25 Cdo 740/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 740/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 12. 2025 Spisová značka:25 Cdo 740/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:25.CDO.740.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Výklad právních jednání (o. z.) [ Právní jednání (o. z.) ] Škoda na převzaté věci [ Škoda ] Dotčené předpisy:§ 2944 o. z. § 1935 o. z. § 545 o. z. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 740/2025-234 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: M. L., proti žalovanému: Jaromír Šmída, se sídlem Seloutky 135, Určice, IČO 72489481, zastoupený JUDr. Petrem Přikrylem, advokátem se sídlem Poděbradovo nám. 1374/8, Prostějov, o zaplacení 111.100 Kč, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 15 C 127/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 10. 2024, č. j. 17 Co 188/2023-206, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 3. 8. 2023, č. j. 15 C 127/2022-166, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 111.100 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě dokazování založeného především na výpovědích svědků uzavřel okresní soud, že žalovaný se zavázal, že zajistí pro žalobce (otce jeho tehdejší partnerky J. L.) opravu jeho poškozeného vozidla, a to se zohledněním výkladu tohoto právního jednání ve smyslu § 545 a § 6 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ (jednalo se o skutečný závazek žalovaného vůči žalobci, nikoli o pouhou přátelskou úsluhu). V souladu s § 1935 o. z. bylo možné, aby žalovaný plnil nikoli osobně, ale pomocí jiné osoby, a to D. P., což také od začátku jednání mezi žalobcem a žalovaným bylo řečeno. S ohledem na uvedené žalovaný odpovídá plně za plnění dle sjednaného závazku, a tedy i za náhradu škody ve smyslu § 2944 o. z. Vozidlo bylo žalovaným převzato 20. 5. 2021 (žalovaný zajistil převoz vozidla do XY). Protože v této věci se jedná o odpovědnost objektivní, nevyžaduje se zavinění žalovaného. Na vozidle vznikla škoda, a to ztrátou dílů – turbokompresor, alternátor, 4 ks vstřikovače, víko ventilů hlavy a víko rozvodu a dále zničením (nemožností dalšího použití) dílů – sada těsnění motoru, šrouby hlavy, olejový, vzduchový a palivový filtr, plynová vzpěra kapoty. Škoda nepochybně vznikla v časovém období od okamžiku převzetí věci žalovaným do okamžiku jejího vrácení žalobci (v době od 20. 5. do 3. 11. 2021). Bylo prokázáno, že škoda na vozidle vznikla právě v době, kdy bylo vozidlo ve faktické moci (detenci) žalovaného, který také mohl ovlivnit, co se s vozidlem a jeho částmi děje. V řízení bylo prokázáno, že vozidlo bylo tímto způsobem poškozeno, respektive že byla žalobci způsobena škoda. Obrana žalovaného, že si žalobce domluvil opravu vozidla přímo s D. P., byla v řízení vyvrácena, a žádný liberační důvod žalovaný netvrdil. Byly tedy naplněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 2944 o.z. 2. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. 10. 2024, č. j. 17 Co 188/2023-206, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a nepřiznal žádnému účastníku právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Především souhlasil se skutkovým závěrem, že žalobce uzavřel závazek se žalovaným, nikoli s D. P., jehož žalobce neznal, neměl důvod mu vozidlo svěřovat, naopak žalobce z jednání žalovaného mohl nabýt dojmu, že opravy vozidel jsou jedním z dalších předmětů jeho podnikání, neboť v době, kdy udržoval vztah s dcerou žalobce, se živil různorodými činnostmi (odtahová služba, party limuzíny, DJ, rozebírání autovraků apod.). K těmto činnostem využíval i D. P. a M. O., jejichž právní vztah k žalovanému není pro rozhodnutí podstatný. Důležitý je právní závěr, že žalovaný se zavázal, že zajistí opravu vozidla žalobce, tuto opravu nezajistil, a naopak vozidlo bylo vráceno bez některých dílů a s poškozenými částmi, na jejichž opravu musel žalobce vynaložit částku 111.100 Kč. Proto byly naplněny všechny zákonné předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu na vozidle žalobce. Odvolací soud připomenul, že § 2944 o. z. stanoví povinnost k náhradě škody bez ohledu na zavinění, tj. objektivní odpovědnost za škodu na věci převzaté, která je předmětem závazku žalovaného. Jde o objektivní odpovědnost za škodu s možností liberace, důvody zproštění však žalovaný ani netvrdil, natož aby je prokázal. Z uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem, že žaloba je důvodná. