26 Cdo 1793/2024 — Nejvyšší soud

26 Cdo 1793/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 3. 2025 Spisová značka:26 Cdo 1793/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:26.CDO.1793.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Bezdůvodné obohacení Družstvo Nájem bytu Dotčené předpisy:§ 2991 o. z. § 2220 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 20.06.2025III.ÚS 1817/25 Jan Svatoň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 26 Cdo 1793/2024-471 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně S. B., zastoupené Mgr. Václavem Bartkem, advokátem se sídlem v Brně, Královopolská 874/84, proti žalovanému Bytovému družstvu Adamov, Osvobození 95/21 a 96/23, se sídlem v Adamově, Osvobození 95/21, IČO 03331610, zastoupenému Jitkou Stanoevovou, advokátkou se sídlem v Brně, Chládkova 1219/3, o vydání bezdůvodného obohacení, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 2 C 38/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2022, č. j. 37 Co 226/2021-375, ve znění usnesení ze dne 29. 11. 2022, č. j. 37 Co 226/2021-379, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 51.555 Kč z titulu bezdůvodného obohacení jako splátek úvěru poskytnutého žalovanému, jež platila v platbách nájemného v období od dubna 2017 do června 2018 po 3.437 Kč měsíčně, a dále zaplacení částky 253.846 Kč jako bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému dostalo zhodnocením bytu v jeho vlastnictví rekonstrukcí, kterou provedla. 2. Okresní soud v Blansku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 6. 2021, č. j. 2 C 38/2019-293, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 285.401 Kč s příslušenstvím (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Soud prvního stupně nejprve uvedl, že H. jako členka žalovaného a nájemkyně bytu č. 962301 (dále jen „byt“ nebo „předmětný byt“) dne 9. 3. 2017 převedla svůj družstevní podíl u žalovaného na žalobkyni. Vůči družstvu nastala účinnost převodu družstevního podílu doručením prohlášení ve smyslu § 601 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“), dne 21. 3. 2017. Žalobkyně odstoupila od smlouvy o převodu družstevního podílu dopisem z 1. 2. 2018. Dne 18. 6. 2018 uzavřela žalobkyně s H. dohodu o narovnání, podle níž H. uznala důvody odstoupení ze strany žalobkyně a nárok žalobkyně na vrácení částky zaplacené za převod družstevního podílu. 4. Nepřisvědčil námitce žalobkyně, že H. nebyla nájemkyní bytu (a tedy se jí nestala ani žalobkyně), odůvodněné tím, že pro možnost uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu je nezbytné, aby se člen podílel na pořízení družstevního bytu dalším členským vkladem, a pro předmětný byt tento další členský vklad složen nebyl. Poukázal na to, že § 733 odst. 2 a § 743 z. o. k. a obdobně i stanovy žalovaného stanoví, že člen bytového družstva, který se zavázal zaplatit další členský vklad za družstevní byt, má právo na uzavření nájemní smlouvy ohledně tohoto bytu, avšak nevylučují uzavření nájemní smlouvy i se členem, který se na pořízení bytu dalším členským vkladem nepodílel (povinnost složit další členský vklad nebyla stanovami určena). Rovněž neuzavření písemné smlouvy o dalším členském vkladu ve smyslu čl. IV. odst. 5 stanov žalovaného nespojují ani stanovy žalovaného ani zákon s tím, že by nemělo platně vzniknout členství dané osoby v družstvu. Nájemní smlouva byla ze strany žalovaného uzavřena s H. dne 20. 11. 2014 platně a převodem členského podílu se žalobkyně stala jak členkou žalovaného, tak i řádnou nájemkyní předmětného družstevního bytu. 5. Ohledně požadavku na zaplacení částky 233.846 Kč představující zhodnocení předmětného bytu v důsledku žalobkyní provedených stavebních úprav, soud prvního stupně zdůraznil, že změny bytu nebyly provedeny se souhlasem žalovaného, v důsledku čehož žalobkyně nemůže žádat vyrovnání ani v případě, že by ke zvýšení hodnoty bytu v důsledku provedených prací skutečně došlo. Poukazovala-li žalobkyně na souhlas žalovaného ze dne 16. 2. 2015 udělený H., pak jej s ohledem na restriktivně pojímaný souhlas pronajímatele nelze považovat i za souhlas pro všechny budoucí nájemce. 6. Nárok na zhodnocení bytu změnami, ke kterým žalobkyni žalovaný souhlas dal (zrušení příčky a obnovení elektroinstalace), měl soud prvního stupně za oprávněný. Výši tohoto nároku určil podle § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), částkou 20.000 Kč. 7. K nároku na úhradu splátek úvěru ve stanoveném nájemném dovodil, že nejde o bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť žalobkyně nájemné hradila na základě platné nájemní smlouvy. 8. Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 11. 2022, č. j. 37 Co 226/2021-375, ve znění usnesení ze dne 29. 11. 2022, č. j. 37 Co 226/2021-379, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že žalobu o zaplacení částky 20.000 Kč zamítl (výrok I), ve výroku II jej potvrdil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III) a o náhradě nákladů státu. 9. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně vyjma závěru o zhodnocení předmětného bytu v důsledku žalobkyní provedeného odstranění příčky o částku 20.000 Kč, který považoval za nepřezkoumatelný, neboť z odůvodnění rozsudku nevyplývá, na základě jakých úvah soud prvního stupně stanovil právě tuto částku. Po doplnění dokazování znaleckým posudkem dospěl ke zjištění (účastníky nezpochybněnému), že provedení těchto stavebních úprav žalobkyní tržní hodnotu předmětného bytu nijak neovlivnilo. Proto uzavřel, že žalobkyni ani v této části uplatněný nárok na náhradu za zhodnocení bytu v rozsahu žalovaným povolených změn nepřísluší. 10. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 o. s. ř., s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu doposud nebyla vyřešena, popřípadě by měla být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Předně nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že smlouva o nájmu družstevního bytu uzavřená mezi H. a žalovaným dne 20. 11. 2014 (dále též jen „nájemní smlouva“) je platná, a že se tudíž v souvislosti s převodem členského podílu stala rovněž řádnou nájemkyní předmětného družstevního bytu. Dále odvolacímu soudu vytkla, že s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2004, sp. zn. 26 Cdo 449/2003, dovodil, že souhlas se stavebními úpravami udělený žalovaným dne 16. 2. 2015 H. na ni spolu s ostatními právy a povinnostmi spojenými s členstvím v družstvu nepřešel. Tato otázka by podle jejího názoru měla být posouzena jinak s ohledem na právní úpravu obsaženou v § 736 odst. 2 z. o. k. Měla za to, že písemný souhlas s prováděním změn předmětu nájmu ve smyslu § 2220 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), je právem spojeným s družstevním podílem. Konečně brojila proti právnímu názoru odvolacího soudu, podle něhož splátky úvěru poskytnutého žalovanému, jež platila jako součást nájemného, nepředstavují bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, a že proto nemá právo na jejich vrácení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o odložení vykonatelnosti nákladového výroku III napadeného rozsudku. 11. Usnesením ze dne 18. 10. 2023, č. j. 26 Cdo 945/2023-444, Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku odvolacího soudu do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci. 12. Poté Nejvyšší soud usnesením ze dne 12. 12. 2023, č. j. 26 Cdo 945/2023-448 (dále jen „Usnesení“), dovolání žalobkyně odmítl pro nepřípustnost podle § 237 o. s. ř., resp. jde-li o výrok III o nákladech řízení podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II). Uvedl, že otázku platnosti nájemní smlouvy a otázku týkající se bezdůvodného obohacení žalovaného, jež měly představovat splátky jemu poskytnutého úvěru, které žalobkyně platila jako součást nájemného, odvolací soud posoudil souladně s ustálenou judikaturou. Řešení otázky, zda „přechází souhlas pronajímatele se stavebními úpravami dru