26 Cdo 1714/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1714/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 1. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1714/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1714.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Příslušnost soudu věcná Společenství vlastníků jednotek Dotčené předpisy:§ 1169 o. z. § 1209 o. z. § 1221 odst. 2 o. z. § 9 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1714/2024-111 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci navrhovatele J. H., zastoupeného Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Krátký lán 138/8, za účasti Společenství vlastníků XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Křížem, advokátem se sídlem v Praze 8, Na Terase 133/3, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka ze dne 17. 6. 2021, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 72 Cm 179/2021, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023, č. j. 9 Cmo 155/2023-80, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. 5. 2024, č. j. 9 Cmo 155/2023-106, takto: Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2023, č. j. 9 Cmo 155/2023-80, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. 5. 2024, č. j. 9 Cmo 155/2023-106, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2023, č. j. 72 Cm 179/2021-40, se zrušují a věc se postupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu věcně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni. Odůvodnění: 1. Navrhovatel se domáhal vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka (Společenství vlastníků XY – dále též jen „společenství vlastníků“), kterým byla schválena změna „prohlášení vlastníka ve znění dodatku č. 4“, přijatého na shromáždění společenství vlastníků konaném dne 17. 6. 2021 pod bodem č. 6 (dále též jen „změna prohlášení vlastníka“, „prohlášení vlastníka“ a „předmětné usnesení“). 2. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 4. 2023, č. j. 72 Cm 179/2021-40, vyslovil, že na předmětné usnesení se hledí, jako by nebylo přijato (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 3. K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 3. 10. 2023, č. j. 9 Cmo 155/2023-80, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 13. 5. 2024, č. j. 9 Cmo 155/2023-106 (dále též jen „usnesení odvolacího soudu“), usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na vyslovení neplatnosti předmětného usnesení zamítl (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Odvolací soud vyšel, shodně se soudem prvního stupně, ze zjištění, že navrhovatel je členem účastníka, vlastníkem jednotky č. 46 v domě č. p. XY, XY. Z čl. VIII. odst. 1 písm. b) stanov společenství vlastníků ze dne 20. 6. 2019 (dále též jen „stanovy“), účinných ke dni přijetí předmětného usnesení, vyplývá, že do působnosti shromáždění společenství vlastníků patří „změna prohlášení o rozdělení práva k domu a pozemku na vlastnické právo k jednotkám“. Shromáždění účastníka konané dne 17. 6. 2021 přijalo pod bodem č. 6 předmětné usnesení ve znění: „Shromáždění schvaluje změnu prohlášení vlastníka ve znění předloženého dodatku č. 4“. Navrhovatel se tohoto shromáždění nezúčastnil, a tudíž ani nehlasoval. Součástí uvedeného dodatku č. 4 jsou ustanovení „související s vlastnictvím jednotlivých vlastníků jednotek“. 5. Po právní stránce odvolací soud vyložil, že proces změny prohlášení vlastníka upravuje § 1169 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění jeho novelizace provedené zákonem č. 163/2020 Sb. (dále též jen „o. z.“). Odstavec první tohoto ustanovení dopadá na změny, které se dotýkají práv a povinností jednotlivých vlastníků jednotek, tedy změny ohledně vymezení určité jednotky patřící určitému vlastníkovi (určitým vlastníkům). Nedopadá „na změny společných částí domu, respektive takové změny, jež dopadají na to, co je dle obecně závazných právních předpisů společnou částí domu“. Odstavec druhý pak stanoví, že ke změně prohlášení vlastníka postačí souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, týká-li se (změna) mimo jiné společných částí, při které se nemění velikost podílu na společných částech, nejde-li o části ve výlučném užívání vlastníka jednotky. V projednávaném případě bylo namístě postupovat právě podle § 1169 odst. 2 o. z., jelikož změna prohlášení vlastníka se týká změn společných částí domu, resp. změn, jež dopadají na to, co je podle obecně závazných právních předpisů společnou částí domu. Podle § 1221 odst. 2 o. z. lze přitom působnost vlastníků jednotek stanovenou jim zákonem vykonat i jejich rozhodnutím přijatým na shromáždění. Není proto nutné, aby se jednotliví vlastníci k navrhované změně prohlášení vlastníka vyjadřovali separátně, ale postačí, jestliže svou vůli projeví v jeden okamžik hlasováním na shromáždění – hlasováním o návrhu na změnu prohlášení vlastníka. Je proto nerozhodné, zda změnu prohlášení vlastníka do působnosti shromáždění účastníka svěřily stanovy. Nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím (dále též jen „nařízení vlády č. 366/2013 Sb.“) ve svém § 6 písm. e) stanoví, že společnými částmi domu je také celá soustava rozvodů tepla, včetně rozvodů v bytě, radiátorů a jiných otopných těles, včetně termostatických ventilů a zařízení sloužícího k rozúčtování nákladů na topení. Jestliže tak změna prohlášení vlastníka pouze přizpůsobila znění prohlášení vlastníka obecně závazným právním předpisům, způsobem a formou předpokládanými zákonem, není takovéto rozhodnutí – předmětné usnesení, nicotným. S ohledem na uvedené uzavřel, že na předmětné usnesení se nehledí, jako by nebylo přijato, neboť shromáždění mělo ve své působnosti o změně prohlášení vlastníka rozhodnout. Současně odvolací soud přijal závěr, že navrhovatel se shromáždění účastníka konaného dne 17. 6. 2021 nezúčastnil, nebyl proto přehlasovaným vlastníkem. Vyslovení neplatnosti rozhodnutí přijatého shromážděním společenství vlastníků se však podle § 1209 odst. 1 o. z. může domáhat toliko přehlasovaný vlastník. Již jen z tohoto důvodu nelze neplatnost předmětného usnesení vyslovit; navrhovatel nadto ani žádný důvod jeho neplatnosti netvrdil. 6. Proti měnícímu výroku I usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání. Má za to, že napadené rozhodnutí závisí na posouzení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a částečně jde též o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytkl, že v rozporu s v dovolání citovanou judikaturou uzavřel, že shromáždění společenství vlastníků má ve své působnosti rozhodnutí o změně prohlášení. Dále namítl, že proces změny prohlášení vlastníka neproběhl způsobem stanoveným zákonem. Podle jeho názoru není pochyb, že má-li vlastník jednotky „odevzdat část svého vlastnictví“ (např. vnitřní rozvody topné soustavy), je dotčeným vlastníkem; musí tudíž se změnou prohlášení vlastníka písemně souhlasit. On však takový souhlas neudělil a účastník ani netvrdil, že by souhlasy od ostatních vlastníků jednotek disponoval. Neexistuje-li písemný souhlas dotčených vlastníků, nemělo shromáždění, resp. vlastníci na shromáždění, co schvalovat. Dodal, že § 1221 odst. 2 o. z. podle jeho názoru nerozšiřuje působnost shromáždění. I jestliže proto vlastníci vykonají svou působnost rozhodnutím na shromáždění, nepůjde o rozhodnutí orgánu společenství vlastníků. Protože dovolatel žádný písemný souhlas se změnou předmětného prohlášení vlastníka nedal, „byl tedy přehlasovaným vlastníkem ve smyslu § 1169 odst. 3, § 1209 o. z.“. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení, in eventum, aby rozhodl, že na předmětné usnesení se hledí, jako by nebylo přijato. 7. Účastník se ve svém vyjádření ztotožnil se závěry odvolacího soudu, zdůraznil, že ustanovení § 1221 odst. 2 o. z. umožnilo přijmout na shromáždění předmětné usnesení i pro případ, „že by neplatily stanovy, které tuto pravomoc shromáždění ponechávaly“, a „rozhodnutí o přijetí změny prohlášení na shromáždění by podle § 1221 odst. 2 o. z. bylo pouze formou výkonu působnosti vlastníků jednotek“. Navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně zamítnuto, shledá-li je dovolací soud přípustným. 8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále též jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání navrhovatele (dovolatele) bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem