26 Cdo 1785/2023 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1785/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2024 Spisová značka:26 Cdo 1785/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:26.CDO.1785.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Společenství vlastníků jednotek Promlčení Dotčené předpisy:§ 106 obč. zák. § 420 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1785/2023-128 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného Mgr. Miloslavem Kabrhelem, advokátem se sídlem v Brně, Česká 154/12, proti žalovanému MÍR, stavební bytové družstvo, se sídlem v Brně, Bedřichovická 1199/21, IČO 00046906, zastoupenému Mgr. Janem Burdychem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 643/19, o zaplacení částky 99.346,74 Kč s příslušenstvím a o vydání věci, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 203/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, č. j. 44 Co 65/2022-103, takto: I. Dovolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, č. j. 44 Co 65/2022-103, pokud jím byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2021, č. j. 49 C 203/2020-58, v zamítavém výroku IV., se odmítá. II. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 11. 2022, č. j. 44 Co 65/2022-103, ve výroku I., pokud jím byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2021, č. j. 49 C 203/2020-58, v zamítavém výroku I. a ve výroku V. o nákladech řízení, a dále ve výroku II. o nákladech odvolacího řízení, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 11. 2021, č. j. 49 C 203/2020-58, v zamítavém výroku I. a ve výroku V. o nákladech řízení, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil částku 85.900 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení z titulu náhrady nákladů vynaložených na pořízení náhradní projektové dokumentace (pasportu) budovy v XY, která stojí na pozemku p. č. XY, vše v XY, katastrálním území XY (dále též jen „dům“ a „náhrada škody“), částky 11.147,74 Kč z titulu nedoplatku na dodávkách tepla a TUV do nebytové jednotky č. XY nacházející se v domě (dále jen „předmětná jednotka“, resp. „jednotka“), která je v jeho vlastnictví, částky 2.299 Kč z titulu náhrady nákladů vynaložených žalobcem na provedení opravného vyúčtování a dále vydání veškerých faktur vystavených Teplárnami Brno, a.s., IČO 46347534, či jiným dodavatelem tepla a TUV, kterými byly žalovanému vyúčtovány dodávky tepla a TUV do jednotky, a to za zúčtovací období 2009–2017 (dále též jen „faktury“ a „nárok na předložení faktur“). 2. Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. 11. 2021, č. j. 49 C 203/2020-58, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal svého nároku na náhradu škody ve výši 85.900 Kč s příslušenstvím (výrok I.), dále žalobu o zaplacení částky 11.147,74 Kč (výrok II.), a částky 2.299 Kč (výrok III.), a rovněž žalobu, jíž se žalobce domáhal předložení shora specifikovaných faktur (výrok IV.); zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok V.). 3. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 16. 11. 2022, č. j. 44 Co 65/2022-103, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v napadených výrocích I. a IV. a v nákladovém výroku V. (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). 4. Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně zejména z následujících skutkových zjištění. Dům byl vystaven v 70. letech 20. století. V průběhu jeho výstavby se investorem, a tudíž vlastníkem, stal žalovaný, který dne 8. 7. 1996 učinil Prohlášení vlastníka (dále jen „Prohlášení“), jímž vymezil jednotlivé jednotky v domě a ty následně převedl do vlastnictví jejich tehdejších uživatelů – členů družstva (žalovaného). Dne 19. 1. 