26 Cdo 1080/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1080/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 9. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1080/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1080.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1180 o. z. § 1181 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:8. 9. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1080/2025-302 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Alicí Kordovou, advokátkou se sídlem ve Vejprnicích, Studentská 511, proti žalované Z. T., zastoupené Mgr. Lucií Houdkovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Korunní 2569/108, o zaplacení částky 110 787 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 48 C 80/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2024, č. j. 70 Co 16/2024-149, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5 990 Kč k rukám Mgr. Alice Kordové, advokátky se sídlem Vejprnicích, Studentská 511, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobce [společenství vlastníků, jehož hlavním účelem je zajišťovat správu domu a pozemku (viz § 1194 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník)] se po žalované (vlastnici tam specifikované bytové jednotky nacházející se v domě spravovaném žalobcem – dále jen „byt“) domáhal zaplacení částky 110 787 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) sestávající z dlužných příspěvků na správu domu a pozemku za roky 2019 až 2021 ve výši 32 291 Kč a nedoplatků vyplývajících z vyúčtování služeb za rok 2019 ve výši 28 468 Kč, za rok 2020 ve výši 24 038 Kč a za rok 2021 ve výši 25 990 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. 8. 2023, č. j. 48 C 80/2023-121, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 110 787 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. K odvolání žalované Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 8. 2. 2024, č. j. 70 Co 16/2024-149, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel zejména ze zjištění, že žalovaná jako vlastnice bytu měla na základě předpisu ze dne 20. 5. 2018 hradit měsíčně zálohy ve výši 3 986 Kč, z čehož příspěvek na správu domu a pozemku (příspěvek do fondu oprav) činil 1 665 Kč, a v období od června do prosince roku 2021 měla na základě předpisu ze dne 18. 5. 2021 hradit měsíčně 4 027 Kč, z čehož zmíněný příspěvek činil 1 706 Kč. Platby byly splatné vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Podle vyúčtování za rok 2019 (doručeného žalované dne 29. 5. 2020) činil nedoplatek částku 28 468 Kč, za rok 2020 (doručeného žalované dne 20. 5. 2021) částku 24 038 Kč a za rok 2021 (doručeného žalované dne 11. 4. 2022) částku 25 990 Kč, vždy se splatností do 31. 7. daného roku. Po celou dobu platila žalovaná toliko částku 776 Kč, kterou žalobce započítal na platby příspěvku na správu domu a pozemku. 5. Odvolací soud projednal věc v nepřítomnosti žalované, která – ač řádně předvolána (předvolání jí bylo doručeno vložením do domovní schránky) – se z jednání neomluvila ani nepožádala o jeho odročení. K procesní námitce žalované uvedl, že omluva její neúčasti u odročeného jednání soudu prvního stupně pro nemoc nebyla důvodnou omluvou ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“). Žalovaná zdravotní komplikaci konkrétněji neoznačila, ani nedodala lékařské potvrzení, což soudu prvního stupně umožnilo uzavřít, že jí její zdravotní stav v účasti na jednání nebrání a její omluva je toliko účelová s cílem oddálit rozhodnutí ve věci; o tom ostatně svědčí i její tam konkretizované dosavadní chování. Dodal, že soud prvního stupně první omluvu pro nepříznivý zdravotní stav, byť k datu jednání nedoloženou, shledal důvodnou a jednání odročil, přičemž nepochybil, nařídil-li další jednání o necelý měsíc později, neboť vzhledem k neoznačení zdravotní indispozice si nemohl učinit představu o tom, jak dlouho by mohla žalovanou omezovat. Jestliže pak žalovaná na výzvu soudu prvního stupně k doložení důvodnosti této první omluvy nereagovala, musela následně s možností projednání věci v její nepřítomnosti (na odročeném jednání) počítat. Tímto postupem tedy soud prvního stupně její ústavně garantovaná práva neporušil. Pokud jde o věc samu, nejprve zdůraznil, že žalobce splnil povinnost vyúčtovat služby, vyúčtování žalované řádně doručil a žalovaná nenamítala jejich nesprávnost; k řečenému přičinil, že vyúčtování obsahují všechny zákonné náležitosti. Poté vysvětlil, že z příspěvků na správu domu a pozemku žalovaná hradila vždy jen 776 Kč, za roky 2019 až 2021 proto žalobci z tohoto titulu dluží 32 291 Kč. V jednotlivých měsících činil dluh do května 2021 částku 889 Kč a od června 2021 částku 930 Kč, z nichž žalobce oprávněně požaduje úrok z prodlení ode dne následujícího po jejich splatnosti (od 21. dne v tom kterém měsíci). Žalovaná rovněž neuhradila nedoplatky plynoucí z vyúčtování, jež nereklamovala, přestože byla na tuto možnost upozorněna. Soud prvního stupně jí proto správně uložil povinnost uhradit v nich uvedené částky s úrokem z prodlení ode dne následujícího po jejich splatnosti zjištěné ke dni 31. 7. v roce jejich vyúčtování. Odvolací soud tedy rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 6. Dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobce prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřil, není podle § 237 o. s. ř. z dále uvedených důvodů přípustné. K doplňku dovolání ze dne 3. 12. 2024 přitom dovolací soud nepřihlížel (§ 242 odst. 4 o. s. ř.), neboť byl podán po uplynutí dovolací lhůty určené v souladu s § 241b odst. 3 věty druhé před středníkem o. s. ř. 7. V dlouhodobě ustálené soudní praxi není pochyb o tom, že v nepřítomnosti účastníka řízení může soud věc projednat a rozhodnout – jak vyplývá z § 101 odst. 3 o. s. ř. – jen tehdy, byl-li účastník, který se nedostavil, řádně předvolán a nepožádal-li včas z důležitého důvodu (tkvícího v jeho osobě) o odročení jednání (dalšího jednání). Po účastníku, který se hodlá k jednání soudu včas dostavit, totiž nelze spravedlivě požadovat, aby musel strpět projednání a rozhodnutí věci ve své nepřítomnosti, jestliže nastane překážka nebo jiná okolnost, která mu brání se jednání zúčastnit. Tato překážka nebo jiná okolnost současně musí představovat „důležitý důvod“; příčina toho, proč se účastník nemůže zúčastnit jednání a žádá o jeho odročení, se tedy musí s ohledem na její povahu vyznačovat nepředvídatelností, závažností, rozsahem nebo z jiných důvodů aspektem ospravedlnitelnosti (toho, co lze v dané situaci za důležitý důvod považovat). Důležitým důvodem jsou nejen události mající objektivní povahu, ale i okolnosti účastníkem (zástupcem) způsobené nebo jinak zaviněné, lze-li je v dané situaci považovat za důležité (za důvod vyžadující odročení jednání). Za důležitý důvod, pro který účastník (jeho zástupce) může požádat o odročení jednání, se tedy ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. považuje jak okolnost (událost), která účastníku (jeho zástupci) objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání (například zdravotní indispozice, účast u jiného jednání nebo služební cesta), tak i okolnost účastníkem (jeho zástupcem) případně způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka (jeho zástupce) – za důležitou. Důležitým důvodem ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. proto je podle judikatury soudů také nemoc účastníka řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2056/2000, uveřejněné pod č. 124/2001 časopisu Soudní judikatura). Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, však nelze posuzovat bez přihlédnutí ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení uvádí – obecně vzato – důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 2