25 Cdo 5828/2017 — Nejvyšší soud

25 Cdo 5828/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2019 Spisová značka:25 Cdo 5828/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:25.CDO.5828.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ztížení společenského uplatnění Bolestné Náhrada za ztrátu na výdělku Náklady léčení Vady podání Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb. § 444 odst. 1 obč. zák. § 445 obč. zák. § 447 obč. zák. § 449 odst. 1 obč. zák. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 10. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 5828/2017-154 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobců: a) M. H., narozená XY, bytem XY, b) T. H., narozený XY, bytem XY, oba zastoupeni Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Pod Křížkem 428/4, Praha 4, proti žalované: UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem Evropská 136/810, Praha 6, IČO 49240480, zastoupená JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem Palackého třída 223/5, Nymburk, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 13 C 131/2015, o dovolání obou žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, č. j. 72 Co 40/2017-122, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, č. j. 72 Co 40/2017-128, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, č. j. 72 Co 40/2017-122, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, č. j. 72 Co 40/2017-128, se v části výroku I o věci samé, jíž byl potvrzen zamítavý výrok III rozsudku soudu prvního stupně, mění takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 9. 2016, č. j. 13 C 131/2015-86, se v zamítavém výroku III mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 500.000 Kč na náhradě za bolest do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, ve zbývající části tohoto výroku se potvrzuje. II. Dovolání žalobkyně a) se ve zbývajícím rozsahu odmítá. III. Dovolání žalobce b) se v celém rozsahu odmítá. IV. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou se žalované nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. V. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, č. j. 72 Co 40/2017-122, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2017, č. j. 72 Co 40/2017-128, se spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 9. 2016, č. j. 13 C 131/2015-86, ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou a ve výrocích o soudním poplatku zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 19. 9. 2016, č. j. 13 C 131/2015-86, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni a) 926.100 Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění, ve zbylém rozsahu žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, včetně povinnosti žalované k zaplacení poměrné části soudního poplatku. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalobkyně a) domáhala náhrady za ztížení společenského uplatnění v celkové výši 3.500.000 Kč, bolestného ve výši 500.000 Kč, doplatku za ztrátu na výdělku při invaliditě ve výši 80.000 Kč s příslušenstvím, pravidelného měsíčního příspěvku za ztrátu na výdělku ve výši 11.840 Kč a spolu se žalobcem b) náhrady nemajetkové újmy ve výši 1.000.000 Kč, a jíž se žalobce b) domáhal doplatku příspěvku na péči ve výši 277.200 Kč, pravidelného měsíčního příspěvku na péči ve výši 12.000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 181.000 Kč a spolu se žalobkyní a) náhrady nemajetkové újmy ve výši 1.000.000 Kč. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně a) byla dne 19. 7. 2013 ve věku 22 let těžce zraněna při dopravní nehodě, když cestovala jako spolujezdkyně motorovým vozidlem zn. XY řízeným L. D. Utrpěla poranění mozku a vnitřních orgánů, několik týdnů byla ve vigilním kómatu a až do 4. 2. 2014 hospitalizována; v současné době dochází na pravidelné lékařské kontroly na neurologii, psychiatrii a psychologii. Po úrazu navštěvovala rovněž logopedii, kde se naučila znovu mluvit. Užívá léky na zklidnění nervové soustavy, po úrazu hůře mluví a chodí, pociťuje únavu, zhoršila se jí paměť, špatně se soustředí, má psychické problémy a viditelnou jizvu na krku a břiše. Před úrazem nebyla nikde zaměstnána a následně otěhotněla. Její dvě nezletilé děti byly rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. 