1999 odsouhlasila samospráva žalovaného odpojení předmětné jednotky (v níž doposud sídlí pošta) od společných rozvodů ÚT a TUV (samostatné fakturační měření). Téhož dne byla uzavřena Smlouva o dílo, v níž se dodavatelka ENBRA MONTÁŽE spol. s r.o. jako zhotovitelka zavázala k odpojení topných těles instalovaných v prostorách pošty od společných rozvodů a jejich samostatnému dopojení do napojovacího uzlu. Toto odpojení bylo následně také realizováno a od roku 1999 je do předmětné jednotky dodáváno teplo a TUV samostatně na základě smlouvy uzavřené žalovaným a Teplárnami Brno, a.s., a nezávisle na ostatních jednotkách je také účtováno. Dne 17. 6. 2003 vznikl žalobce (dále též jen „Společenství“), jenž dne 25. 1. 2006 uzavřel se žalovaným Smlouvu č. 1101 o zajišťování správy společných částí budovy a budovy jako celku (dále jen „Smlouva o správě“). Podle ní vykonával žalovaný pro žalobce činnost správce. V roce 2019 požádal žalobce žalovaného o předložení podkladů, na jejichž základě je prováděno vyúčtování tepla a TUV, a poté jej vyzval k vyhotovení a předložení pasportu domu. 5. Ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Ve vztahu k požadavku žalobce na náhradu škody uvedl, že nárok je promlčen. Proces převodu jednotek do vlastnictví družstevníků, jenž započal po učinění Prohlášení, musel být završen nejpozději v roce 2003, kdy vzniklo Společenství. Žalobce jako osoba sdružující vlastníky jednotek měl tedy svůj nárok na předání stavební dokumentace k domu, vyplývající tehdy z ustanovení § 103 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, ve znění účinném do 30. 6. 2006 (dále jen „zákon č. 50/1976 Sb.“), vůči žalovanému jako původnímu vlastníku domu uplatnit bezprostředně po svém vzniku, resp. do tří let od završení procesu převodu jednotek ve smyslu ustanovení § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Podle § 517 odst. 3 obč. zák. se pak mohl domáhat náhrady za neexistující dokumentaci, neboť žalovaný byl v prodlení se splněním povinnosti stanovené mu zákonem č. 50/1976 Sb. V souvislosti s převodem jednotek do jejich vlastnictví mohli předání stavební dokumentace po žalovaném požadovat též vlastníci jednotek. Tehdy byli oprávněni toto své právo uplatnit poprvé a v návaznosti na to se také mohli dozvědět, že dokumentace ke skutečnému stavebnímu stavu domu neexistuje. Jestliže se tedy právo vyplývající z § 103 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb. promlčuje v obecné tříleté promlčecí době podle § 101 obč. zák., běžící ode dne, kdy mohlo být uplatněno poprvé, je správný názor soudu prvního stupně, podle něhož nárok žalobce na náhradu nákladů vynaložených na pořízení náhradní stavební dokumentace není dán z důvodu jeho promlčení. Nechal-li si žalobce vypracovat novou stavební dokumentaci k domu, plnil tím pouze svou povinnost vyplývající mu nyní z aktuálně účinného zákona č. 183/2006 Sb. Bezvýznamnou shledal námitku žalobce, že s ohledem na plynulé převzetí správcovství domu měl žalovaný stavební dokumentaci kontinuálně v držbě až do okamžiku, kdy jej žalobce k jejímu vydání v roce 2018 či 2019 vyzval. Žalovaný přitom neporušil ani povinnost vést pro žalobce dokumentaci k domu po převodu jednotek; Smlouva o správě totiž žádnou takovou povinnost neupravovala. Ve vztahu k nároku na předložení faktur pak uzavřel, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalovaný má samostatné odběrné místo, samostatnou smlouvu s dodavatelem tepla a ze společného napojovacího uzlu má samostatné vedení topné vody. Odpojení předmětné jednotky od společných rozvodů ústředního topení a teplé užitkové vody bylo také schváleno na schůzi samosprávy žalovaného dne 25. 1. 1999 (správně dne 19. 1. 1999). Námitku žalobce, že společný napojovací bod na přívod z tepláren s úpravou tlaku vody se nachází ve společných prostorách žalobce (vlastníků bytových jednotek č. 1–25) v domě považoval za irelevantní. V této souvislosti je totiž podstatná toliko skutečnost, že spotřebu předmětné jednotky měří samostatné měřidlo a takto naměřenou spotřebu žalovanému teplárny samostatně účtují. Žalobcem požadované faktury jsou tudíž určeny žalovanému a na straně žalobce není dán žádný právní titul (smluvní ani zákonný) k jejich vymáhání. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. N