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované např. rozsudkem sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, zda byly splněny všechny náležitosti právního jednání, zejména náležitosti projevu vůle podle § 545 o. z., a navazující pasivní legitimace, dále otázky určení výše škody pouze na základě svědecké výpovědi a podle uvážení soudu a konečně otázky, naplnění předpokladů objektivní odpovědnosti za škodu. Podle dovolatele nebyl v projednávané věci řádně uzavřen smluvní vztah s ním, neboť chyběla podstatná náležitost právního jednání – vůle žalovaného uzavřít závazek, stejně jako vážnost tohoto projevu, není tedy dána jeho věcná legitimace. Dále nebyla ve věci spolehlivě zjištěna výše škody, když svědecká výpověď Z. M. není dostatečná, a konečně nebyly naplněny zákonné předpoklady vzniku objektivní odpovědnosti za škodu, neboť šlo o společenskou úsluhu a nikoli právní závazek. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil ze všech těchto důvodů napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení. 4. Žalobce ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že plně souhlasí s rozhodnutím soudu prvního stupně i odvolacího. Veškeré rozhodné skutečnosti byly řádně odůvodněny i přezkoumány. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné. 6. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno především na skutkovém závěru, že žalobce z jednání žalovaného mohl nabýt dojmu, že opravy vozidel jsou jednou z dalších předmětů jeho podnikání, jelikož se v době, kdy udržoval vztah s dcerou žalobce, živil různorodými činnostmi (odtahová služba, party limuzíny, DJ, rozebírání automobilů apod.). Žalovaný dne 20. 5. 2021 přijel k žalobci společně s D. P. a M. O. se svým vozidlem odtahové služby a odvezl nepojízdné vozidlo žalobce Nissan Patrol s tím, že zajistí opravu vozidla. Zda opravu vozidla bude provádět sám žalovaný či prostřednictvím D. P., který u něho v té době bydlel a prováděl opravy vozidel a jiné činnosti pro žalovaného, nebo prostřednictvím M. O., který také u žalovaného bydlel a prováděl pro něho různé činnosti, žalobce nevěděl. Byl to však žalovaný, kdo právní závazek opravy nepojízdného vozidla se žalobcem uzavřel, neboť žalobce ani D. P., ani M. O. neznal, nikdy s nimi nejednal a veškerou komunikaci ohledně opravy vyřizoval žalobce i jeho rodinní příslušníci pouze se žalovaným. Byl to žalovaný, který dne 20. 5. 2021 převzal a svým odtahovým vozidlem odvezl předmětný vůz žalobce do své nemovitosti. Po rozpadu jeho vztahu s dcerou žalobce přestal komunikovat, ačkoli rodinní příslušníci žalobce jej vyzývali opakovaně k vydání vozidla, na což žalovaný nereagoval. Po odtažení vozidla do autoservisu bylo zjištěno rozsáhlé poškození vozidla. Současně bylo skutkově prokázáno, že žalovaný stejným způsobem přislíbil opravit rovněž auto dcery žalobce, což žalovaný ani nepopíral. Žalovaný sám připustil, že se živí mimo jiné provozováním odtahové služby a příležitostně skupuje autovraky, které rozebírá prostřednictvím pomocníků, které nezaměstnává, ale pomáhají mu za stravu a ubytování. 7. Na základě uvedeného skutkového stavu nalézací soudy shodně uzavřely, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl platný závazkový vztah, v němž se žalovaný zavázal provést pro žalobce opravu předmětného vozidla, že se nejednalo o pouhou přátelskou výpomoc, a že byly naplněny předpoklady objektivní odpovědnosti za škodu podle § 2944 o. z. 8. Uvedené závěry nejsou v rozporu ani s dovolatelem citovanou judikaturou, dle níž základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl