz CLS v důsledku dopravní nehody, za kterou odpovídá žalovaný. Na náhradu opravy obdržela žalobkyně z havarijního pojištění částku 143.496,- Kč a za tzv. obchodní znehodnocení (částka vyjadřující snížení tržní ceny vozu v důsledku dopravní nehody) částku 61.500,- Kč (celkem tedy 204.996,- Kč), proto byl předmětem řízení nedoplatek ve výši 4.966,- Kč (včetně DPH) a vynaložené náklady na půjčovné náhradního vozu Porsche Carrera Cabrio po dobu opravy ve výši 560.777,- Kč (včetně DPH). Soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 7/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek označil vynaložené půjčovné za skutečnou škodu vzniklou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, náhrada však nenáleží v plné výši, ale pouze v rozsahu nutných a účelně vynaložených nákladů. Soud neshledal vypůjčené vozidlo za srovnatelné s havarovaným (image, rozdílné parametry motorů, převodovek, typu karoserie, kvalita, opotřebení, počet ujetých kilometrů aj.), přičemž za „levnější“ vůz Porsche zaplatila žalobkyně výrazně vyšší půjčovné ve srovnání s možností zapůjčení srovnatelného vozu ve standardní půjčovně; tím je pro účely uplatňovaného nároku vozidlo o dvě třídy nižší než vozidlo poškozené, tj. Mercedes Benz třídy E, které měl opravce pro žalobkyni po dobu opravy poškozeného vozu k dispozici. Účelně vynaloženým nákladem v souvislosti se zapůjčením náhradního vozidla je proto pouze částka 136.000,- Kč. K tomu soud přiznal částku 4.966,- Kč dosud neuhrazeného obchodního znehodnocení vozu. Naopak nedůvodným je (vedle části půjčovného za náhradní vůz) nárok žalobkyně na DPH z uvedených částek, a to s odkazem na § 14 odst. 1 písm. b) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Požadavek žalovaného na odečet pevných nákladů, tj. nákladů, jež by žalobkyně vydala za provoz původního automobilu, není důvodný, neboť nemůže jít k tíži žalobkyně a netýká se požadavku žalobkyně na úhradu půjčovného. K odvolání všech účastníků řízení Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 6. 2008, č. j. 15 Co 128/2008-334, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 188.666,- Kč s příslušenstvím, v částce 286.404,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, ohledně částky 90.673,- Kč s příslušenstvím pak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že ani opravou poškozeného vozu nedošlo zcela k obnovení jeho předešlého stavu, neboť vůz měl v důsledku nehody nižší tržní cenu než před ní, shledal odvolací soud požadavek žalobkyně na tuto náhradu oprávněným, a to ve vyšším rozsahu než soud prvního stupně. Vedle rozdílu obecné ceny vozu před havárií a po opravě zohlednil tržní poměry (koeficient prodejnosti), od této částky odečetl již vyplacených 61.500,- Kč a dobral se k částce 101.097,- Kč za snížení tržní ceny vozu po opravě. Ohledně náhrady půjčovného shodně se soudem prvního stupně uvedl, že ve smyslu § 442 obč. zák. se hradí přiměřené a účelně vynaložené náklady, kterými však nejsou náklady na zapůjčení libovolného vozu, ale v uvedeném případě náklady na zapůjčení levnějšího Mercedesu třídy C nebo E s horšími užitnými vlastnostmi, neboť stejně kvalitní a vybavený vůz jako poškozený Mercedes nebyl u opravce k dispozici. Z hlediska kritéria srovnatelnosti zdůraznil, že nelze za všech okolností trvat na absolutní shodě všech znaků obou vozidel, za nejdůležitější je třeba považovat užitné vlastnosti vozu a účel, jakému vůz slouží. Protože žalobkyně není podnikatelkou v oblasti dopravy celebrit nebo státních návštěv, není image provozovatele vozu tím nejdůležitějším kritériem. Je proto třeba vycházet z obvyklého půjčovného, byť za Mercedes nižší třídy. Oproti soudu prvního stupně odvolací soud odečetl od zjištěné škody nutné výdaje, které by žalobkyně měla provozováním původního vozu a které jeho nepoužíváním ušetřila, a to ve smyslu § 2 písm. b) vyhlášky č. 647/2004 Sb., v opačném případě by se žalobkyně na úkor žalovaného bezdůvodně obohatila. Výše škody spočívající ve vynaloženém půjčovném tak proto činí pouze 87.569,- Kč. Odlišně od soudu prvního stupně posoudil odvolací soud nárok na náklady expertizy; vzhledem k tomu, že je expertiza nepoužitelná a jde o neúčelně vynaložený náklad žalobkyně, nelze žalovaného k její náhradě zavázat. Stejně tak není správný závěr soudu prvního stupně, že část nároku žalobkyně zanikla započtením, neboť při rozhodování o věci samé nelze vedlejšímu účastníku přiznat práva nebo uložit povinnosti (§ 93 o.s.ř.); započtení pohledávek tedy není možné pro neshodu v okruhu subjektů. Ohledně částek 89.537,- Kč s příslušenstvím tvořící DPH z půjčovného a 1.136,- Kč s příslušenstvím tvořící DPH na expertizu zajištěnou žalobkyní byla žaloba vzata v průběhu odvolacího řízení zpět. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a uplatňuje dovolací důvody podle 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o.s.ř. Namítá, že skutečnou škodu spočívající v obchodním znehodnocení poškozeného vozidla je nutné počítat včetně DPH. Poškozený totiž nemůže vůz prodat za původní cenu s DPH, ale za cenu o obchodní znehodnocení nižší. Nesouhlasí dále se závěrem odvolacího soudu, že účelně vynaloženým nákladem je pouze půjčovné za vozidlo o třídu či dvě nižší, neboť pak poškozená by si byla nucena půjčovat horší vozidlo, než které vlastní a které nemůže pro nehodu zaviněnou žalovaným užívat. Je právem poškozené bezplatně užívat zcela rovnocenné vozidlo. Žalobkyně si zapůjčila náhradní vozidlo Porsche, jehož pořizovací cena je srovnatelná s vozem poškozeným, v době dopravní nehody mělo hodnotu dokonce nižší. Soudy proto měly zkoumat, zda vynaložené půjčovné na náhradní vůz odpovídalo ceně obvyklé či zda bylo předražené. Soudy také nekladly dostatečný důraz na image provozovatele vozidla; vůz Mercedes Benz CLS si žalobkyně pořizovala v podstatné míře i pro demonstraci movitosti a solventnosti. Vůz Mercedes nižší třídy tento účel splnit nemůže. Pokud odvolací soud dovodil, že srovnatelný vůz s vozem Mercedes Benz CLS (podle dovolatelky Mercedes Benz třídy S) nebyl u opravce k dispozici, učinil nesprávná skutková zjištění. Odvolací soud dále určil výši škody odhadem ve smyslu § 136 o.s.ř., ačkoli pro aplikaci tohoto ustanovení nebyly splněny zákonné předpoklady. Stejně tak nesprávně odečetl od způsobené škody tzv. pevné náklady; při stanovování výše škody by se však mělo vycházet z rozdílu ceny vozidla v daném stáří a stavu najetých kilometrů před nehodou a ceny vozidla ve stáří po době opravy s připočtením kilometrů najetých náhradním vozem. Nesprávný je i závěr odvolacího soudu ohledně neúčel