9. 2013, č. j. 4 P 112/2013-36, svěřeny do pěstounské péče žalobce b), bratra žalobkyně a), která je tak vídá pravidelně dvakrát týdně, avšak plnou péči o ně zajistit nedokáže. Péči o sebe zvládá, s nákupy a vařením jí pomáhá otec, s nímž žije ve společné domácnosti. Od nehody je vyčleněna z některých zájmových aktivit, které provozovala dříve, kdy např. rekreačně sportovala, řídila auto či jezdila s dětmi na výlety. V současné době je evidována na úřadu práce a je poživatelkou invalidního důchodu druhého stupně. Znaleckým posudkem bylo ztížení společenského uplatnění žalobkyně a) ohodnoceno 3087 body [vč. 47% navýšení zohledňujícího věk žalobkyně a) v době škodné události], čemuž odpovídá základní náhrada ve výši 370.440 Kč, jež byla žalobkyni již vyplacena. Bolestné pak bylo ohodnoceno celkem 1933 body, tzn. částkou 231.960 Kč, jež byla rovněž žalovanou uhrazena. Soud prvního stupně shledal důvody pro mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně a) o dalších 926.100,- Kč, ve zbylém rozsahu pak žalobu obou žalobců zamítl. Ve vztahu k nároku žalobkyně a) na náhradu za vytrpěnou bolest uzavřel, že v řízení nebyly tvrzeny ani prokázány skutečnosti zvláštního zřetele hodné odůvodňující výjimečné zvýšení základního odškodnění, u nároku na náhradu za ztrátu na výdělku pak chybí naplnění stěžejní podmínky pro jeho přiznání, neboť žalobkyně a) nebyla v době nehody v zaměstnaneckém poměru a od ukončení studia nikdy nepracovala. Žalobcem b) uplatněný nárok na příspěvek na péči shledal nedůvodným jednak proto, že náklady vznikající v souvislosti s péčí o dcery žalobkyně a) jsou mu kompenzovány dávkami pěstounské péče, zčásti pak rovněž proto, že předmětný nárok nelze přiznat do budoucna ve formě pravidelné renty. Žalobce b) navíc ani netvrdil, že by jemu osobně vznikla zvláštní škoda či náklady projevující se např. sníženými možnostmi pracovního uplatnění, sníženým výdělkem, zmenšením časového prostoru pro odpočinek a rekreaci či vyšší fyzickou a psychickou únavou. U nároku na náhradu nemajetkové újmy žalobci ani přes poučení neuvedli žádná konkrétní skutková tvrzení ohledně toho, jakým jednáním žalované jim měla být újma způsobena, resp. v čem mají spočívat důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“). K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 5. 2017, č. j. 72 Co 40/2017-122, ve spojení s usnesením ze dne 22. 5. 2017, č. j. 72 Co 40/2017-128, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobkyni a) přiznal na náhradě za ztížení společenského uplatnění dalších 550.000 Kč, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení, opět včetně povinnosti žalované k zaplacení poměrné části soudního poplatku za řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovými a převážně i s právními závěry soudu prvního stupně, odlišným způsobem vyhodnotil pouze rozsah náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně a). Obvodním soudem přiznané odškodnění označil za nepřiměřeně nízké, a to zejména s ohledem na okolnost, že žalobkyně je v důsledku utrpěných poranění vyřazena z péče o své dvě nezletilé dcery a nemůže tak plnit jedno ze základních poslání ženy, tj. být matkou. Vzhledem k tomu, jakož i s přihlédnutím k věku žalobkyně a) v době nehody a k omezeným možnostem jejího dalšího uplatnění v životě, označil za adekvátní zvýšení základní náhrady za ztížení společenského uplatnění o celkem 1.476.100 Kč, tj. zhruba o čtyřnásobek. Ohledně nároku na příspěvek na péči uplatněného žalobcem b) se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že náklady spojené s péčí o děti žalobkyně a) jsou dotyčnému hrazeny dávkami pěstounské péče, potažmo že předmětný nárok nelze uplatnit formou renty do budoucna, a dále doplnil, že žalobce b) není ani osobou, jež by byla k uplatnění tohoto nároku aktivně věcně legitimována, neboť tou může být pouze ten, do jehož zdraví bylo zasaženo. Rozsudek odvolacího soudu napadli oba žalobci dovoláním. Ohledně otázky mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplat