25 Cdo 726/2021 — Nejvyšší soud

25 Cdo 726/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 1. 2022 Spisová značka:25 Cdo 726/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:25.CDO.726.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Procesní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 107 o. s. ř. § 107a o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 726/2021-289 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce: nezl. AAAAA (pseudonym), narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Filipem Němcem, advokátem se sídlem Václavské nám. 66, 110 00 Praha 1, proti žalované: Městská nemocnice v Litoměřicích, příspěvková organizace, IČO 00830488, se sídlem Žitenická 2084, 412 01 Litoměřice, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna, a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, 110 00 Praha 1, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 17 C 11/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2020, č. j. 10 Co 233/2020-268, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2020, č. j. 10 Co 233/2020-268, a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 8. 2020, č. j. 17 C 11/2012-259, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se žalobou ze dne 3. 4. 2012 domáhá po žalované odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, které mu měly být způsobeny v průběhu léčení salmonely, a to přílišným utažením prstů levé ruky při fixaci infuze, a v důsledku toho žalobci odumřely konečné a střední články druhého a třetího prstu levé ruky, které musely být následně amputovány. Okresní soud v Litoměřicích (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21. 8. 2020, č. j. 17 C 11/2012-259, řízení zastavil (výrok I) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalovaná byla dne 3. 7. 2019 vymazána z obchodního rejstříku na základě rozhodnutí zřizovatele o jejím zrušení. Do jejích práv a povinností po jejím zániku žádná jiná osoba nevstoupila. K prodeji podniku (obchodního závodu) žalované došlo za její existence, a to dlouho před jejím výmazem. Proto tato skutečnost nemůže mít vliv na vstup do práv a povinností či na převzetí práv a povinností po zániku žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná ztratila způsobilost být účastníkem řízení a zanikla bez právního nástupce, soud řízení zastavil podle § 107 odst. 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Nad rámec odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že toto rozhodnutí vydal jsa vázán závazným pokynem odvolacího soudu, přičemž jinak se domnívá, že pokud již před zánikem žalované došlo k přechodu práv a povinností, o něž v tomto řízení jde, na Nemocnici Litoměřice, a. s., IČO 06199518, (na základě smlouvy o koupi obchodního závodu ze dne 14. 9. 2017), mělo mít přednost rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. (jehož vydání navrhl žalobce v podání ze dne 6. 4. 2020), neboť v době svého zániku nebyla již žalovaná v tomto sporu pasivně legitimována. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 20. 10. 2020, č. j. 10 Co 233/2020-268, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o tom, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II). Podle odvolacího soudu nastane-li překážka v řízení z toho důvodu, že účastník ztratil způsobilost být účastníkem řízení, je soud povinen z moci úřední postupovat podle § 107 o. s. ř. a rozhodnout, s kým bude v řízení pokračováno. Přitom však procesním nástupcem právnické osoby podle § 107 odst. 3 o. s. ř. je ten, kdo po zániku právnické osoby vstoupil do jejích práv a povinností, popřípadě ten, kdo po zániku právnické osoby převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde. Procesní nástupnictví z tohoto důvodu je třeba odlišovat od procesního nástupnictví z důvodu převodu či přechodu práva nebo povinnosti účastníka řízení na jiného v době po zahájení řízení v situaci, kdy účastník neztrácí způsobilost být účastníkem řízení. V takovém případě soud rozhoduje pouze na návrh žalobce podle § 107a o. s. ř. V nastalé procesní situaci nemohl podle odvolacího soudu soud prvního stupně rozhodnout jinak než podle § 107 odst. 5 o. s. ř. a řízení zastavit. Žalovaná totiž ztratila způsobilost být účastníkem řízení nejen před rozhodnutím Okresního soudu ze dne 8. 4. 2020, č. j. 17 C 11/2012-248, (jímž soud prvního stupně zamítl návrh žalobce podaný podle § 107a o. s. ř. – pozn. Nejvyššího soudu), ale dokonce ještě před tím, než žalobce tento návrh podal. V době podání tohoto návrhu tedy neexistoval žádný subjekt na straně žalované a nebyl dán prostor pro rozhodnutí o procesním nástupnictví ve smyslu § 107a o. s. ř. Usnesení odvolacího soudu napadl v plném rozsahu žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž pro rozhodnutí stěžejní problematika nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech ohledech zcela vyřešena. Tato otázka spočívá v tom, zda v případě, kdy před zánikem žalovaného jako právnické osoby došlo k převodu závodu s tím, že smluvními stranami byla deklarována potřeba učinit relevantní procesní změny v soudních řízeních, jichž byl ke dni převodu závodu žalovaný jako převodce účastníkem, je namístě pokračovat v soudním řízení s nabyvatelem závodu a aplikovat § 107 odst. 3 o. s. ř. anebo § 107a o. s. ř. Dovolatel namítá, že tato otázka byla odvolacím soudem nesprávně posouzena. V této souvislosti poukazuje na skutečnost, že v přílohách smlouvy o koupi závodu žalovaného ze dne 14. 9. 2017 je přímo identifikován předmětný spor s tím, že dle téže smlouvy měla na místo žalované do řízení vstoupit nabyvatelka závodu Nemocnice Litoměřice, a. s. Žalobce v souvislosti se svým návrhem na postup podle § 107a o. s. ř. navrhoval, aby soud provedl důkaz uvedenou smlouvou (včetně příloh), která nebyla zveřejněna. Tomuto návrhu však nebylo vyhověno, a jedná se tudíž podle dovolatele o opomenutý důkaz. Dovolatel rovněž namítá, že i kdyby nebylo možno rozhodnout o procesním nástupnictví Nemocnice Litoměřice, a. s., mělo být za tohoto nástupce považováno přinejmenším město Litoměřice jako zřizovatel žalovaného, a to podle § 27 odst. 9 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. Žalobce navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání se vyjádřila vedlejší účastnice na straně žalované, která navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl. Vedlejší účastnice uvedla, že odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ani se nejedná o otázky dosud dovolacím soudem neřešené. Z tohoto pohledu nepanují žádné pochybnosti, že v soudním řízení nelze pokračovat s jiným účastníkem na straně žalované, jestliže návrh na záměnu účastníků byl podán v době, kdy původní žalovaný již neexistoval a zanikl bez právního nástupce. Za této situace nebylo k dispozici jiné rozhodnutí než podle § 107 odst. 5 o. s. ř., a okresní soud tudíž postupoval správně, jestliže řízení zastavil. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem, a je přípustné podle § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II. bodu 2 zákona č. 296/2017), neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na zodpovězení otázky procesního práva, která nebyla v daných procesních souvislostech tohoto případu v judikatuře dovolacího soudu vyřešena. Nejprve je nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud ve své dosavadní rozhodovací praxi opakovaně akcentoval závěr, že občanské soudní řízení může být vedeno jen tehdy, jsou-li splněny tzv. podmínky řízení, tj. podmínky, za nichž může soud rozhodnout ve věci samé. Nedostatek některé z podmínek řízení musí být soudem v průběhu řízení z úřední povinnosti řešen, přičemž výsledek postupu závisí na tom, zda je nedostatek odstranitelný či nikoliv. Mezi podmínky řízení na straně účastníka se řadí i způsobilost subjektu, který v řízení vystupuje, být účastníkem řízení (§ 19 o. s. ř.). Dojde-li k zániku této podmínky v průběhu řízení tím, že účastník ztratil po podání žaloby způsobilost být účastníkem řízení, musí soud rozhodnout o procesním nástupnictví postupem podle § 107 o. s. ř. Z tohoto pr