26 Cdo 1331/2025 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1331/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 8. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1331/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1331.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1,2 o. s. ř. § 28d odst. 1 předpisu č. 42/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1331/2025-231 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a) O. M., b) M. S., a c) P. S., všech zastoupených Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradská 1215/32, proti žalovaným 1) E. H., a 2) D. E., zastoupeným Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Zborovská 619/49, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných Bytového družstva Žižkov, se sídlem v Praze 3, Pod Lipami 2511/64, IČO 00033529, zastoupeného JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, o vyklizení bytů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 16 C 28/2022, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 19 Co 260/2024-195, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalovaným 6 655 Kč k rukám Mgr. Naděždy Priečinské, advokátky se sídlem v Praze 5, Zborovská 619/49, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. III. Žalobci jsou povinni zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalované 6 655 Kč k rukám JUDr. Petra Oehma, Ph.D., advokáta se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Žalobci (podíloví spoluvlastníci pozemku parcela č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY v katastrálním území XY, na adrese XY – dále jen „pozemek“ a „dům“) se po žalované 1) domáhali vyklizení a odevzdání bytu č. 26 nacházejícího se v domě. Usnesením ze dne 1. 2. 2023, č. j. 16 C 28/2022-54, Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) tuto věc spojil ke společnému řízení s věcí vedenou u něj pod sp. zn. 5 C 404/2022, v níž se žalobci po žalované 2) domáhali vyklizení a odevzdání bytu č. 25 nacházejícího se v domě, s tím, že nadále budou tyto věci vedeny pod sp. zn. 16 C 28/2022. 2. Poté soud prvního stupně rozsudkem ze dne 28. 3. 2024, č. j. 16 C 28/2022-162, žalobu na vyklizení a odevzdání bytů č. 25 a č. 26 nacházejících se v sedmém nadzemním podlaží domu, jenž je součástí pozemku, zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). 3. Na základě odvolání žalobců Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 19 Co 260/2024-195, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a III potvrdil, a ve výroku II jej změnil jen tak, že uložil žalobcům povinnost společně a nerozdílně zaplatit každé ze žalovaných náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 10 890 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil (výrok I); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II a III). 4. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností a z posléze vyložených důvodů jej podle § 243c odst. 1, 2 o. s. ř., odmítl, neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné. 5. Zpochybňují-li dovolatelé správnost právního posouzení učiněného odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek (zejména, že nebyla prokázána kolaudace předmětných bytů, že kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci, že jejich faktická podoba neodpovídá co do jejich velikosti tomu, jak měly dle stavebního povolení být vybudovány; dále že nebylo prokázáno poskytnutí úvěrové pomoci v odpovídajícím rozsahu na jejich vybudování stavebnímu bytovému družstvu), ve skutečnosti nesouhlasí s jeho skutkovými zjištěními (a skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, s nimiž se ztotožnil) a hodnocením provedeného dokazování. Tím uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutková zjištění, k nimž odvolací soud (soud prvního stupně) dospěl, přitom nevykazují významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu spisu, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily. Své skutkové závěry také nepostavily na neprokázání určité právně významné skutečnosti, nýbrž učinily je na základě učiněných skutkových zjištění. Odvolací soud přitom zohlednil skutečnost, že jiné než předmětné dva byty v sedmém nadzemním podlaží domu na základě příslušného stavebního povolení budovány (coby vestavba) stavebním bytovým družstvem nebyly, proto právě ony byly předmětem kolaudace a předmětného kolaudačního rozhodnutí (zde přihlédl též k obsahu dopisu Stavebního bytového družstva Nástavby a vestavby Praha ze dne 5. 3. 1981). Pro závěr o kolaudaci obou bytů zohlednil též dobu jejich „pokojné existence“ v domě a jejich užívání nájemci a členy družstva (hledisko „obvyklého běhu věcí“), jakož i následné potvrzení stavebního úřadu z 19. 4. 1999. Ohledně poskytnutí úvěru – úvěrové pomoci (odpovídajícího rozsahu), na výstavbu bytů podle předpisů o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní bytové výstavbě a jeho splacení zohlednil vedle dodatku č. 6 k úvěrové smlouvě mj. též obsah samotné úvěrové smlouvy ze dne 10. 1. 1978 a sdělení ČSOB a.s. ze dne 13. 3. 2024 o poskytnutí a splacení úvěru. Nejde přitom o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16), ani nebyly opomenuty žádné – pro právní posouzení věci významné – důkazy, které účastníci v řízení označili, a nemohlo být proto ani porušeno právo dovolatelů na spravedlivý proces. 6. Namítají-li v té souvislosti dovolatelé, že soudy měly (nesprávně) při svých skutkových zjištěních (o pravomocné kolaudaci bytů a poskytnutí úvěru na jejich výstavbu) vyjít (též) z obsahu listin označených stranou žalovanou coby důkazy až po účincích koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř., nenapadají žádný právní závěr vyplývající z hmotného nebo procesního práva, na němž je rozhodnutí věci založeno, nýbrž vytýkají odvolacímu soudu (případně i soudu prvního stupně), že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takovým vadám, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. Sluší se proto jen dodat, že nadto takovými vadami řízení ani netrpí [jak totiž správně uvedl odvolací soud pod bodem 14. odůvodnění svého rozsudku, jestliže přicházelo do úvahy poučení strany žalované dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k prokázání skutečností, k nimž byly i bez takového poučení předloženy právě ony listiny, a takové poučení nebylo do účinků koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. soudem poskytnuto, jde o důkazy přípustné, neboť v daném rozsahu (směru) by byly (beztak) takovým poučením účinky koncentrace řízení prolomeny (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 30 Cdo 3314/2024)]. 7. Jestliže se dovolatelům, jak uvedeno výše, dovoláním nepodařilo zpochybnit skutkový závěr odvolacího soudu, že na předmětné byty byla „dle předložené úvěrové smlouvy poskytnuta finanční (úvěrová) pomoc“ (v odpovídajícím rozsahu), nezávisí rozhodnutí odvolacího soudu na dovolateli vytčené otázce, „zda je možné dojít k závěru o vzniku věcného břemene“ dle § 28d zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění zákonného opatření č. 297/1992 Sb., kterým se doplňuje zákon č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, a mění a doplňuje zákon č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb. a zákona č. 509/1991 Sb. (dále též jen „transformační zákon“), „i když nebylo doloženo poskytnutí úvěrové pomoci“, jakož ani na otázce, zda je pro vznik tohoto věcného břemene „nerozhodné, v jaké výši byla úvěrová pomoc poskytnuta“. 8. Též samo nedoložení „kolaudačního rozhodnutí s doložkou právní moci“ přitom závěr o splnění podmínky § 28d odst. 1 transformačního zákona představované „pořízením bytů formou nástavby a vestavby při družstevn