26 Cdo 1219/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1219/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2024 Spisová značka:26 Cdo 1219/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.1219.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Jednání právnických osob Dotčené předpisy:§ 33 odst. 2 obč. zák. § 33 odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1219/2023-616 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce Tělovýchovné jednoty Libeňský ostrov, z. s., se sídlem v Praze 8, Libeňský ostrov 272, IČO 00540447, zastoupeného Mgr. Lumírem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 2, Belgická 196/38, proti žalovanému Janu Vinklerovi, podnikajícímu se sídlem v Praze 8, V Zahradách 820/8, IČO 11228890, zastoupenému JUDr. Zborovem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 2, Tyršova 1835/13, o 160 600 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě na zaplacení 579 000 Kč příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 24 C 294/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2022, č. j. 68 Co 183/2022-569, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2022, č. j. 68 Co 183/2022-569, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 11. 2021, č. j. 24 C 294/2016-529, vyjma výroků II a IV, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou dne 20. 9. 2016 domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit mu 160 600 Kč s úrokem z prodlení dále v žalobě specifikovaným s odůvodněním, že žalobce byl v období od 2. 2. 1997 do 9. 5. 2016 výlučným vlastníkem tlačného člunu KON-1, evidenčního čísla XY (dále jen „KON-1“) a tlačného člunu KON-2, evidenčního čísla XY (dále jen „KON-2“). Dne 2. 2. 1997 měla být mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem uzavřena „smlouva o podnikatelském nájmu plavidel s předkupním právem“ (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem měl být nájem výše uvedených plavidel. Smlouvu měl za žalobce podepsat „jako předseda“ H. G., nájemné bylo sjednáno ve výši 10 000 Kč měsíčně po dobu prvních deseti let nájmu a 15 000 Kč měsíčně po dobu dalších deseti let nájmu. Žalovaný měl plavidlo KON-1 v užívání od 2. 2. 1997 do 9. 5. 2016 a plavidlo KON-2 od 2. 2. 1997 do 2. 3. 2016. Žalobce má zato, že Smlouva je neplatná, neboť v době jejího podpisu nebyl H. G. „k tomuto oprávněn“, čehož si musel být žalovaný vědom. Žalovaným byla „jako nájemné“ uhrazena částka 2 855 000 Kč, podle názoru žalobce (podloženého znaleckým posudkem, který si nechal zpracovat) nájemné plavidel obvyklé v místě a čase odpovídalo ve stejné době částce 5 043 200 Kč, rozdíl mezi úhradou zaplacenou žalovaným a nájemným obvyklým činí 2 188 200 Kč, po žalovaném požaduje zaplacení rozdílu za období dvou let před podáním žaloby ve výši 160 600 Kč (ve zbývajícím rozsahu má pohledávku za promlčenou). 2. Žalovaný měl zato, že Smlouva je platným právním jednáním, v době podpisu „neměl tušení“, že byla podepsána osobou, která k jednání nebyla oprávněna. Následně přistoupil na dohodu se žalobcem a plavidla mu vrátil, ten je obratem převedl na třetí osoby za částku 650 000 Kč a 900 000 Kč. Podle jeho názoru „obvyklé nájemné“, z něhož žalobce při vyčíslení svého nároku vycházel, neodpovídá skutečnosti. Žalovaný naopak vzájemným návrhem požadoval po žalobci zaplacení 43 972 Kč jako „přeplatku“ odpovídajícímu rozdílu mezi tím, co zaplatil na „nájemném“ a jeho obvyklou výší za dobu dvou let před uplatněním nároku u soudu (rovněž na podkladě znaleckého posudku, který si nechal zpracovat) a částky 675 000 Kč, o kterou se zvýšila hodnota plavidla KON-1 po „přeplátování dna“, k němuž přistoupil, aby zajistil provozuschopnost plavidla. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 24 C 294/2016-529, zamítl žalobu podanou žalobcem (výrok I), zastavil řízení co do částky 43 972 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným (výrok II), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému 579 000 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným (výrok III), zamítl žalobu, kterou se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení 96 000 Kč s úrokem z prodlení ve výroku specifikovaným (výrok IV), rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 194 488,50 Kč k rukám jeho zástupce (výrok V), dále uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 žalobci 26 118 Kč a žalovanému 4 320 Kč (výrok VI a VII). 4. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 17. 8. 2022, č. j. 68 Co 183/2022-569, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III (výrok I), změnil ve výroku V tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení ve věci uplatněné žalobou 149 378,40 Kč a na náhradě nákladů ve věci uplatněné vzájemným návrhem „155 564,274 Kč“ (výrok II), změnil ve výroku VI tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení ve věci uplatněné žalobou 15 219 Kč a na náhradě nákladů ve věci uplatněné vzájemným návrhem 12 251,30 Kč (výrok III), změnil ve výroku VII tak, že žalovaný je povinen zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení ve věci uplatněné vzájemným návrhem 2 967,70 Kč (výrok IV) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok V). 5. Odvolací soud na základě zjištění učiněných soudem prvního stupně, že Smlouvu uzavřenou dne 2. 2. 1997, kterou žalobce jako pronajímatel přenechal žalovanému jako nájemci do nájmu plavidla – tlačný člun KON-1 a tlačný člun KON-2 na dobu 20-ti let ode dne podpisu za účelem provozování vodní osobní a nákladní přepravy, podepsal za žalobce „bývalý člen výboru žalobce“ H. G., že ke dni podpisu nebyl statutárním orgánem žalobce a neměl „jiné“ zmocnění jednat za žalobce, že žalovaný plavidla užíval minimálně po dobu 15-ti let a platil sjednané nájemné, které žalobce přijímal a trpěl užívání plavidel žalovaným, uzavřel, že jednání H. G. lze posoudit jako jednání za jiného bez plné moci, které bylo žalobcem dodatečně schváleno a „schválit lze právní úkon i tehdy, nebyla-li druhá strana v dobré víře o tom, že jednajícímu svědčí zástupčí oprávnění“. Žalobce byl proto vázán ujednáními obsaženými ve Smlouvě a jeho nárok na vydání bezdůvodného obohacení představovaného rozdílem mezi nájemným hrazeným podle Smlouvy a nájemným obvyklým v místě a čase není důvodný. 6. Při posouzení vzájemného návrhu žalovaného vyšel odvolací soud ze zjištění soudu prvního stupně, že účelem odstranění nedostatku spočívajícího v zeslabení části obšívky dna plavidla KON-1 bylo obnovení platnosti lodních dokladů, a uzavřel, že se jednalo o opravu věci spočívající v tzv. přeplátování dna, která nebyla žalobci oznámena a žalobcem odsouhlasena, a žalovanému náleží to, o co se pronajímatel obohatil. Obohacení odpovídá částce 579 000 Kč, stanovené rozdílem mezi cenou plavidla před opravou v roce 2015 (stanovenou znaleckým posudkem) ve výši 321 000 Kč a cenou 900 000 Kč, za kterou bylo plavidlo v roce 2016 žalobcem prodáno. 7. Dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu žalobce a namítal, že soudy nesprávně (a v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu) posoudily platnost Smlouvy. Podle stanov měl za žalobce jednat vedle předsedy i další člen výboru, při uzavírání Smlouvy za žalobce jednal H. G., přestože jeho funkční období předsedy sdružení skončilo dne 7. 6. 1994, této skutečnosti si musel být vědom i žalovaný, který byl řádným členem žalobce. Za této situace soudy nesprávně aplikovaly § 33 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, přestože se jednalo o zastoupení „zákonné“. Žalobce se seznámil s písemným zněním Smlouvy až v roce 2011, podle jeho názoru bylo vytvořeno dodatečně. Odvolací soud se dále odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tím, že nesprávně posoudil „přeplátování dna“ plavidla KON-1 jako jeho opravu, přestože jde o změnu věci, a z uvedeného důvodu nárok žalovaného nesprávně podřadil pod § 669 obč. zák. Nesouhlasil ani s výpočtem zhodnocení plavidla KON-1 ve výši 579 000 Kč, kdy znalec bral v úvahu hodnotu před provedenou opravou/změnou a po ní, podle názoru dovolatele je třeba vycházet z hodnoty plavidla ke dni, kdy bylo žalovanému předáno do užívání. 8. Žalovaný se v rámci vyjádření k dovolání ztotožnil s právním posouzením platnosti Smlouvy a uvedl, že soudy rovněž správně posoudily „přeplátování lodí“ jako opravu a stanovily výši obo