25 Cdo 826/2025 — Nejvyšší soud

25 Cdo 826/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 1. 2026 Spisová značka:25 Cdo 826/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.826.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zajištění závazku převodem práva Náhrada škody Vlastnictví Dotčené předpisy:§ 2040 odst. 1 o. z. § 2952 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1015/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 25 Cdo 826/2025-269 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: M. H., zastoupený JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem Hajnova 40, Kladno, proti žalované: RENOCAR, a.s., IČO 00487121, se sídlem 664 03 Podolí 445, zastoupená Mgr. Romanem Verešpejem, advokátem se sídlem Orlí 492/18, Brno, o zaplacení 323.433 Kč s příslušenstvím a 60.222 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 21 C 171/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 11. 2024, č. j. 25 Co 148/2024-247, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 22. 2. 2024, č. j. 21 C 171/2023-199, zamítl žalobu o zaplacení 383.655 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Předmětem žaloby byly dva samostatné nároky: nárok na náhradu majetkové újmy spočívající ve snížení hodnoty neoprávněně zadrženého vozidla a nárok na náhradu nákladů na nájem náhradního vozidla. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce uzavřel dne 22. 7. 2019 se společností Home Credit a.s. úvěrovou smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 343.198 Kč za účelem úhrady kupní ceny automobilu BMW, současně byly sjednány i smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva a smlouva o výpůjčce auta, na jejímž základě společnost Home Credit a.s. jako vlastník souhlasila s tím, aby žalobce automobil používal. Dne 19. 3. 2021 došlo k autonehodě, po níž byl předmětný automobil odtažen do servisu žalované a pojišťovna vyhodnotila škodní událost jako totální škodu na vozidle. Obvyklá cena vozidla byla stanovena na částku 371.000 Kč a cena zbytků na částku 165.333 Kč. Pojistné plnění ve výši 205.667 Kč vyplatila pojišťovna společnosti Home Credit a.s. Žalobce požádal o přistavení automobilu k odvozu ze servisu a žalovaná mu obratem sdělila, že podmínkou předání vozidla je úhrada doposud vzniklých nákladů. Žalobce měl v období od 22. 3. 2021 do 22. 4. 2021 pronajato náhradní vozidlo od žalované a následně na základě smlouvy ze dne 20. 4. 2021 od společnosti LOXI s.r.o., a to na dobu od 20. 4. 2021 do 31. 5. 2022 za nájemné ve výši 20.000 Kč měsíčně bez DPH. Dne 29. 4. 2021 žalobce odmítl nabídku žalované na odkup vozidla za 165.333 Kč. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 11. 3. 2022, č. j. 11 C 108/2021-82, který nabyl právní moci dne 28. 4. 2022, byla žalované uložena povinnost vydat žalobci předmětné vozidlo. Ke dni 22. 8. 2022 byly žalobcem uhrazeny veškeré pohledávky vyplývající z úvěrové smlouvy a žalovaný (správně žalobce) se stal vlastníkem předmětného vozidla. Dne 2. 1. 2023 uzavřel žalobce s R. K. kupní smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k předmětnému automobilu za kupní cenu ve výši 107.000 Kč. Po právní stránce soud uzavřel, že žalobce nebyl v rozhodné době vlastníkem vozidla, proto nemůže být poškozený, neboť došlo ke snížení majetkového stavu úvěrující společnosti, k čemuž soud citoval rozhodovací praxi dovolacího soudu. K pronájmu náhradního vozidla uvedl soud, že nájemné nebylo přiměřené, tudíž nedošlo k účelnému využití, proto dospěl k závěru, že v případě škody spočívající v tvrzených nákladech na pronájem náhradního vozidla není dána příčinná souvislost. 2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 11. 2024, č. j. 25 Co 148/2024-247, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, avšak po právní stránce shledal správným pouze závěr o nedostatku aktivní věcné legitimace k uplatnění nároku na náhradu za snížení hodnoty zbytků poškozeného vozidla po dobu zadržení žalovanou, neboť žalobce nebyl vlastníkem vozidla v době vzniku nároku. Připomenul, že i pojistné plnění bylo vyplaceno společnosti Home Credit a.s., nikoli žalobci. Co se týče závěru o nároku na náhradu nákladů za nájem náhradního vozidla od společnosti LOXI s.r.o., odvolací soud věc posoudil odlišně od okresního soudu, neboť dovodil, že v důsledku protiprávního zadržování vozidla BMW žalovanou si byl žalobce nucen zajistit pro svou mobilitu vozidlo náhradní a v souvislosti s tím mu mohla vzniknout škoda, která by byla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalované. Po doplnění dokazování však odvolací soud konstatoval, že žalobce neunesl důkazní břemeno k prokázání svých tvrzení o vzniku a výši škody spočívající v platbách za nájem náhradního vozidla. Konkrétně rozvedl nedostatky v žalobních tvrzeních i v důkazech, výpověď svědka K., jenž nakonec předmětné vozidlo odkoupil od žalobce, označil za nepřesvědčivou a nevěrohodnou vzhledem k její nelogičnosti, rozporům s jinými důkazy a osobní zainteresovanosti svědka na výsledku sporu. Z uvedených důvodů potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce „do celého výroku napadeného rozsudku“ dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky aktivní věcné legitimace žalobce k uplatnění nároku na náhradu za ztrátu hodnoty věci po dobu, po kterou ji po nehodě protiprávně zadržovala žalovaná a otázky prokázání nároku žalobce na náhradu škody vzniklé mu hrazením nájemného na náhradní vozidlo v době protiprávního zadržování původního vozidla žalovanou, jež dle dovolatele dosud nebyly vyřešeny dovolacím soudem vůbec, resp. se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Důvodem dovolání je nesprávné právní posouzení výše uvedených otázek, neboť odvolací soud učinil nesprávný právní závěr, že v případě nároku na náhradu ztráty hodnoty poškozeného vozidla žalobce nebyl jeho vlastníkem a v případě nároku na náhradu nájemného za náhradní vozidlo žalobce neprokázal, že by skutečně uvedenou částku zaplatil. Podle dovolatele vyplývá z judikatury dovolacího soudu ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva podle § 36 obč. zák., že po naplnění rozvazovací podmínky nastává zánik právních účinků smlouvy bez dalšího, s účinky „ex tunc“, jako by k zajištění nikdy nedošlo, a podle smlouvy o zajišťovacím převodu práva platilo, že v případě úplného zničení auta je ukončena zpětně ke dni vzniku pojistné události. Tedy v době neoprávněného zadržení vozidla žalovanou, k němuž došlo až po vzniku pojistné události, již byl žalobce vlastníkem vozidla a má nárok na náhradu za ztrátu hodnoty vozidla. Dále k otázce prokázání vynaložených nákladů na nájem náhradního vozidla uvedl dovolatel, že podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k výkladu ustanovení § 118a o. s. ř. závěr o neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene může soud učinit jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle § 118a o. s. ř. a poté provedl řádně a úplně navržené důkazy, jež navrhl účastník ke splnění své důkazní povinnosti. Dle dovolatele mu odvolací soud též nezpřístupnil názor o nevěrohodnosti jím navržených důkazů, a tudíž nebyl rozsudek předvídatelný. Dovolatel si je vědom, že skutkové závěry nelze v dovolacím řízení zpochybnit, nesouhlasí však s procesem dokazování odvolacím soudem, se závěrem, že neunesl důkazní břemeno, a se závěrem, že navržené důkazy nebyly způsobilé doložit pravdivost účetních dokladů. Rozhodnutí odvolacího soudu proto spočívá rovněž na nesprávném řešení otázky procesního práva. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), je přípustné pro řešení otázky aktivní věcné legitimace uživatele vozidla zakoupeného na základě smlouvy o úvěru zajištěného převodem vlastnického práva k vozidlu na úvěrující společnost, jež bylo v době vzniku pojistné události v majetku úvěrující společnosti a po