25 Cdo 5282/2007 — Nejvyšší soud

25 Cdo 5282/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 6. 2010 Spisová značka:25 Cdo 5282/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.5282.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Odpovědnost státu za škodu Dotčené předpisy:§ 8 předpisu č. 82/1998Sb. § 31 předpisu č. 82/1998Sb. Kategorie rozhodnutí:B EU Zveřejněno na webu:28. 7. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz.              25 Cdo 5282/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: J. E. K., zastoupený JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 C 249/2000, o dovolání žalobce i žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. srpna 2007, č. j. 18 Co 606/2006-199, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2007, č. j. 18 Co 606/2006-199, pokud jím byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o platební povinnosti žalované tak, že se žaloba ohledně částky 128.319,- EUR zamítá, a pokud jím bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení; jinak se dovolání žalobce zamítá.                                             II. Dovolání žalované se odmítá.                                                                                                                                                                   O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 30. 6. 2005, č. j. 13 C 249/2000-130, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 25. 7. 2006, č. j. 13 C 249/2000-170, a opravného usnesení ze dne 22. 9. 2006, č. j. 13 C 249/2000-174, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 96.780,03 Kč a 324.155,75 EUR, žalobu ohledně částky 89.892,97 Kč a 289,65 EUR zamítl, řízení z důvodů částečného zpětvzetí žaloby ohledně nákladů léčení ve výši 527,97 EUR zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 31. 8. 1998 bylo žalobci sděleno obvinění pro trestné činy pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 trestního zákona a ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 242 odst. 1 a § 217 odst. 1 písm. b)  trestního zákona. Tentýž den byl z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) trestního řádu vzat do vazby, z níž byl dne 4. 12. 1998 propuštěn, a usnesením Policie ČR ze dne 1. 11. 1999, ČSV:OVCH-1124/10/98-Mř, bylo trestní stíhání proti žalobci zastaveno (právní moc dne 23. 11. 1999). Žalobce u žalované uplatnil žádost o odškodnění za vazbu, jíž žalovaná podle sdělení ze dne 28. 8. 2000 nevyhověla. Soud dovodil odpovědnost státu za škodu způsobenou rozhodnutím o vazbě podle § 9 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále též jen „zákon“/. Ztotožnil se se zjištěnými důvody poklesu zisku žalobce včetně jeho ztrát v letech 1999 až 2000 uvedenými ve znaleckém posudku Ing. Michaela Ledviny a vyčíslil  výši ztráty na zisku z podnikání žalobce, která vznikla v příčinné souvislosti s jeho vazbou, v roce 1999 ve výši 179.545,- EUR, v roce 2000 ve výši 75.312,- EUR a v roce 2001 ve výši 55.007,- EUR, tj. celkem částkou 309.846,- EUR, avšak vázán návrhem žalobce přiznal mu ušlý zisk v požadované výši 298.916,30 EUR. V plném rozsahu shledal důvodný nárok na náhradu  nákladů právního zastoupení v trestním řízení JUDr. Janouškem ve výši 90.518,- Kč, nákladů právního zastoupení v SRN Dr. Langem ve výši 1.500,- DM a nákladů na překlady tlumočníka Dr. Ulricha ve výši 58.129,64 DM, neboť trestní stíhání žalobce v SRN bylo zahájeno právě v souvislosti  s trestním stíháním v České republice. Za škodu, která je v příčinné souvislosti s vazbou žalobce, soud považoval taktéž částku 1.918,70 DM, vzniklou rozdílným kurzem při složení a zpětné výměně peněžité záruky ve výši 800.000,- Kč ve vazebním řízení, 1.500,- Kč jako převodní poplatek bance, vyjma 10% úroku z prodlení ve výši 80.000,- Kč za přečerpání peněžních prostředků na účtu v souvislosti s výběrem peněz na složení kauce, neboť nebylo zřejmé, že by zde k prodlení došlo. Za důvodné soud považoval i nároky na náhradu poštovného ve výši 83,- DM a 14,- DM, nákladů na výpis z rejstříků trestů ve výši 30,- DM, nocležného manželky žalobce ve výši 1.642,- Kč a 3.120,03 Kč a cestovného manželky žalobce ve výši 5.591,20 DM, kromě nákladů na stravování. Na žádost žalobce přiznal soud částku v EUR. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 8. 2007, č. j. 18 Co 606/2006-199, k odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti žalované změnil tak, že žalobu co do částky 33.279,- Kč a 164.558,45 EUR zamítl, ve zbytku jej potvrdil, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Shodně se soudem prvního stupně dovodil odpovědnost žalované podle § 9 zákona č. 82/1998 Sb., avšak náklady obhajoby shledal v příčinné souvislosti s trestním stíháním pouze ve výši 63.501,- Kč a vzhledem k již pravomocně přiznaným 63.042,- Kč zavázal žalovanou k zaplacení 459,- Kč; nepřiznal ani náklady na nocležné manželky žalobce ve výši 1.642,- Kč a 3.120,03 Kč a náhradu za převodní poplatek kauce ve výši 1.500,- Kč. Ohledně náhrady ušlého zisku z podnikání žalobce soud uzavřel, že jej nelze přiznat za rok 2000 ve výši 75.312,- EUR a za rok 2001 ve výši 53.007,- EUR (správně 55.007,- EUR), tj. celkem 130.319,- EUR, neboť tento nárok nebyl uplatněn u žalované, což je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. Ani další uplatněné náklady (celkem ve výši 34.239,45 EUR) neshledal v příčinné souvislosti s trestním stíháním, resp. s rozhodnutím o vazbě. U výdajů za advokáta v SRN ve výši 1.500,- DM žalobce nedoložil, že by proti němu bylo i v SRN zahájeno trestní řízení jako důsledek trestního stíhání za stejný skutek v České republice. Neoprávněné jsou i výdaje na překlady a tlumočení německého tlumočníka ve výši 58.129,64 DM, neboť žalobce měl nárok jednat před orgány činnými v trestním řízení ve své mateřštině a byl oprávněn požádat o bezplatný překlad písemností do německého jazyka (§ 2 odst. 4 a § 28 zákona č. 141/1961 Sb.). Jde-li o nocležné a stravné (574,50 DM), cestovné (5.291,20 DM), poštovné (89,- DM) a výdaje za výpis z rejstříků trestů (30,- DM), žalobce nedoložil, jak by měly tyto výdaje souviset s jeho trestním stíháním. Jelikož změna kurzu k tehdejší německé marce je objektivní skutečností, neshledal důvodným ani nárok na náhradu kurzovní ztráty (1918,70 DM). Vzhledem k již pravomocně přiznaným 7.850,- EUR proto žalovanou zavázal k zaplacení 151.747,30 EUR. Proti rozsudku odvolacího soudu podali oba účastníci dovolání. Žalobce směřuje dovolání do měnícího výroku ohledně částky 158.048,21 EUR a do nákladového výroku a podává je z důvodů uvedených v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., odst. 3 o.s.ř. Vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení, jestliže jediným důvodem pro zamítnutí žaloby na náhradu ušlého zisku za rok 2000 ve výši 75.312,- EUR a za rok 2001 ve výši 52.007,- EUR byla okolnost, že nedošlo k předběžnému projednání u Ministerstva spravedlnosti ČR; podle žalobce jde o retroaktivní aplikaci § 14 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění novely provedené zákonem č. 160/2006 Sb., neboť podle předchozí úpravy i pokud žaloba byla podána vůbec bez předchozího projednání, pak jde o odstranitelný nedostatek podmínky řízení a soud měl postupovat podle § 104 odst. 2 o.s.ř., nikoliv věcně rozhodnout a z tohoto důvodu žalobu zamítnout. Navíc se domnívá, že odmítnutí jeho nároku ze strany Ministerstva spravedlnosti ČR bylo co do právního důvodu celkové, a to bez ohledu na jeho výši, potom každý dále žalovaný nárok již bez dalšího vždy