25 Cdo 758/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 758/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2026 Spisová značka:25 Cdo 758/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.758.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Promlčení Advokacie Advokát Dotčené předpisy:§ 110 o. s. ř. § 111 odst. 4 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 758/2025-438 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: T. S., zastoupená JUDr. Kateřinou Douchovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Ostružinová 1794, Černošice, proti žalované: Mgr. Barbora Kubinová, IČO 86649311, se sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3, zastoupená Mgr. Lukášem Koudelem, advokátem se sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Generali Česká pojišťovna a. s., IČO 45272956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o 398.559 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 456/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, č. j. 16 Co 337/2024-412, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, č. j. 16 Co 337/2024-412, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 5. 2024, č. j. 19 C 456/2020-386, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhala náhrady škody způsobené pochybením žalované jako advokátky při zastupování žalobkyně v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 295/2014, v němž se žalobkyně domáhala vůči tehdejšímu manželovi výživného ve výši 20.000 Kč měsíčně. Pochybení žalované mělo spočívat v tom, že včas nepodala návrh na pokračování v řízení přerušeném podle § 110 o. s. ř., v důsledku čehož bylo řízení 2. 10. 2017 pravomocně zastaveno, a to usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 6. 2017, č. j. 40 C 295/2014-129, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2017, č. j. 13 Co 361/2017-152. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2020, č. j. 24 Cdo 963/2019-242, a rovněž ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. II. ÚS 1373/2020. Škodu představuje ušlé výživné 398.559 Kč za dobu od 8. 9. 2014 (zahájení řízení o výživné) do 5. 5. 2016 (zánik manželství žalobkyně rozvodem). 2. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 29. 5. 2024, č. j. 19 C 456/2020-386, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení 398.559 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou (výrok II) a vedlejší účastnicí (výrok III). Soud prvního stupně odkázal mimo jiné na § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, a judikaturu dovolacího soudu týkající se promlčení práva klienta na náhradu škody vůči advokátovi, jež měla vzniknout zmeškáním promlčecí lhůty, neboť v obou situacích vzniká škoda v důsledku zmeškání stanovené lhůty advokátem. Jelikož k pochybení žalované mělo dojít 21. 4. 2017, kdy marně uplynula lhůta pro podání návrhu na pokračování v řízení o výživné, vznikla žalobkyni 22. 4. 2017 škoda, neboť v ten den bylo jisté, že žalobkyně se svého nároku na výživné nedomůže soudně ani jinak, neboť dobrovolné plnění jejího manžela nepřicházelo v úvahu. V tento den tedy počal běh desetileté objektivní promlčecí lhůty podle § 636 odst. 1 o. z. Na základě provedených důkazů a okolností případu soud prvního stupně dále uzavřel, že o tom, že kvůli pochybení žalované nebude v řízení pokračováno, jinými slovy o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, se žalobkyně dozvěděla nejpozději 28. 6. 2017, kdy bylo podáno odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení. Od tohoto dne běžela tříletá subjektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 629 odst. 1 o. z., která tak skončila 28. 6. 2020. Žaloba byla podána 20. 9. 2020 (správně 25. 9. 2020; poznámka dovolacího soudu), tedy po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty. Okamžik nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení označil soud prvního stupně za nepodstatný, neboť v případě náhrady škody z důvodu promlčení pohledávky není významné, zda je promlčení pohledávky výslovně pravomocně konstatováno v jiném soudním řízení. Vznesenou námitku promlčení soud prvního stupně nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy. 3. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 16 Co 337/2024-412, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), nepřiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení vedlejší účastnici (výrok III). Odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 3587/2022, či ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 845/2020, a na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. III. ÚS 3866/11, z nichž vyplývá, že marné uplynutí roční lhůty je v režimu § 111 odst. 4 o. s. ř. spojeno se zánikem práva účastníka na pokračování v řízení, neboť citované ustanovení nedává soudu jinou možnost než v takovém případě řízení zastavit. Dále konstatoval, že podle judikatury Nejvyššího soudu vzniká škoda způsobená v důsledku výkonu advokacie v okamžiku, kdy objektivně nastanou skutečnosti, pro které se pohledávka stane nedobytnou. Konkrétně to znamená, že škoda vzniká tehdy, jestliže pohledávka klienta není uspokojena, dlužník odmítá dobrovolně plnit a plnění na něm již nelze soudně vymáhat. Ve vztahu k nedobytnosti pohledávky způsobené jejím promlčením Nejvyšší soud opakovaně uvedl, že ke vzniku škody dochází v okamžiku, kdy uplyne promlčecí lhůta a věřitel je konfrontován s dlužníkem vznesenou námitkou promlčení, přičemž není nezbytné, aby závěr o nedobytnosti byl učiněn v soudním řízení vedeném proti dlužníkovi. Ve vztahu k nedobytnosti práva způsobené jeho prekluzí dochází ke vzniku škody v okamžiku, kdy uplyne prekluzivní lhůta. Právo účastníků na pokračování v tomto řízení tedy zaniklo 21. 4. 2017, což znamenalo jeho nevymahatelnost a nedobytnost tvrzené pohledávky z titulu výživného mezi manželi za specifikované období. Okolnost, zda a zejména kdy soud na nastalou objektivní procesní situaci zareaguje vydáním usnesení o zastavení řízení a kdy toto rozhodnutí nabude právní moci, již není pro určení okamžiku vzniku škody rozhodná. Odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2232/2004, považoval odvolací soud za nepřiléhavý. Subjektivní promlčecí lhůta uplynula 29. 6. 2020 (nikoliv 28. 6. 2020, jak uvedl soud prvního stupně), přičemž není dána rozpornost námitky promlčení s dobrými mravy. 4. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I napadla žalobkyně dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka je přesvědčena, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku počátku běhu promlčecí lhůty, neboť ta nezačala běžet od okamžiku, kdy marně uplynula lhůta k podání návrhu na pokračování v řízení, ale od okamžiku nabytí právní moci usnesení o zastavení řízení, protože běh promlčecí lhůty (objektivní či subjektivní) nemůže začít plynout dříve, než škoda vznikla. Žalobkyně odkázala na již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2232/2004, který se „podstatnými znaky zcela shoduje s touto věcí“ a v němž bylo vysloveno, že „procesní pochybení advokáta v řízení před soudem představuje škodní událost, avšak škoda vzniká až tehdy, kdy je závazně a nezměnitelně rozhodnuto, že účastník není ve sporu z důvodu škodní události úspěšný, tedy v okamžiku, kdy je věc pravomocně rozhodnuta“. Dovolatelka odkázala taktéž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2552/2018, z nějž dovodila, že škoda spočívající ve ztrátě pohledávky, způsobená procesním pochybením advokáta vzniká až právní mocí rozhodnutí v daném řízení vydaného, jelikož až v té chvíli je jisté, že zastoupený účastník plnění nezíská. Podle přesvědčení žalobkyně tak došlo ke vzniku škody na její straně teprve 2. 10. 2017, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení řízení. Teprve tehdy došlo ke ztrátě pohledávky a začala běžet promlčecí lhůta. Dovolatelka vytkla odvolacímu soudu užití „svérázného termínu“, za nějž považuje závěr soudu o zániku práva účastníků na pokračování v řízení, a vyjádřila svůj názor, že dokud soud řízení nezastavil, nestala se její pohledávka na výživném nedobytnou. Žalob